Reklama
Reklama

Den, kdy Praha „zabila“ devátou planetu. Před 20 lety astronomové sesadili Pluto

V sále pražského Kongresového centra vládlo 24. srpna 2006 docela dusno. Stovky špičkových světových astronomů se překřikovaly u mikrofonů, mávaly žlutými hlasovacími lístky a vášnivě gestikulovaly. Výsledek hlasování 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) přepsal učebnice po celém světě: Pluto po 76 letech přišlo o status planety a stalo se pouhou „trpasličí planetou“.

Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu.
Pluto před dvaceti lety na kongresu v Praze přišlo o status planety a stalo se pouhou „trpasličí planetou“.Foto: Shutterstock – Vladi333
Reklama

Když astronomové v roce 2006 vyřadili Pluto ze seznamu planet, pro veřejnost to byl šok. Z vědeckého pohledu šlo ale o nutnou záchrannou brzdu.

Jak s oblibou připomínal astrofyzik Jiří Grygar, pokud by Pluto planetou zůstalo, museli bychom brzy do učebnic zapsat desítky dalších nově objevených ledových těles. Podle Grygara tak nová definice „zachránila nebohé školáky na celém světě před drsným osudem“, protože bez ní by Sluneční soustava měla „výhledově v nejbližších letech asi tak padesát až sto“ planet, v nichž by se kdekdo snadno ztratil.

Rozbuškou se stal objev tělesa Eris v roce 2005 za drahou Neptunu. Americký astronom Mike Brown tehdy zjistil, že nově nalezený ledový svět je zhruba stejně velký jako Pluto. Vědecká obec stála před dilematem: buď uznat desítky nových planet na okraji naší soustavy, nebo poprvé v historii exaktně definovat, co vlastně planeta je.

Rozhodnutí nesli nelibě především ve Spojených státech. Pluto bylo jedinou planetou objevenou americkým astronomem – v roce 1930 ho na Lowellově observatoři v Arizoně vypozoroval čtyřiadvacetiletý Clyde Tombaugh (1906–1997). Vesmírný objekt dostal jméno podle boha podsvětí Plutona (řecky Hádes). Pluto se tehdy stalo devátou planetou Sluneční soustavy.

Reklama
Reklama

Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005. Další dva malé měsíce, Kerberos a Styx, byly objeveny v letech 2011 a 2012.

Pražská rezoluce stanovila, že těleso musí:

  1. Obíhat kolem Slunce.

  2. Mít dostatečnou hmotnost, aby ho vlastní gravitace zformovala do přibližně kulového tvaru.

  3. Vyčistit okolí své oběžné dráhy od jiných těles.

Část vědců v čele s Alanem Sternem, šéfem mise New Horizons z NASA, rozhodnutí z Prahy otevřeně odmítla. „Definice z Prahy je vědecky chybná a trapná. Kdybyste vzali Zemi a posadili ji na oběžnou dráhu Pluta, podle této logiky by také nebyla planetou, protože by svou dráhu nevyčistila,“ kritizoval Stern pražské hlasování.

Ironií osudu sonda New Horizons odstartovala k Plutu v lednu 2006 – v době, kdy šlo ještě o plnohodnotnou devátou planetu. Na palubě nesla i část popela jeho objevitele Clydea Tombaugha. Když k němu v červenci 2015 dorazila na vzdálenost pouhých 12 500 kilometrů, odhalila fascinující svět: mohutné ledové pohoří vysoké jako Alpy, pláně ze zmrzlého dusíku ve tvaru srdce (Tombaugh Regio) a náznaky geologické aktivity.

V červnu 2008 IAU rozhodla, že po Plutu budou napříště souhrnně pojmenovávána tělesa zhruba stejné velikosti jako plutoidy.

Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat: Mělo jít o doplněk budoucnosti. Vyklubaly se z něj „brýle pro úchyly“ 

Zdroj: ČTK


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama