Profesí marketingová specialistka posílala pohlednice už jako dítě, k postcrossingu se však poprvé dostala před osmi lety, kdy se zapsala na oficiálním webu. "Je to trošku bizarní zábava," říká na úvod žena mnoha zájmů.
"Zaregistrujete se, vylosujete si adresu jednoho z členů kdekoliv na světě a pošlete mu pohlednici. Adresát ji zaznamená a poté si zase vaši adresu vylosuje někdo jiný," popisuje Schlindenbuch. Její úplně první pohled putoval do Německa, dostala za něj pohlednici z USA. Dodnes odeslala 1100 korespondenčních pozdravů. Těší se tak stejným počtem sběratelských kousků od dalších postcrosserů z celého světa.
Cení se netypické pohlednice i známky
"Podle mě má v těchto zemích postcrossing dobré PR a možná tam taky posílání pohlednic stojí méně než v jiných zemích," přemítá Anna Schlindenbuch. Naopak minimálně si lidé dopisují v Africe nebo nepřekvapivě v Severní Koreji. Dostat pohled z těchto částí světa se pak vysoce cení.
Platforma je oblíbená zejména mezi cestovali a sběrateli, a to nejen pohlednic, ale i známek. A právě na těch si česká postcrosserka dává často záležet. "Snažím se svoje pohlednice ´vymazlit´. Píšu anglicky a vždycky ručně." Různé druhy pozoruhodných známek shání na filatelistické pobočce v Jindřišské ulici v Praze. Poslání jednoho pohledu dnes stojí 39 korun, což podle Anny z aktivity dělá poměrně drahou zábavu.
Marketingová specialistka a ostřílená cestovatelka si postcrossing oblíbila kvůli bohatosti lidských příběhů, které se za pohledy skrývají, a papírenskému zboží. Roky už sbírá dopisní sady nebo plnící pera. "Doma mám teď nachystané asi tři tisíce prázdných pohlednic, které jsem za ty roky shromáždila. Snažím se každou pečlivě vybrat tak, aby adresáta potěšila," říká.
Co je postcrossing
- V České republice se do iniciativy zapojilo necelých 22 tisíc uživatelů, kteří přes oficiální českou platformu poslali více než 1,7 milionů pohlednic.
- Postcrossing vymyslel v roce 2005 Portugalec Paulo Magalhães jako svůj vysokoškolský projekt.
- Za uplynulých 17 let si lidé jeho nápad velmi oblíbili, loni si prostřednictvím této platformy poslali více než 60 milionů pohledů. V současnosti má stovky tisíc uživatelů, nejvíc je jich v Německu, Číně či Rusku.
Členové postcrosserské komunity do svého medailonku na webu píší o svých zájmech a motivech pohlednic, které sbírají. Anna Schlindenbuch například nejraději shromažďuje pohledy s kočkami, majáky, japonskými výjevy nebo netradičními záběry z dané země.
Pro českou postcrosserku mají pohledy především emocionální hodnotu, jejich skutečnou tržní cenu nikdy nepočítala. "Kdyby se to mělo vyjádřit obecně vnímanou hodnotou, sběratelé hledí na netypičnost pohledu, materiálu, motivu, známky a země původu," vypočítává.
"Závan čerstvého vzduchu ve světě sociálních sítí"
Za své největší skvosty pokládá netradiční vodní pohlednici z tichomořského ostrova Vanuatu poslanou vodní poštou, japonskou animovanou pohlednici z Kjóta netypického formátu nebo dřevěný pohled z Tchaj-wanu. Jednou by ve své sbírce ráda měla "čumkartu" ze všech koutů světa. "Momentálně jsem někde na polovině," říká.
Členové celosvětové pohlednicové komunity nezůstávají jen u korespondence, ale setkávají se také osobně nebo si vyměňují jednotlivé kousky prostřednictvím facebookových skupin. A to přesto, že jeden z uživatelů se nechal slyšet, že postcrossing je "jako závan čerstvého vzduchu ve světě sociálních sítí".
Mezi českými postcrossery se najdou lidé různých profesí, od lékařů přes učitele až po právníky či vrátné. "Je to neuvěřitelně rozmanitá skupina lidí, ale častěji jsou to ženy," vyjmenovává. S některými z nich se spřátelila a z každé destinace mimo Česko si teď navzájem posílají pohlednicové pozdravy.
Prostřednictvím platformy si Anna Schlindenbuch také našla dlouholetou "korespondenční kamarádku" - 70letou newyorskou intelektuálku Frances. "Kdysi jsem jí poslala pohlednici a od té doby si s ní píšu. Je to osm let," říká. Zatímco dříve si psaly pravidelně každý týden, poslední dobou se korespondence omezila na jeden dopis měsíčně.
"Už toho o sobě spoustu víme, zajímá se o umění, operní hudbu. Takového člověka, jako je ona, bych za jiných okolností neměla absolutně šanci poznat. Ještě jsme se nepotkaly osobně, ale ráda bych za ní co nejdřív vyrazila," vypráví Anna.
Coming-out na pohlednici
Mezi její další pravidelné dopisní kamarádky patří také Řekyně či Italka. Známé si ale našla také v Pákistánu, Indii či Německu. "Jeden čas jsem si taky hodně psala s jednou Japonkou," dodává. Při pohlednicové výměně taky narazila například na sběratelku, která je v Guinnessově knize rekordů vedena jako sběratelka největšího počtu předmětů s motivem krysy na světě.
"Jeden kluk z Německa se se mnou zase na pohlednici podělil o to, že je gay a nikdo jiný to neví," popisuje jeden z mnoha zážitků postcrossingu.
Podle Anny Schlindenbuch má posílání pohledů v internetové době nádech melancholie a je příležitostí, jak se na chvíli zastavit. "A taky je to malé dobrodružství - od shánění po očekávání, zda se dotyčnému bude pohled líbit," dodává. "Nehledě na to, že pak všude vidíte jenom pohlednice a známky, kamkoliv jdete," přiznává.
Jak ale asi každý zažil, ne vždycky pohlednice k adresátovi dorazí. Například při loňské dovolené v Jordánsku Anna poslala třicet pohlednic, adresátům však dorazila pouze jediná z nich. Zapeklité bylo také srpnové posílání obrázkových pozdravů z Říma.
Od pohledu k vlastní knížce
"V Římě jsem posílala pohledy z pošty Řádu maltézských rytířů, což je velká rarita. Člověk musí vědět, kam jít. Byla jsem přímo u nich na ústředí, což není žádná poštovní hala, ale malá kancelář, ve které si vyberete, co přesně chcete poslat, jenže na doručení čekáte i tři týdny. Posílala jsem takhle asi dvacet pohledů a došly až po více než měsíci. Celý srpen totiž měli prázdniny a pak zase covid, takže pohlednice odešly až v září místo v srpnu," popisuje pohlednicovou odyseu.
Posílání pohlednic a cestování inspirovalo Annu Schlindenbuch také k sepsání knížky s názvem Soví pošta. Ta vypráví o plyšové sově Áje, kterou její majitel, chlapeček Noe, zapomene ve vlaku. Sova díky tomu procestuje kus Evropy a svému majiteli posílá z jednotlivých míst pohlednice, na nichž popisuje svá dobrodružná putování.
