Pronajímáte byt? Možná zbytečně platíte vyšší daně, než musíte. Rozhoduje jediná věc

Daně z pronájmu nejsou jen formalita, kterou jednou ročně „nějak vyplníte“. Ve skutečnosti jde o jeden z klíčových faktorů, který rozhoduje o tom, jestli se vaše investice do nemovitosti opravdu vyplatí. „Je to daň, která má zásadní vliv na výnosnost vaší investice, a proto je klíčové, abyste jí rozuměli do detailu,“ popisuje Procyk.

Základní princip je přitom poměrně jednoduchý. Příjmy z pronájmu se v Česku daní podle paragrafu 9 zákona o daních z příjmů, tedy jako takzvané ostatní příjmy. To znamená, že se nepovažují za samostatně zdaněnou kategorii, ale přičítají se k dalším příjmům. Typicky k těm ze zaměstnání. Výsledná částka pak vstupuje do jednoho společného základu daně.

Související

Nejdříve si kupte investiční byt. Ten vám pak vydělá na vlastní, radí "realiťák"

Právě tady může nastat první nepříjemné překvapení. Zatímco základní sazba daně činí 15 procent, při vyšších příjmech se část zdaní sazbou 23 procent. „Pokud máte vysoké příjmy ze zaměstnání a ještě k tomu příjmy z pronájmu, můžete se dostat do vyšší daňové sazby,“ upozorňuje Procyk. Jinými slovy – pronájem vám sice vydělává, ale zároveň vás může posunout do dražšího daňového pásma.

Zásadní rozhodnutí ale přichází ve chvíli, kdy řešíte, jak uplatnit náklady. Právě tady se podle odborníka láme celá daňová strategie. Na výběr máte dvě cesty: buď jednoduchý výdajový paušál, nebo evidenci skutečných nákladů.

Paušál láká především svou jednoduchostí. Bez složité administrativy si můžete automaticky odečíst 30 procent z příjmů. „Nemusíte vést podrobnou evidenci všech nákladů, stačí vám pouze evidence příjmů z pronájmu,“ shrnuje Procyk jeho hlavní výhodu.

Kde se láme chleba?

Na konkrétním příkladu to vypadá jasně: pokud ročně vyberete na nájmu 300 tisíc korun, můžete si odečíst 90 tisíc jako náklady. Zdaníte tedy 210 tisíc korun, z čehož při 15procentní sazbě vychází daň 31 500 korun. Jenže právě tady podle Procyka lidé často zbytečně přichází o peníze.

„Ve stejném modelovém příkladu totiž při využití skutečných nákladů – například díky odpisům a úrokům z hypotéky – může základ daně klesnout na nulu. Výsledek? Daň žádná. Rozdíl oproti paušálu tak dělá celých 31 500 korun, což je zhruba na úrovni jednoho měsíčního nájmu. A i kdyby majitel nemovitosti využil služeb daňového poradce a zaplatil za zpracování přiznání, stále mu zůstane výrazná úspora,“ vysvětluje.

Související

39:37

Bude se zase zaklekávat? Byla to anomálie, za mě to nehrozí, říká šéfka daňové správy

Paušál se vyplatí hlavně tam, kde jsou reálné náklady nízké. Typicky u starších nemovitostí bez hypotéky nebo větších oprav. V takovém případě si totiž odečtete víc, než kolik skutečně utratíte. Jenže tahle jednoduchost má i svou cenu. „Pokud máte skutečné náklady vyšší než 30 procent příjmů, přicházíte o možnost odečíst si více,“ upozorňuje Procyk.

A právě to je situace, do které se dostává řada investorů – zejména na začátku. Hypotéka, rekonstrukce, správa nemovitosti. Náklady rostou a paušál najednou přestává dávat smysl.

Druhá cesta, tedy uplatnění skutečných nákladů, je náročnější, ale často finančně výhodnější. Otevírá totiž prostor pro optimalizaci, kterou paušál neumožňuje. „Zákon umožňuje odečíst všechny náklady, které souvisejí s dosahováním, zajišťováním a udržováním příjmů z pronájmu,“ vysvětluje Procyk. A právě rozsah těchto nákladů je překvapivě široký.

Co se dá „hodit do nákladů“?

Největší položkou bývají odpisy nemovitosti. Ty umožňují postupně „rozpustit“ pořizovací cenu nemovitosti do nákladů. U běžných bytů činí roční odpis zhruba 3,4 procenta z ceny a rozpočítává se na 30 let. Pokud tedy koupíte byt za čtyři miliony korun, každý rok si můžete odečíst 136 tisíc korun.

K tomu se přidávají úroky z hypotéky, které jsou plně daňově uznatelné. A právě v prvních letech splácení tvoří významnou část výdajů. „Při hypotéce tři miliony korun s úrokem čtyři procenta zaplatíte v prvním roce na úrocích přibližně 120 tisíc korun,“ uvádí Procyk. I tato částka jde celá do nákladů.

Další položky už mohou působit méně nápadně, ale v součtu dávají smysl. Patří sem například náklady na správu nemovitosti, právní služby, inzerce nebo účetnictví. Stejně tak pojištění nemovitosti nebo příspěvky do fondu oprav.

Zajímavou možností je i paušál na dopravu. Pokud kvůli správě nemovitosti jezdíte autem, můžete si odečíst až 4000 korun měsíčně, tedy 48 tisíc ročně. A to bez ohledu na skutečné výdaje.

Právě kombinace těchto položek může zásadně snížit základ daně – a někdy ho dokonce stlačit na minimum. Má to ale jednu zásadní podmínku: pořádek v dokladech.

„Při uplatňování skutečných nákladů je klíčové vést řádnou evidenci všech výdajů a mít k dispozici příslušné doklady,“ zdůrazňuje Procyk. Každá účtenka, faktura nebo smlouva může hrát roli při případné kontrole.

A ještě jedno důležité pravidlo: paušál a skutečné náklady nelze kombinovat. Jakmile se rozhodnete pro jednu variantu, musíte se jí držet. „Pokud se rozhodnete pro výdajový paušál, nemůžete současně uplatňovat odpisy nemovitosti,“ připomíná odborník.

Výběr správné strategie tak není jen administrativní detail, ale rozhodnutí, které může výrazně ovlivnit vaši peněženku. A právě proto se vyplatí nad ním přemýšlet s předstihem – ne až ve chvíli, kdy už vyplňujete daňové přiznání. Protože jak říká Radek Procyk: „Volba mezi těmito dvěma možnostmi může mít zásadní vliv na výši vaší daňové povinnosti.“ V praxi to znamená jediné – buď zaplatíte víc, než musíte, nebo si necháte víc z toho, co jste vydělali.

VIDEO: Koupit byt, nebo počkat? Jsme uprostřed realitní mánie, říká obchodník s nemovitostmi

Zdroj: autorský text