reklama
 
 

Dějiny tetování: Od krevních skupin SS po retro srdíčka

3. 7. 2014 10:10
Rozhovor s etnologem Martinem Rychlíkem o dějinách tetování, první "kérce“ na světě a důvodech, proč se nechávají dnešní lidi potetovat.

Praha – Etnolog a novinář Martin Rychlík napsal o tetování již druhou knihu, sám však žádné nemá. "Raději si jen čtu o potetovaných indiánech a Maorech, nedošel jsem k tomu, že bych to potřeboval," vysvětluje hlavní důvod.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že velkým milníkem v dějinách tetování byla druhá světová válka. Podle mnohých historiků mohlo tetování čísel na těla vězňů v Osvětimi za úpadek a negativní vnímání tatuáží. Přesto se najdou lidé, kteří si nechávají vytetovat obrázky plynové komory nebo plechovky Cyklonu B.  

Ve své nové knize Dějiny tetování uvádí, že prvním dochovaným důkazem o tetování nemusí být slavný Ötzi, jak se často traduje, nýbrž o tři tisíce let starší mumie z Jižní Ameriky, která měla pod nosem knírek podobný tetování.

Aktuálně.cz: Když maminka zhruba před deseti lety poprvé viděla moje tetování, myslela si, že jsem se dala k nějaké sektě. Zlepšuje se povědomí lidí o tetování?

Martin Rychlík: Myslím, že je to čím dál lepší. Opravdový průlom do mainstreamu bych viděl někde u Angeliny Jolie v době, kdy žila s Billym Bobem Thorntonem. Jako první ženská megahvězda se začala na červeném koberci úplně běžně objevovat s tetováním. Posouvá se to a v Americe už je zhruba polovina mladých lidí potetovaná. Také se to od řemesla posouvá k umění, v Česku tento styl zosobňuje Musa.

Jedna moje kolegyně teď píše dizertaci jen o tatérech, kteří mají umělecké vzdělání. Už je to tedy přijímáno normálně, negativní konotace mizí. Ta stigmatizace a cejchování jsou ale důležitou součástí dějin tetování. Cejchovali se vězni v Osvětimi, ale i otroci v době antického Řecka a Říma. Podle některých historiků může za negativní vnímání a útlum zájmu o tetování, který nastal někdy po druhé světové válce, právě cejchování z války i značené krevní skupiny vojáků SS.

Jsou ještě nějaké země, kde je tetování tabu?

Ve Vatikánu. To říkám v nadsázce, protože to bible to zakazuje, dokonce se o tom v ní píše asi na třech místech. Dále v muslimských zemích je to nevhodné, Saddám Husajn tetoval za trest. U amerických gangů to funguje tak, že když třeba ve vězení máte špatné tetování, například symbol Árijského bratrstva, a chytnou vás Hispánci, tak vás kvůli němu mohou i zabít.

Dřív mělo tetování velmi jasné významy, ale proč se nechávají dnešní lidé tetovat?

Rituální funkce se přeměnila na tu estetickou, zjednodušeně řečeno. Většina lidí se chce zkrášlit nebo něčím odlišit, zvýznamnit se, stát se jedinečným, zaznamenat důležitou událost v životě. Třeba atlet Pavel Maslák má na sobě zaznamenané zeměpisné souřadnice pro něj důležitých míst, jako kde se narodil, kde získal první medaili… Ale jsou i lidi, kteří se dodnes tetují z terapeutických důvodů. Tam je možná vůbec prvopočátek tetování. Na Ötzim, na té 5300 let staré zmrzlé mumii, vpichy původně sloužily terapeutickým účelům. Přesně se shodují s místy, kde měl artritidu, takže zřejmě bolesti. Současný odborník na akupunkturu navíc uvedl, že jsou to přesně místa, kam by vpichy provedl on.

Původně tedy možná nešlo o zdobení, spíš se dovnitř zanášely léčivé směsi a až potom si lidé všimli, že to zanechává na kůži trvalou stopu. Na jedné peruánské mumii ženského pohlaví nedávno vědci potvrdili tetování dvojího druhu. Na ruce měla zdobné tetování, nějaké opičky a ptáky vytetované obyčejným pigmentem z uhlí, ale za krkem měla kroužky, v nichž byly pozůstatky léčivých bylin. Takže je zjevné, že už před tisíci lety v Americe prokazatelně existovalo tetování dvojí, estetizující a to léčivé.

Proč jste se začal věnovat zrovna tomuhle oboru?

Studoval jsem etnologii, zastarale řečeno národopis, a hledal téma pro postupovou práci. Úplně prvotním impulsem mi byl cestopis Josefa Kořenského, cestovatele z 19. století, který jako první Čech objel svět. Na Novém Zélandě popisoval, jak potkával spirálově tetované maorské muže a také ženy s potetovanými bradami, ale nevěděl tehdy, co to znamená. Chtěl jsem to vědět. Téma tetování mi připadalo i vizuálně atraktivní, šlo o srovnání různých kultur a zvyků, a navíc o tom nebylo v Česku před rokem 2000 mnoho napsáno. Přál jsem si, aby diplomka nezapadla někde v knihovně. Aby byla užitečná. Z práce pak vznikla v roce 2005 moje první knížka, nyní vyšla druhá. V "šuplíku" mám hotové podobně koncipované Dějiny vlasů, které snad i brzy vyjdou.

O dějinách tetování jste napsal již druhou knihu. Máte vy sám nějaké tetování?

Pořád nemám a myslím, že už k tomu ani nedospěju. Nedošel jsem k tomu, že bych to potřeboval, raději si čtu o potetovaných indiánech a Maorech. Ještě jsem nepřišel na nic, co by se mi líbilo doopravdy extrémně. Intenzivně jsem nad tím přemýšlel před pěti lety, kdy jsem měl stipendium v Japonsku na Tokijské univerzitě. Byl jsem tam dva měsíce sám, v cizí kultuře, ale znal jsem dlouhou japonskou tradici, tak mě napadlo, jestli si ho jako upomínku nepořídit. Jenže když se zajímáte o původní horimono, pak to chcete tradičním stylem, a ne v moderním salonu, který imituje americké práce. Dostat se ke skutečným umělcům je velmi těžké, takže z toho sešlo. V Japonsku je tetování stále spojováno s kriminalitou, s jakuzou. Je celkem běžné, že vás do japonských lázní zvaných onsen s kérkou vůbec nepustí. Platí tam zákaz vstupu tetovaným.

Líbí se vám, když má někdo tetování, nebo jde čistě o "vědecký" zájem?

Beru to jako svobodnou volbu, je to každého věc. Líbí se mi spíš abstraktní a tribální věci než třeba portréty či konkrétní obrázky. Vladimír Franz mi kdysi říkal, že na jednom ze srazů, kam pravidelně jezdí jako hodnotitel, viděl člověka, který měl na prsou vytetovaný motor z Tatry 815. Do toho bych určitě nešel. Líbí se mi, když to má skrytý příběh, který vypovídá o osobnosti daného člověka. Ale ještě jsem nepřišel na nic, co by se mi líbilo doopravdy. 

Martin Rychlík

Martin Rychlík

  • Vystudoval etnologii i dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
  • Z jeho diplomové práce vznikla kniha Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla, vyšla v roce 2005.
  • Protože už byla dlouho rozebraná a nedostupná, vyšly letos v nakladatelství Mladá fronta Dějiny tetování.
  • Od roku 2000 pracuje jako novinář (postupně ČTK, týdeník Euro, Česká pozice a Lidové noviny).
  • Od roku 2011 také působí v Ústavu etnologie FF UK, kde přednáší o domorodém umění nebo Polynésii.

Jaké tetování považujete za nejhezčí?

Určitě původní markézské. Jsou to hodně stylizované abstraktní ornamenty. Třeba Paul Gauguin ho také obdivoval nejvíc ze všech. I dnes je oblíbené, byť stylizované. Patří k těm nejnapodobovanějším.

Které se vám naopak příčí?

Pop-věci jako jsou motýlci, srdíčka a další blbosti. Mám radši, když je to promyšlené, nějak i s fyziognomií, aby to na těle nějak fungovalo. Hodně divné je tetování jedné ruské židovky, jisté Mariny Vajnštajnové, která si v devadesátých letech začala tetovat morbidní symboly holocaustu. Ani neuměla moc vysvětlit proč, ale měla na sobě třeba plechovku Cyklonu B, plynové komory, utečence umírající na ostnatých drátech s elektřinou. Jiná žena v Americe, jmenuje se Stephanie Farinelli, byla zase úplně fascinovaná mužskými penisy, kterých si na sebe nechala vytetovat přes sto. To mi přijde jako poměrně zvláštní výběr motivů.

Ötzi je považovaný za první důkaz o tetování?

Běžně se to říká, ale úplně nejstarší dochovaný důkaz je starý asi osm tisíc let a pochází z Jižní Ameriky. Je to mumie kmene Činčoro z Chile, která měla vytetovaný knírek pod nosem. Někteří archeologové ale říkají, že se to tam mohlo dostat při holení nebo při nějakém řezu. Není to tak evidentní jako u Ötziho, který má velmi souměrné tečky a čárky. Takže první nepopiratelný důkaz záměrné tetováže je až ötztalská mumie, i když nepřímými důkazy jsou naznačené vrypy na Venuších. Nejstarší tetovanou byla tedy možná žena.

Nechávají se tetovat více muži, nebo ženy?

Neřeknu vám přesně, liší se to stát od státu. Ale loni vyšlo zaktualizované vydání knihy Margot Mifflin, která se věnuje jen ženskému tetování, a tam výslovně stojí, že teď je ve Spojených státech poprvé v historii tetováno víc žen než mužů. Dle jednoho předloňského průzkumu nosí tetování v USA kolem 23 procent žen a 19 procent mužů.

A.cz: Čím to je?

Je to teď estetická záležitost, ženy mívají i drobnější tetování, ale třeba skarifikátor Fousage z pražského studia Inkdividual mi říkal, že holky jsou prostě hustší, míň se bojí a ani tolik neprožívají tu bolest.

A.cz: Už jste to trochu naznačil, ale jaké jsou další současné trendy v tetování?

To ví lépe ti tatéři. Ale myslím, že trendem jsou velké černé plochy, tetování, které svítí ve tmě, experimentuje se s QR kódy. Hledají se nové cesty, ale zároveň se prý zase vrací flashe, tedy ty srdíčka, kotvičky, zkrátka takový retro styl, který má schválně vypadat jako z třicátých let. A nové je i to, že se tetování a jeho významy dostávají na akademickou půdu. Zkoumá se nejen historie, ale i současná motivace k tetování, biografie umělců a podobně.

autor: Zdenka Tomis | 3. 7. 2014 10:10

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama