reklama
 
 

Jejich pózy vám občas připomenou lidi. Rodinka syslů pohledem fotografa

25. 9. 2016
Je tu podzim a poslední sysel obecný zmizel v noře, aby se spolu s ostatními členy kolonie uložil k zimnímu spánku. Pod zem zaleze klidně už koncem srpna a prospí až osm měsíců. Krátká doba, kdy jsou syslové vzhůru, je však plná zábavných momentů.
Doporučujeme

Fotit tyto často úsměvné okamžiky však není jednoduché. Několik jedinců je vždy na stráži a jakmile se jim něco nezdá, hned volají na poplach. Během okamžiku pak všechna zvířata v okolí zmizí hlavou napřed v labyrintech podzemních chodeb. Nároky na pozornost fotografa i na techniku jsou tedy vysoké.

Fotograf Jan Pelcman

  • Jan Pelcman je český fotograf, který se zaměřuje převážně na zvířata a krajiny.
  • Více jeho snímků najdete například na fotoserveru 500px.
  • Pracuje s fotoaparáty a objektivy Pentax.
  • Momentálně fotí plnoformátovou zrcadlovkou Pentax K-1.
  • Pro Aktuálně.cz popsal své zkušenosti z focení syslů.

Sysel je velký jako veverka - asi 20 centimetrů. Na rozdíl od ní ale žije pouze na zemi a pod zemí, má odlišně stavěné končetiny a samozřejmě také kratší ocas. Vzhledem k jeho velikosti je potřeba dostat se k němu s fotoaparátem poměrně blízko. Ani to ovšem nemusí stačit, protože jeho malý vzrůst a zbarvení podobné okolnímu prostředí dělá problémy automatickému zaostřování.

Proto je potřeba být vždy o krok před syslem, snažit se zaostřovat na místa, kde se bude pravděpodobně pohybovat, čekat na momenty, kdy se zastaví, aby se rozhlédnul nebo kdy sebere něco k jídlu a posadí se, aby se najedl.

Při fotografování je samozřejmě nutné ležet na zemi (pozor na mraveniště), aby snímky zachycovaly zvířata z úrovně jejich očí - jen tak vypadají fotografie přirozeně. Stejně jako u lidí je potřeba ostřit na oči, přestože je má sysel malé jako korálky.

Syslové se probouzejí na jaře. Já jsem je vždy viděl nejdříve začátkem dubna, ale pokud počasí dovolí, můžete je zahlédnout už během března. Po dlouhém hladovění jsou hubení (ztrácí až třetinu tělesné hmotnosti). Okamžitě po probuzení začínají s nezřízenou konzumací okolní vegetace, někdy si pochutnají i na hmyzu, ptačích vejcích nebo malých savcích. Velikou radost jim udělá třeba i pampeliška.

Před zimou se syslové snaží nastřádat co největší tukové zásoby, protože je to jediný zdroj jejich energie v období dlouhého zimního spánku. Spořádají tedy fascinující množství potravy, převážně plodů a semen rostlin.

Na rozdíl od zažitých představ si sysel nedělá na zimu zásoby potravy, protože opravdu celou dobu prospí. Říct o někom, že syslí jako sysel je tedy vůči syslům poněkud nespravedlivé. Tato představa pravděpodobně vznikla pozorováním toho, jak si trhají trávu, kterou používají jako výstelku svých hnízd. Sysel si dokáže naplnit tlamu neuvěřitelným množstvím různých stébel a vypadá často velice vtipně. Občas se divím, že dokáže projít ústím nory.

Syslové se páří brzy po probuzení ze zimního spánku a za necelé dva měsíce už z nor vykukují první mláďata. Malí sysli jsou roztomilí, je ovšem těžké je vyfotografovat, protože z nor vylézají jen zřídka.

Sysel obecný momentálně patří v České republice mezi kriticky ohrožené druhy. Příčin jejich úbytku je mnoho - mizí jejich přirozené lokality, svou roli hraje počasí. Syslí kolonii může zničit například přívalový déšť. Ohrožují je také kočky. Na lokalitách, které navštěvují lidé, také často vidím nevhodné krmení, které jim lidé přinášejí: slané oříšky, čerstvé pečivo, piškoty nebo dokonce čokoládu. Tyto potraviny mohou sysly i zabít.

Přesto doufám, že počty syslů porostou. Vymizení tohoto krásného zvířete by pro naší přírodu bylo obrovskou ztrátou.

autor: Jan Pelcman

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama