S provozem tuniského food trucku Nabu Sandwich začali v nejisté době, na jaře 2020. Abdel v Praze vařil v italské restauraci, ale chtěl se začít věnovat gastronomii po svém. Michaela zase po dvanácti letech v korporátu na manažerské pozici toužila po změně. Každý proto zužitkoval to, co umí nejlépe. Michaela se stará o administrativu a organizaci, její muž se zase věnuje vaření.
"Byla to obrovská změna. Člověk na jednu stranu okusí svobodu, na druhou jede 24 hodin denně. Neexistují žádné víkendy, žádné volno. Je to cena za to, že si to člověk může dělat po svém. Pohání nás to, že se k nám lidé vracejí a roste naše fanouškovská základna," říká Michaela.
Plněné pita sendviče Abdel nejdříve připravoval doma. "Tunisané jsou zvyklí jíst pozdě v noci. Když jsme se s manželem dívali večer na film, dostal vždycky chuť na sendvič s tuňákem, vejcem a pálivou pastou harissa. Nikdy jsem neodolala a snědla mu alespoň půlku, byl to ten nejlepší sendvič na světě," vypráví Michaela, jak se vyvinul koncept food trucku.
Abdel začal zkoušet recepty, které částečně vycházejí z kuchyně, kterou se naučil od mámy a babičky. "Rodiče cestovali za prací a bývali pryč třeba čtyři nebo pět dní. Nás bylo celkem pět sourozenců, já jsem druhý nejstarší a jediný, který měl chuť nakupovat potraviny a vařit. Proto mi to nechali na starost. Staral jsem se o sourozence, vařil jsem, odmala jsem pobíhal a poskakoval v kuchyni, miloval jsem to," vypráví.
V sezoně od března do konce roku pár se stánkem objíždí pražské trhy na Vinohradech, v Karlíně nebo na Malé Straně. Po celé republice pak vaří na menších hudebních a food festivalech. "Na velké festivaly ale nejezdíme. Máme celkem omezenou kapacitu, všechno děláme čerstvé a na minutku, tím pádem nám to trochu déle trvá. Na velkých festivalech je nutné vydávat obrovské množství porcí za hodinu, což neodpovídá našemu konceptu," vysvětluje Michaela.
Výhledově by si přáli otevřít bistro a později možná i restauraci s tuniskou kuchyní, chtěli však začít v malém. "Výhoda je, že pak můžete mít otevřeno celý rok a nejste závislí na vládních opatřeních," říká Michaela. Navíc se v ní nezapře bývalá manažerka. "Řada našich kolegů cizinců by chtěla ukázat svou kuchyni, ale vůbec neví, kde začít, jak si vyřídit papíry, hygienu, jak oslovit organizátory akcí. Dokážu si představit, že bych do budoucna měla více podobných projektů, o které bych se mohla organizačně starat," nastiňuje své plány.
