„Půl roku čekáte, než to vůbec můžete jíst,“ říká šéfkuchař Vladimír Suchý o černých vejcích – jedné z nejpodivnějších specialit, se kterou se setkal v první čínské restauraci v tehdejším Československu. Právě tam se po vojně učil vařit. Na zkušenosti z legendární Vodičkovy 19 navazuje dodnes. A podle ohlasů u něj lidem chutná stejně jako před půl stoletím.
Když dnes člověk projde Prahou, narazí na asijskou kuchyni téměř na každém rohu. V 70. letech ale šlo o úplně jiný svět. A právě tehdy začal Vladimír Suchý psát svůj příběh v podniku, který byl pro většinu Čechoslováků malým oknem do exotiky.
Do restaurace ve Vodičkově ulici se dostal víceméně náhodou. Po návratu z vojny hledal práci a ozval se mu spolužák z učiliště. Nabídka byla jednoduchá: pojď vařit do čínské restaurace. Nakonec z toho bylo deset let, které Suchého profesně definovaly.
„Všechno, co tam bylo, pro nás bylo nové. Nejen jídla, ale i suroviny nebo postupy,“ vzpomíná. Přestože původní čínští kuchaři už byli v té době zpátky ve své zemi, jejich know-how v kuchyni zůstalo. Předávalo se z generace na generaci a Suchý se ho postupně naučil.
Černá vejce poprvé ochutnal až po letech
Jedním z nejsilnějších zážitků pro něj byla práce se surovinami, které tehdejší československá gastronomie prakticky neznala. Některé z nich dnes z jídelníčků zmizely úplně: třeba mořské okurky nebo vlaštovčí hnízda. Nejen kvůli ceně, ale i složité dostupnosti. Jiné speciality ale přežily. Třeba černá vejce, která si Suchý pamatuje dodnes – a která ho zpočátku spíš děsila, než lákala.
„Trvalo mi roky, než jsem je ochutnal,“ přiznává. „Ten proces přípravy není pro každého.“ Vejce se totiž podle tradičního postupu obalují směsí hlíny, jílu, rýžových otrub a sazí. Následně se ukládají do speciální nádoby, kde procházejí složitým chemickým procesem. Ten trvá i několik měsíců. Výsledkem je tmavá, rosolovitá hmota s výraznou chutí a vůní, která rozhodně není pro každého.
„Dnes už to beru jako delikatesu, tehdy to pro mě ale bylo něco nepředstavitelného,“ dodává. Zkušenosti z Vodičkovy 19 si přenesl i do vlastního podniku, který dnes provozuje v Hostivici u Prahy. Drží se původních receptů, i když sám přiznává, že ani ty nebyly stoprocentně „tradiční“ v historickém slova smyslu.
„Byly to recepty z velkých měst, třeba z Hongkongu. Už tehdy silně ovlivněné Evropou,“ vysvětluje. Autenticitu jeho kuchyně podle něj potvrzují i samotní čínští hosté. „Chodí sem a chutná jim. To je pro mě asi největší potvrzení, že to děláme dobře,“ říká.
Seděl s Werichem a Forman se u něj přejedl
Kromě jídla si z původní restaurace odnesl i kus její atmosféry. Část vybavení se mu podařilo zachránit a přenést do současného podniku. Některé cennosti ale skončily jinde – například v muzeu. Silnou vzpomínkou zůstává i návštěvní kniha, kterou se mu podařilo uchovat. Obsahuje vzkazy od celé řady známých osobností. Jeden z nich si pamatuje obzvlášť dobře.
„Miloš Forman tam napsal: ‚To jsem se zase přežral,‘“ směje se Suchý. Právě podobné momenty podle něj ukazují, jak výjimečný celý podnik byl. Setkávali se tam lidé z úplně různých světů – od umělců po obyčejné hosty, kteří si na návštěvu často šetřili.
Touha po číně
První čínská restaurace v socialistickém Československu vznikla už v roce 1958. O její vznik se zasadil tehdejší český velvyslanec ve Francii Adolf Hoffmeister, který si čínskou kuchyni oblíbil v pařížských restauracích a přál si, aby Praha byla o něco více světová. Na jeho pozvání pak z Číny dorazili kuchaři, kteří si přivezli veškeré vybavení včetně vzácného porcelánu a pomohli legendární podnik rozjet. Jejich originální recepty, které s sebou přivezli, se používaly i poté, co se opět vrátili do své rodné země. Vladimír Suchý tam vařil od roku 1977 a zůstal deset let. V roce 1992 ukončila restaurace provoz a v roce 1992 došlo k demolici budovy, na jejímž místě dnes stojí nový dům.
„Kolegové nebyli zvyklí chodit na plac, netušili, co by měli hostům říkat, tehdy se to v Čechách na rozdíl od ciziny moc nerazilo. Já jsem si ale popovídal rád. Sedával jsem tam třeba s Janem Werichem nebo s Rudolfem Hrušínským. Už od otevření k nám chodíval Karel Gott, který nám do knihy hostů dokonce napsal, že když skončíme, tak zemře,“ prozradil redakci už před časem Suchý.
Mnozí z těch, s nimiž se nad dobrým jídlem pravidelně potkával, dnes už nežijí. V některých případech se dnes na jeho kuchyni vrací již několikátá generace: hostí tak třeba vnoučata dřívějších štamgastů. A právě toho si podle svých slov velmi váží.
Dnes už původní restaurace neexistuje. Vodičkova 19 zmizela z mapy Prahy před desítkami let. Pro Suchého ale její příběh neskončil. „Já si myslím, že to není náhoda,“ uzavírá. „Některé věci se prostě stanou tak, jak mají. A člověk se nakonec vždycky dostane tam, kam má.“
VIDEO: Hospody jsou pořád strašný a hygiena zoufalá, říká Pohlreich
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
„Součást našeho světa.“ Vědec vysvětluje, proč Češi stojí na straně Izraele
Češi stojí ve válce v Pásmu Gazy na straně Izraele mimo jiné proto, že ho vnímají jako součást západního světa, kdežto Palestince jako jiné, orientální. Jedná se o významný faktor, byť není jediný. ČTK to řekl Bronislav Ostřanský z Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Podle něj k rozdílnému vnímání přispívají i média, která konflikt zjednodušují.
Od Lyonu k bezradnosti. Sparta se změnila k nepoznání a Priske marně hledal odpovědi
Proti Lyonu fotbalová Sparta zářila, o pár dní později v Boleslavi působila bezradně. Brian Priske po porážce 0:2 přiznal, že nemá odpovědi.
Těhotná rekordmanka Švábíková má důstojnou nástupkyni. Krutilová vyhrála juniorské MS
Tyčkařka Nicole Krutilová je juniorskou mistryní světa, v Eugene vyhrála výkonem 445 centimetrů. Navázala tak na osm let staré zlato současné české rekordmanky Amálie Švábíkové z MSJ v Tampere.
Když řeč přestane sloužit. Digitální pomocník Fonafix vrací pacientům po mrtvici šanci na zotavení
Představte si, že přijdete o řeč. Ne o hlas, o schopnost formulovat. Slova, nad jejichž vyřčením jste dříve nemuseli vůbec přemýšlet, se ze dne na den promění v nesrozumitelnou směs zvuků. S tímto těžkým údělem se potýkají miliony lidí po mozkové mrtvici nebo s diagnózami, jako je dětská mozková obrna. Nejsou bez naděje na zlepšení, klíčová je účinná terapie.