Přežil jako Harry Potter. Jediný červ z pekelné hloubky převrátil, co víme o životě

Stovky metrů pod zemí našli před 15 lety tajemnou hlístici, kterou vědci pojmenovali ďábelský červ. Tu se jim podařilo rozmnožit a potomci samičky dlouhé jen pár desetin milimetru svá tajemství vědcům vydávají dodnes. Znamená její život i možnost osídlení Marsu?

Kdybyste se provrtali hluboko do země pod vámi a začali klesat do zemské kůry, slunce zmizí, tlak i teplota výrazně stoupnou a pukliny v hornině zaplní stará podzemní voda. Horníci klesající jen pár desítek metrů pod zem by mohli vyprávět.

V hloubce 1,3 kilometru by tedy někdo jen těžko očekával život, pro představu: nejvyšší budova světa, mrakodrap Burdž Chalífa, měří „jen“ 829,8 m.

A přesto tam život je. Miliardy bakterií, které místy tvoří oranžové nebo bílé povlaky. A mezi nimi, když máte hodně štěstí a mikroskop, drobný červ.

Velryba velká jako pár vlasů

Jmenuje se Halicephalobus mephisto, česky ďábelský červ. Je dlouhý jen jako několik lidských vlasů položených vedle sebe. V podzemním světě mikroorganismů ale působí jako velryba mezi planktonem.

Živí se mikroby a po smrti jeho tělo pohltí zase další organismy, zkrátka dokonalý koloběh života i bez slunce a vzduchu.

Ještě před padesáti lety by většina biologů řekla, že najít život tak hluboko pod zemí je absolutní nesmysl. Panovalo tehdy přesvědčení, že víc než pár desítek centimetrů pod zemí už žádný život není.

Objev hlubinných bakterií v 90. letech a tohohle červa v roce 2011 však tuto teorii rozmetal. „Když tam dole najdete červa, co všechno nám ještě uniká?“ žasnula tehdy geomikrobioložka Karen Lloydová. „Stále objevujeme nové formy života.“

Šest tisíc litrů kvůli jednomu červovi

Belgický zoolog Gaetan Borgonie, který založil institut Extreme Life Isyensya, se v roce 2008 vypravil do jihoafrického zlatého dolu Beatrix. Ve vrtech v hloubce 1,3 kilometru odčerpali vodu, která tam má asi 37 stupňů, a následně ji přefiltrovali.

Přes extrémně jemné filtry proteklo přes šest tisíc litrů vody a našli červa, jehož druh do té doby nikdo neznal. Pokus pak opakovali i v dalších jihoafrických dolech, kde přefiltrovali 12 milionů litrů a našli celou řadu živých organismů. Ďábelský červ ale zůstal jen ten jeden.

Nalezená hlístice měla zlomený ocásek, což ji odsoudilo k smrti, ale štěstím v neštěstí ale šlo o partenogenetickou samičku, tedy ten typ, který k potomstvu nepotřebuje samečka. Než uhynula, stihla naklást osm životaschopných vajíček.

„Byl to červ, který přežil. Jako Harry Potter,“ žasnul genetik John Bracht z Americké univerzity ve Washingtonu, který část potomků dál pěstuje v upravených podmínkách v laboratoři. Druhého červa, který v roce 2011 dostal jméno Halicephalobus mephisto, se od té doby totiž najít nepodařilo.

Vypínač na přežití

Brachtovi se v roce 2019 podařilo přečíst DNA ďábelského červa a našel v ní nezvykle mnoho genů pro proteiny tepelného šoku – tedy takové, které chrání bílkoviny před horkem a umožňují mu přežít v extrémně nehostinných podzemních podmínkách.

V roce 2024 se Brachtův tým zaměřil na tzv. cytochrom c oxidázu, významnou složku procesu, při němž tělo spotřebovává kyslík a vyrábí z něj energii. Zjistili, že pracuje jen při teplotě kolem 37 stupňů a při naší pokojové teplotě se prostě vypne, takže se hlístice celá zpomalí.

„Zajišťují si, že se budou víc množit v pro ně výhodnějším, teplejším prostředí,“ vysvětluje Bracht. Při 37 stupních, tedy teplotě, kdy jiné podobné hlístice hynou, se ďábelský červ každé dva dny rozmnoží.

Zůstanou tu dlouho po nás

Život pod zemí je tu dost možná odnepaměti: jeden druh podzemní bakterie podle vědců přežívá v kůře snad od rozpadu superkontinentu Pangea, z doby před 165 miliony let.

Právě proto se o nepatrném červovi mluví dodnes. Pokud složitý život přežije stovky metrů pod zemí, podobná místa mohou být i jinde – třeba pod povrchem Marsu. Nevíme, jestli tam něco žije. Nevíme, jak hluboko sahá život u nás, a dokonce ani to, jak se život tak hluboko pod povrch země dostal.

Výzkum Borgonieho a geobioložky Cary Magnaboscové z curyšské ETH naznačuje, že aspoň některé hlístice putují z povrchu dolů s vodou, možná popoháněné chvěním při zemětřesení.

Podle odhadů by v hluboké biosféře naší planety mohlo žít dvanáct až dvacet procent všech mikrobů na světě. Tyto neuvěřitelně přizpůsobivé organismy si zkrátka dokázaly najít způsob, jak přežít tam, kde by je nikdo nečekal, a tím držet při životě i složitější tvory, jako je ona záhadná hlístice.

„Jako lidé si myslíme, že vládneme světu, ale nevládneme,“ říká bioložka Esta van Heerdenová ze společnosti iWater, která byla součástí tehdejšího týmu. „Jsou tady miliony, možná miliardy let, a zůstanou tu i dlouho poté, co my už nebudeme.“