Jistá švédská firma v minulém roce nabídla očipování zaměstnancům, kteří se tak díky tomu mohli dostat do budovy, přihlásit k počítači nebo k tiskárně. Dovedete si takhle masové čipování v budoucnu představit?
V první chvíli jsem si představila nucené čipování a z toho mě zamrazilo. Hlavní podstata jakéhokoli biohackingu je dobrovolnost. To, co lidi žene, není povinnost, ale chuť a touha po experimentu. Dobrovolnost je v tomto případě úplně esenciální.
Biohacking
- invazivní nelékařské zásahy do lidského těla na základě svobodného rozhodnutí,
- slouží k vylepšení fyzických vlastností člověka za pomoci implantátů, chemikálií i jiných prostředků,
- současné technologické implantáty nedosahují vysoké úrovně, proto jich využívá jen hrstka průkopníků, takzvaných biohackerů,
- může se jednat o čipy s funkcí otevírání dveří, platby bitcoiny atd.,
- někteří pod biohacking řadí i úpravu jídelníčku, spánkových cyklů nebo pohybu. Může jít i o užívání chytrých drog, meditaci atd.,
- pod kůži si někteří zavádí i světelné diody nebo magnety, aby cítili magnetické pole.
Implantování čipů nabídl svým nájemníkům švédský Dům inovací Epicenter. Spolupracovali přitom s tamní skupinou biohackerů. Očipovat se u nich prý nechalo už několik stovek lidí. I v Česku se už lidé čipují. Nedávno si nechala NFC čip implantovat skupina asi deseti lidí v Paralelní Polis (prostor pro setkávání hackerů). Každý měsíc se potkávají na takzvaných Cyborg meetinzích, kde sdílí svoje zážitky a zkušenosti s čipem.
Není snem všech biohackerů právě plošná technologická augmentace?
Nemyslím si to, bavíme se o technologii, která je strašně poruchová. Tělo a technologie se nesnáší dobře. Rozhoduje vždy tělo. V případě, že se po implantátu tělo rozhodne, že se nezahojí a čip nepřijme, nedá se s tím nic dělat. Pořád má hlavní slovo maso.
Aby se začalo čipovat ve velkém, musely by čipy umět mnohem více než teď. Až jeho výhody opravdu usnadní lidem život nebo přinesou jeho zásadní praktické zlepšení, dovedu si představit, že o ně bude zájem i mimo nadšence do biohackingu.
Pokud cílem biohackerů nejsou masové augmentace, tak co tedy? Proč ta touha zasahovat do svého těla?
Někdo se možná o augmentace zajímá jen proto, aby o sobě mohl prohlašovat, že je živoucí kyborg. Biohacking je ale doslova o hackování těla, jeho vylepšování, aby lépe fungovalo. Jinému jde o to, mít v těle implantát, který může používat a jeho tělo to vylepšuje a posouvá. Technologické funkce vás ale neudělají lepším člověkem, jen rozšíří možnosti těla. Jak už jsem říkala, tyhle úpravy ale zatím nepřinášejí výrazné ulehčení pro lidstvo, proto se biohacking zatím pohybuje spíš v rovině fascinace tím, že je to vůbec možné.
Moje kamarádka si nechala implantovat pod kůži stejný čip, jako mají její psi. Nijak ho nevyužívá, je to spíše taková kuriozita. Nejde jí o to, mít elektronicky vylepšené tělo, ale jde o způsob, jak být solidární se zvířaty.
Nemáte z budoucnosti plné očipovaných lidí trochu obavy?
Ne, člověk by pak musel mít strach úplně ze všeho. Kdykoli ale budeme mluvit o technologiích, je tu namístě obava ze zneužití. Na druhou stranu ve srovnání s tím, kolik dat každý z nás cpe do sociálních sítí a obecně do datasféry, je čip pod kůží, na který se vejde třeba jen číslo nebo vizitka, zanedbatelné nebezpečí.
Otázkou tedy je, co by bylo na čipu uložené. Pokud by se jednalo o přístupy k bankovnímu účtu, dokážu si představit, že by se možná mohlo stát, že by někdo chtěl ukrást vytipovanému boháči jeho čip podobně, jako se v některých zemích kradou orgány. Ale zase nepochybuji o tom, že by byl takový čip a vlastně i jeho nositel poměrně rafinovaně zabezpečený. Teď mě také napadá, že na čipy implantované v Paralelní Polis je možné nahrát bitcoinové peněženky a platit pomocí nich. Nemyslím si ale, že na jich jsou uložené částky, kvůli kterým by stálo za to si na očipované lidi počíhat.
Zatím nejde o výrazné ulehčení pro lidstvo, proto se biohacking pohybuje opravdu jen v rovině fascinace.
Zásadní by také bylo, kdo by čipy vyráběl. Technologie není neutrální, ale politická věc. Úzce souvisí s mocí.
Na jaké úrovni je tedy biohacking v současné době? Co od něj můžeme očekávat?
Lidé, kteří se o technologickou augmentaci zajímají, ať už jim říkáme biohackeři, nebo grindeři, jsou ve stadiu experimentování. Jsou to průkopníci, kteří si dali za úkol prozkoumat, co implantáty dovedou, jak se chovají, jak s nimi pracovat. Některé skupiny deklarují, že implantování technologií do těla zkoumají právě proto, aby byli o krok napřed a mohli se bránit, pokud by hrozilo jejich zneužití, ať už z komerční, nebo politické sféry.
Hodně se v tuhle chvíli řeší napájení elektronických implantátů. Taky ještě nevíme, jak dlouho čipy v těle vydrží. Někdo tvrdí, že doživotně. Tím si nejsem úplně jistá, ale uvidíme. Ohled musíme brát i na rychlost pokroku technologie kolem nás oproti té, kterou zavedeme pod kůži. Časem tak nemusí být implantát kompatibilní s modernějšími čtečkami a bude třeba jej vyměnit za novější typ, aby fungoval.
PhDr. Marie Dudziaková
- narodila se ve Znojmě, po maturitě na gymnáziu odešla studovat žurnalistiku na Karlovu univerzitu,
- pokračovala v oboru Studia nových médií na FF UK, kde v současné době vyučuje,
- je známá svou zálibou v nových médiích, technologických augmentacích i tělesných modifikacích,
- iniciovala projekt QR Bodies, kdy nechala kamarádovi vytetovat na paži QR kód, do kterého se může kdokoli nalogovat a změnit vyznění kódu. Jde tak o funkční propojení těla a technologie,
- v tetovacím studiu Hell, které je známé svými extrémními modifikacemi těla (split jazyka, implantáty, věšení na háky, …), se stará o propagaci,
- je také copywriterkou na volné noze
Uvědomujete si v případě zasahování do těla svou duši, nebo se na ni biohackeři vůbec neohlíží?
Rozhodně se nemůžu a nechci pasovat na mluvčí biohackerů. Pro mě osobně jsou duše a tělo neoddělitelné. Proto také tolik zdůrazňuji dobrovolnost všech zásahů. Vycházím z myšlenek body modification (tělesné úpravy), kdy se prostřednictvím těla pracuje s duší, jako například během tělesného rituálu věšení na háky. Přináší to vnitřní změnu a zážitek. Co se děje tělu, se děje i duši a naopak.
Vy jste něco, jako je věšení na háky, podstupovala?
Ano. Chápu, že je to pro mnoho lidí extrémní a nepředstavitelný zásah do těla a mám k tomuto názoru hluboký respekt. Ti, co se věší na háky, k tomu ale mají svoje důvody. Opět se neodvažuji mluvit obecně. Bolest ovšem není motivací. Je důležitou součástí, je nevyhnutelná, ale není v žádném případě cílem. Lidé často chtějí překonávat své hranice, vymezovat je. Jde o rituál, kterým vstupujete na nové území. Lidé často mluví o překonání strachu a tento zážitek je posílí.
Co se týká biohackingu, máte v sobě nějakou technologickou vychytávku?
Já jsem teoretik a dívám se na biohacking z kulturní perspektivy. Teoretická rovina je pro mě v téhle oblasti mnohem autentičtější. Jsem ráda, že mám kontakt s lidmi, kteří se do toho sami pouští a dovolují mi s nimi mluvit a být u toho. Moje znalosti programování a technologie také nejsou dostatečné k tomu, abych si mohla sama vyrobit a naprogramovat třeba zámek na dveře, který pak můžu ovládat čipem. Právě tyhle praktické věci, používat to a posouvat se dál, je to, co na tom biohackery hodně baví a zajímá.
Jak se na vaši zálibu v technologických augmentacích a extrémních modifikacích dívá rodina?
Zatím se mi to daří víceméně vysvětlovat. Nereagují stylem: super, pojďme se celá rodina propíchat a očipovat, ale nijak to neodsuzují. Se zájmem a někdy s hrůzou pokukují, čemu všemu se dnes lidé věnují, a často kroutí hlavou. A samozřejmě chtějí, abych byla opatrná.
