Prodali nemovitosti v Praze a v Itálii koupili olivový háj. Architektka ukazuje vily v Apulii

Vzrostlé stromy dodávají místu jeho charakter dodnes.

Stavby jsou v minimalistickém stylu a odkazují na tradiční architekturu Apulie.

Podle Markéty nerozhodly technické parametry pozemku, nýbrž atmosféra místa.

Na pozemku stála malá tradiční zemědělská stavba zvaná lamia. Byla ve špatném stavu, rodina se ji ale rozhodla zachovat.

Obě stavby spojuje společná terasa s bazénem, přesto si zachovávají vlastní soukromí.

Když tam Markéta přijela poprvé, byl pozemek zarostlý, dlouho se o něj nikdo nestaral a kamenné zídky se na mnoha místech rozpadaly. Rostlo tu ale přibližně 140 vzrostlých olivovníků.

Olivovníky na pozemku byly zdravé.

V Apulii přitom není možné stavět kdekoliv. Každý pozemek má přesně určené místo, kde může dům stát, i maximální zastavěnost.

Lars prošel desítky olivových hájů, než našel místo, které splňovalo jejich představy.

Pozemek nakonec hledal především její manžel Lars, Nor, který v Apulii strávil dlouhé týdny.

Apulie ji podle jejích slov přitáhla tím, že nebyla tak okázalá jako Toskánsko ani tak rušná jako sever Itálie.

Zatímco od května do září vilu využívají především hosté, rodina přijíždí hlavně mimo sezonu.

Markéta s manželem dnes cestují mezi Českem a Itálií, starají se o dům i okolní zahradu a v hlavní sezoně ho pronajímají hostům.

Pokud by měli projekt začínat znovu, jednu věc by změnili. Hned na začátku by si nechali zpracovat kompletní rozpočet.

Při stavbě se počítalo především s ochranou před horkem – s kvalitními trojskly, přirozeným stíněním a konstrukcemi, které pomáhají udržovat příjemnou teplotu.

Dům má fotovoltaiku, vlastní studnu, klimatizaci propojenou s vytápěním i nabíjecí stanici pro elektromobil.

Při stavbě se počítalo především s ochranou před horkem – s kvalitními trojskly, přirozeným stíněním a konstrukcemi, které pomáhají udržovat příjemnou teplotu.

Na pozemku nechybí vybavená venkovní kuchyně.

Většinu roku se život odehrává na zahradě.

Dům se snaží fungovat v souladu s místním klimatem.

Dům je závislý na vlastním zdroji vody a první vrt selhal.

Obě stavby spojuje společná terasa s bazénem, přesto si zachovávají vlastní soukromí.

Ukázalo se, že pro provoz rekreační vily bude zázemí mnohem důležitější, než původně předpokládali.

Během stavby přibyly vlastní koupelny u jednotlivých ložnic a rozšířilo se technické zázemí i sklad.

Dům proto v Apulii nekončí vstupními dveřmi. Terasa, venkovní kuchyně nebo pergola mají podobnou důležitost jako obývací pokoj.

Do Apulie se zatím natrvalo stěhovat nechystají. Jejich život zůstává rozdělený mezi Českou republiku a Itálii.

Markéta s manželem dnes cestují mezi Českem a Itálií, starají se o dům i okolní zahradu a v hlavní sezoně ho pronajímají hostům. Právě tomu je přizpůsobený i provoz celého projektu – zatímco od května do září vilu využívají především hosté, rodina přijíždí hlavně mimo sezonu.

Ani po dokončení Markéta nemá pocit, že je všechno hotové.

Letos je podle Markéty vila v hlavní sezoně obsazená přibližně z 95 procent. Mimo sezonu si rodina region užívá nejvíc.

Jedním z nejvýraznějších prvků je kámen. Nakonec se objevil v interiéru i exteriéru, přestože původně rodina plánovala podlahy ze stěrky.

Při návrhu se snažila spojit místní tradici se současnou architekturou.

Celý projekt od koupě pozemku přes návrh a stavební povolení až po dokončení trval zhruba tři roky.

U části vybavení využili místní dodavatele, kteří nabízeli některé produkty za ceny, které by v Česku byly výrazně vyšší.

Od začátku nešlo jen o druhý domov rodiny. Dům měl fungovat také jako komfortní vila pro hosty, což ovlivnilo jeho dispozici i vybavení.

Levnější byl místní přírodní kámen nebo některé stavební materiály.

Ceny pozemků jsou v Apulii ve srovnání s Českem stále výrazně dostupnější.

Samotná koupě proběhla překvapivě hladce.