Příběh Marie Kinsky. Jak francouzská hraběnka našla domov pod Zelenou horou

Pod Zelenou horou, na niž svolává poutníky slavný Santiniho kostel sv. Jana Nepomuckého, má Marie Kinsky na Zámku Žďár nad Sázavou svůj domov bezmála tři dekády.

Letos v červenci tam uspořádala již čtrnáctý ročník festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance a otevřela nové Kulturně-kreativní centrum Vysočina s programem po celý rok. Zní to jako pohádka.

Nebylo tomu tak ale od začátku.

Související

Ticho modliteb, rozmluvy učenců i dusot kopyt. Tajemství skrytá v bývalém klášteře

Těžké začátky

Marie Kinsky, celým jménem Marie Gabrielle Oriette z francouzského šlechtického rodu de Crevoisier d´Hurbache, se se svým manželem, českým aristokratem Constantinem Kinským, seznámila na studiích v Paříži. Jeho otec, zakladatel reprodukční imunologie Radslav Kinský, emigroval s rodinou z komunistického Československa v roce 1958 a Constantin se narodil už ve Francii.

Když získali zabavený majetek v 90. letech v restitucích zpátky, mladý pár se rozhodl usadit na žďárském zámku, který původně připadl rodu Kinských na počátku minulého století. Pro francouzskou hraběnku začátky na Vysočině nebyly snadné. Zvlášť bez znalosti jazyka.

Marie Kinsky vystudovala taneční konzervatoř a následně tanec a historii na Sorbonně. Jako profesionální tanečnice věděla, že komunikovat jde i beze slov. Ve Žďáru se ale nejprve nedomluvila ani řečí těla. „Lidé působili ostýchavě, nebylo možné podívat se jim do očí,“ říká dnes již plynulou češtinou s přízvukem.

Život na zámku také nebyl jako v bavlnce. „Budovy byly zašlé a černé od sazí,“ popisuje tehdejší podobu místa. Při pohledu na upravené prostory a moderní sály, v nichž vystupují slavná umělecká jména z celého světa, tomu jde těžko uvěřit.

Ani dnes ale správa areálu není jednoduchá. Na svém urozeném původu hraběnka oceňuje úzký vztah s kulturou a historií od raného věku a silné rodinné kořeny. Odkaz předků přináší mnohé výhody, ale i povinnosti.

„Je to závazek 365 dní v roce, 24 hodin denně,“ říká Kinsky o životě na zámku. Odpovědnost je o to větší, že jeho historie sahá do třináctého století, kdy sloužil jako cisterciácký klášter, a některé jeho části nesou i rukopis Jana Blažeje Santini-Aichela. Slavný architekt na počátku 18. století upravil původně gotické stavby, a vytvořil tak jedinečný sloh barokní gotiky.

„Došlo mi, že nemůžu nést na bedrech celých osm set let, že jsem jen jeden článek z mnoha a mou úlohou je pokračovat, jak nejlíp dovedu,“ vypráví Kinsky, že po příjezdu musela najít svou roli. Zároveň čelila mnohým představám zvenčí, jaká by měla být. „Lidé chtěli vrátit zpátky minulost, udělat ze zámku muzeum,“ vzpomíná. „Já se naopak chtěla dívat vpřed a vnést sem život.“

Související

Ještě večer zpíval v hospodě. Video zachytilo Glena Hansarda několik hodin před tragickou nehodou

Roztančený Žďár

Nakonec toho dosáhla způsobem, jenž je jí vlastní – přes tanec. „Pohyb a hlas jsou našimi nejpřirozenějšími komunikačními prostředky a dokážou propojit lidi z celého světa,“ vysvětluje.

Jak ale tanec přiblížit Čechům a Češkám, kteří o sobě často říkají, že „neumí tančit“, a ne každý má ve zvyku zajít na taneční představení? Marie Kinsky to vyřešila kreativním způsobem. Když se žďárští jednoho červencového večera roku 2013 vraceli z práce domů, na náměstí Republiky v centru města jim cestu zkřížil obrovský bagr. Ještě víc je překvapilo, když na něm spatřili balancujícího akrobata.

„Umění nemůže být jen zavřené v divadelních sálech, musí žít mezi lidmi,“ říká bývalá tanečnice, která zvolila taktiku, že když nejdou lidé za uměním, musí umění za lidmi.

Od té doby se festival KoresponDance stal již tradicí a dneska už se z místních stali i samotní performeři. Letošní ročník například odstartovala performance INSANE, v níž vystoupilo na pětatřicet mužů a žen z široké veřejnosti různých generací a společně roztančili i přihlížející diváctvo. Každý rok také zámecký areál přivítá návštěvnictvo v novém kabátku.

Kinští část po části postupně renovují a otevírají ho lidem. Na zámku se jde ubytovat a zažívat genius loci místa na vlastní kůži. Letos se festivalový program poprvé uskutečnil v zrekonstruovaném bývalém konventu a jako další přijde na řadu klášterní mlýn ze 17. století. „Podstatné nejsou jen samotné prostory, ale důvod, proč vznikají,“ zdůrazňuje Kinsky. „Já si dala za cíl probouzet v lidech kreativitu, protože kreativní společnost je živá společnost,“ představuje své plány na další dekády, možná i staletí.

Zdroj: autorský text