Lapáček: Z Prahy se stala postel, drogový klub a hospoda Evropy, musíme to změnit

Podívejte se na turistický ruch v Praze pohledem Tomáše Vocelky.
U Lennonovy zdi vám narostou křídla. Zaručeně - aneb biomedicína dělá divy. (2018)
Žijeme tady pospolu. Čeští lvi a krtci (vpravo), ruští medvědi i čínské pandy (uprostřed). (Staroměstské náměstí, 2019)
Na Karlově mostě se občas prochází Superman (2015).
Jsme pyšní na ruské tradice. (Staré Město, 2019)
Foto: Tomáš Vocelka
Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
4. 11. 2019 9:23
Třetina turistů, kteří se rozhodnou v Praze přespat, využívá místo hotelů či penzionů krátkodobé pronájmy. V metropoli se mezitím v posledních letech zvedají ceny nemovitostí i podnájmů. Podle Tomáše Lapáčka z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy není namístě úplný zákaz Airbnb či podobných platforem, ale regulace, podobně jako je tomu v jiných evropských městech.

Do Prahy ročně zavítá okolo deseti milionů turistů, část z nich přitom využívá pronájem přes Airbnb, kvůli čemuž Praha podle odhadů ročně přichází o 120 milionů korun za neuhrazené poplatky. Do systémů jako Airbnb je zapojeno zhruba 14 tisíc bytů. V Praze mezitím rostou ceny pronájmů a zhoršuje se i dostupnost bydlení. Jaké je podle vás řešení?

Situace okolo Airbnb má několik dimenzí. Jedná se o projev sdílené ekonomiky a reakci lidí na globalismus. Původní myšlenka je pozitivní a přirozená, nechceme ji potlačovat, ale zároveň má dopad, který je potřeba vyřešit - přeměnu na podnikání. V Praze je na trhu s byty nerovnováha mezi poptávkou a nabídkou, chybí tady byty k bydlení, a tedy i podpora pro střední a nižší střední třídu. Nárůst Airbnb sice není tak divoký jako v jiných městech, ale když si uvědomíte, že v Praze se ročně postaví zhruba pět tisíc bytů a Airbnb spolkne tisíc nebo i více bytů, je jasné, že kapacity pro bydlení pak chybí.

Existuje celá paleta nástrojů, jak dopady Airbnb řešit, a nemusí to být nutně jeho zákaz. Jako ideální se jeví vydávání obecních licencí. Na řešení se podílí i samotný trh s nemovitostmi, když se podíváte na dnešní ceny, pořizovat si byt kvůli Airbnb už se moc nevyplatí. Dynamika nárůstu Airbnb se v Praze výrazně zpomalila a oproti Berlínu nebo Amsterdamu je na tom docela dobře. V Barceloně nebo Amsterdamu se omezuje pronájem přes Airbnb na určitý počet dní, popravdě si nedokážu představit, jak technicky vyřešit, aby lidi počet dní nepřekračovali. Můj osobní názor je, že pokud uděláte ve svém bytě Airbnb, máte mít licenci, živnostenský list a možná i EET. Ve Francii šli podobnou cestou a vyžadují na pronájem licenci.

Řešení je komplikované, Airbnb tvrdí, že je jenom zprostředkovací platforma, má data o ubytovatelích, ale nechce je poskytovat veřejné správě. Zároveň ale nejsme dostatečně asertivní, abychom do problému pořádně šlápli, přestože se tím zabývá i české ministerstvo financí. Je jasné, že v tomto případě využívání bytů je nutné nalézt kompromis mezi ochranou soukromého vlastnictví a jeho fetišizací, a to kvůli dostupnosti bydlení a kvalitě života v lokalitě. A s regulací musí přijít veřejná správa na základě změny legislativy, což bude oříšek.

Bojí se veřejná správa zasahovat asertivněji do soukromého vlastnictví v Česku kvůli socialistické minulosti?

Jednoznačně, česká společnost se stále ustaluje. Vlastnictví bytu je pro lidi častokrát vnímáno jako jistá kotva v dnešním dynamickém světě. Nejde tu o žádné vyvlastňování majetku, ale o to, aby se lidem ukázalo, že nájemní bydlení jim může poskytovat stabilitu i flexibilitu. Když se podíváte na strukturu vlastnictví nemovitostí v Evropě, ukazuje se, že čím bohatší země je, tím méně lidi vlastní a jsou víc v nájmu. Souvisí s tím samozřejmě i ceny nemovitostí a nájmů.

Airbnb se z platformy pro sdílení domova a kultury v daném místě stalo regulérním podnikáním. V Praze se někteří provozovatelé tímto typem pronájmu živí, máte tušení, kdo jsou vlastníci pražských Airbnb bytů?

Záleží na tom? Určitě bych rád viděl větší podíl obecního vlastnictví, byt jinak ale může dneska vlastnit prakticky kdokoliv a odkudkoliv. Netrhá mi žíly, kdo byt vlastní, ale k jakému účelu se používá. Jestli je to nástroj pro sociálně citlivou investici - čili na dlouhodobý pronájem, anebo na krátkodobé pronájmy. Byt je fyzická součást města a má obrovskou hodnotu pro jeho obyvatele. Když se jeho význam zredukuje na jeho cenu, například pokud má jeden provozovatel 128 bytů na Airbnb, zpochybňuje to celý koncept sdílené ekonomiky.

Podle mě je ale i na místní komunitě, aby si hlídala, co se v jejím okolí děje. Mým oblíbeným příkladem je Malá Strana, pro kterou je lokální identita důležitá a hlídá si ji. SVJ (společenství vlastníků bytových jednotek, pozn. red.) si schvalují pravidla pro regulaci Airbnb a sama si svoje prostředí hlídají, což je naprosto unikátní. Když srovnáte komunitní život na Malé Straně a na Starém Městě, jsou to nebe a dudy. Staré Město je vydané napospas turistům, Malá Strana se vlastně reguluje sama, uvědomělí lidé tady pomáhají veřejné správě a suplují ji tam, kde její zásahy chybí.

Měli by podle vás provozovatelé krátkodobých pronájmů oznamovat svým sousedům, že jejich byt je na Airbnb, a tudíž by měli počítat se zvýšeným pohybem cizích lidí a hlukem?

Určitě, SVJ v tomhle můžou sehrát klíčovou roli, dům si totiž v rámci legislativy může nastavit svá vlastní pravidla. Od provozovatele Airbnb je minimálně slušnost sousedům říct, že byt takto pronajímají, což většinou nedělají, protože vědí, že narazí na nesouhlas. A pak je to o kompenzacích, provoz Airbnb bytů má negativní dopady na život v dané lokalitě a ty by měly být kompenzovány na mikro úrovni. Přece nechceme, aby v 21. století někdo někoho práskal úřadům. Některé věci se podle mě dají řešit i bez zásahu úřední moci, což ukázal i nedávný případ pokresleného Karlova mostu. Za pár hodin někdo odstranil nápis a nečekalo se, až se za dva měsíce vysoutěží firma na odstranění nápisu. Je nutné lidi motivovat, aby se o své okolí starali a nečekali, až si toho všimne úřad a někoho vyšle.

Pocházíte z pražského centra, jak vnímáte jeho změny v posledních třiceti letech?

Je to alarmující. Jsem už 20 let staroměstský zvoník, takže centrum města vidím i v osm ráno nebo v noci, když tam skoro nikdo není. Ta změna je obrovská a není mi jedno, jestli v centru zůstávají Pražáci, nebo ne, nechci, aby se z Prahy stalo průtokové místo, i když jsem rád, že je to kosmopolitní město. V Praze vedle sebe vždy bydleli lidé různých socioekonomických tříd a povolání, byli namixovaní, což je zdravé prostředí, ve kterém se formuje identita místa.

A vyhýbáte se kvůli turistům některým místům?

Kdybych měl vybrat jedno místo, tak je to Karlova ulice. Karlovu mostu se přes den taky snažím vyhýbat, ale energie toho místa mi pořád stojí za to se po něm jednou za čas projít. Kdybych ale byl turista, který se na něj přijel podívat, byl bych zklamaný, že se musím prodírat davy lidí.

Řekl jste, že Malá Strana si zachovává svého genia loci, kdežto Staré Město si Pražané nechali ukrást. Právě kradení ducha měst turisty se často zmiňuje v souvislosti s nadměrným turistickým ruchem. Umělkyně Kateřina Šedá například tvrdí, že Benátčané o svoje město bojují. Dělají pro to Pražané také dost?

Je jasné, že turismus bude pro město, jako je Praha, vždy zásadním zdrojem nejen příjmu, ale i komparativní výhodou na světové mapě. Musíme s ním ale umět pracovat, je potřeba hledat ideální balanc, aby jej daná lokalita zvládla. Myslím si, že se nyní začíná splácet určitý dluh občanům na úkor turistů, a doufám, že není pozdě. Stále nám chybí strategie cestovního ruchu a mrzí mě, když se nějaký pokus o zlepšení situace ve městě zabije při formalistickém odvolání, příkladem jsou třeba pivní vozítka. Odvolání vůči jejich zákazu jim prodloužilo provoz minimálně o měsíc, což jsou samozřejmě nezanedbatelné zisky pro provozovatele.

Ale je to i o trpělivosti, teprve teď se začíná v souvislosti s turismem řešit jeho řízení a destinační management. Praha je globálně exponované město a je naprosto unikátní. Pohled z Karlova mostu je stejně exkluzivní jako Machu Picchu. Druhý Karlův most v Evropě není, takže se musíme připravit na to, že turistů bude přibývat, ale chtěl bych se vyvarovat toho, aby na ně někdo házel kamení.

Kolik turistů podle vás ještě Praha unese?

Na první pohled to vypadá, že je Praha plná turistů. Má totiž největší koncentraci turistů na kilometr čtvereční, což je dáno i urbánní strukturou. V uličkách vedle Královské cesty ale skoro nikdo není, přecpaná je zejména hlavní trasa. I rezidenti vám řeknou, že to není tak hrozné. Existují výzkumy na to, jak se žije lidem kolem Mostecké a Karlovy ulice. Starousedlíci, kteří nejsou extra majetní, ale zároveň nejsou nízkopříjmovou skupinou, tvrdí, že se tam dá žít.

Turismus místo úplně neničí, ale je pravda, že přispívá ke gentrifikačnímu potenciálu a podíl na tom má i zmiňované Airbnb. Mění totiž skladbu a povahu lokálních služeb pro komunitu i komfort bydlení. A je to moc už i pro samotné turisty. Podle statistik navíc neumíme návštěvu turisty ekonomicky dostatečně zužitkovat. Asijské státy nebo USA dokážou z turistů "vyždímat" mnohem více peněz.

Vídeň nedávno ohlásila, že se zaměří víc na spokojenost obyvatel než turistů. Při investicích chce dbát především na potřeby Vídeňanů nebo na to, aby více turistů směřovalo do okrajových části města a přijíždělo vlakem. Je tohle inspirace pro Prahu?

Vídeň si postavila politiku na ochraně bydlení a vychází jí to. Na druhou stranu já bych tam žít nechtěl, protože je to pro mě trochu suché až nudné město. Podle mě je Praha lepší město k žití než Vídeň, máte tady všechno a je to velmi komfortní zóna s neuvěřitelnou krásou v centru. Důkazem může být i to, že v Praze neustále roste počet expatů, kteří sem přijíždějí nejen na dovolenou, ale i za studiem či za prací. Naším cílem je turistům nabídnout i jiná zajímavá pražská místa a nemyslím tím pouze Tančící dům, Vyšehrad nebo Petřín. Usilujeme o novou budovu filharmonie na Vltavské, ve Strategickém plánu hovoříme například i o pražských vyhlídkách, protože svým terénem a pohledovými horizonty je Praha také unikátní. Hlavním lákadlem však pro turisty stále zůstává hlavně Královská cesta, a jejich čas je proto koncentrován hlavně mezi Staroměstské náměstí a Pražský hrad.

V souvislosti s cestovním ruchem se v posledních letech řeší vliv marketingu a sociálních sítí. Představitelé Amsterdamu nebo i zmiňované Vídně se rozhodli utlumit propagaci města, měla by to podle vás udělat i Praha?

Myslím, že bychom se spíš měli zamyslet nad tím, jak propagaci pojmout lépe. Vnímám velmi negativně to, že Praha je slavná především jako postel, drogový klub a hospoda Evropy s kouzelnými kulisami. Praha potřebuje dobrý destinační management - cílit na kvalitnější turisty a ne masovost, pracovat s nimi tak, aby nepadali do turistických léček. Musíme zacílit na turisty, které chceme, masový marketing za vás udělá Instagram. Máme spoustu staveb světového významu, které zajímají určité skupiny lidí a dají se propagovat. Takovým příkladem je třeba Müllerova či Bílkova vila nebo plánovaná Top Tower v Nových Butovicích. Na tohle se turisti pojedou podívat. Chápu, že je to silně kontroverzní stavba, ale naláká lidi a ještě vylepší okolní veřejný prostor.

Během léta byla v Praze spuštěna letáková kampaň upozorňující turisty na dodržování nočního klidu nebo zákazu pití alkoholu na ulici. Může mít podle vás prokazatelný efekt na návštěvníky, kteří přijeli do Prahy například na rozlučku se svobodou?

Nejsem expert na behaviorální vzorce turistů, ale podle mě to rozhodně nestačí. Je potřeba dělat cílený marketing, destinační management a vytvářet kulturní prostředí, které od podobných excesů přirozeně odrazuje. Letáky jsou sice splněný úkol, ale nestačí to. Turisty, kteří se přijeli do Prahy opít a bydlí v místech, kde jsou jenom další turisté, nevede nic k tomu, aby se chovali klidně a slušně. Necítí tlak na to, že by neměli rušit noční klid.

Má smysl funkce nočního starosty?

V českém prostředí veřejné správy podle mě ještě pořád nejsme zvyklí na roli projektového manažera, kterým noční starosta vlastně je. Ve své funkci je pořád docela krátce na to, aby se ověřily reálné dopady jeho práce, a je jasné, že se najdou hlasy, které budou tvrdit, že noční starosta je zbytečný. Ale myslím si, že minimálně v této fázi řešení dopadů turistického ruchu je důležitý. Neočekával bych od něj ihned zázraky, ale je dobré mít někoho, kdo se na plný úvazek zabývá zjišťováním situace a navrhováním řešení. Jeho pozice rozhodně není o tom, aby chodil pařit do Dlouhé a napsal o tom report.

Podle statistik CzechTourism přijíždí turisté do Česka nejčastěji autem. Silniční doprava a parkování v Praze jsou přitom velký problém. Nemělo by hlavní město více podporovat vlakovou a autobusovou dopravu?

Myslím si, že spousta turistů jezdí do Prahy vlakem. Existuje strategie rozvoje železnice v Praze a potenciálu železniční sítě jsme si velmi dobře vědomi. Nicméně musíme začít podnikat i konkrétní kroky, abychom nezůstali stranou důležitých železničních cest. Třeba z Berlína do Vídně se dneska rychleji dostanete přes Německo a Rakousko než přes Česko.

Česko není moc přátelské k vysokorychlostním tratím, když si vezmeme, jak dlouho trvala výstavba trati na Plzeň a kolik stála… Možná to prostě nezvládáme, protože výstavba železnic je drahá a zdlouhavá cesta. Kromě toho, letecká doprava zatím stále roste, což souvisí s nízkými cenami letenek a dobrou koupěschopností lidí. Jakmile ale začnou ceny letenek stoupat, je otázka času, kdy se bude tlačit na alternativní dopravu.

Tomáš Lapáček (37 let)

Tomáš Lapáček
  • Působí jako ředitel Sekce strategií a politik na Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, je také členem pražské Komise pro cestovní ruch. Kromě toho se již 12 let stará o hosty Karlovarského filmového festivalu. Dříve pracoval například na ministerstvu životního prostředí.
  • Vystudoval mezinárodní vztahy a politologii na Univerzitě Karlově v Praze.
  • Pochází z Prahy. Ve volném čase se věnuje sportovnímu lezení, badmintonu a šachům.
 

Právě se děje

před 7 minutami

Zimola bude v krajských volbách kandidovat v dresu ČSSD, uvedl Hamáček. Jeho projekt Změna 2020 není konkurencí, ale platformou k přilákání osobností.

Zdroj: ČTK
před 38 minutami

MF chce zrušit povinnost podvojného účetnictví pro podnikatele

Fyzické osoby, které jsou v obchodním rejstříku vedeny jako podnikatelé, již zřejmě nebudou muset v budoucnu vést podvojné účetnictví při překročení hranice 25 milionů korun ročního obratu. Vyplývá to z návrhu věcného záměru nového zákona o účetnictví, který předložilo ministerstvo financí do mezirezortního připomínkového řízení. 

MF dále navrhuje rozšíření použití mezinárodních účetních standardů při sestavování účetní závěrky bankami, vybranými finančními institucemi a pojišťovnami. Ty přitom již dnes dohledovým orgánům informace v mezinárodních účetních standardech dodávají. Zároveň chce MF navrhnout, aby firmy, které využívají mezinárodní účetní standardy a využijí je i pro stanovení základu daně z příjmu, měly nižší administrativní zátěž. Zákon by měl dále zpřehlednit zákonné požadavky na inventarizaci.

Zdroj: ČTK
Další zprávy