


Na ruce si navlékal ponožky a v noci vraždil bezbranné ženy. Ondrej Rigo alias Ponožkový vrah řádil ve třech zemích a oběti zneužíval i po smrti. Jeho mrazivý případ, který pomohla vyřešit DNA, nyní ožívá v nové čtyřdílné dokumentární sérii Rigo: Ponožkový vrah od režiséra Petera Bebjaka. Platforma OnePlay ji uvádí už v pátek. Projděte si fakta o případu, ze kterého dodnes mrazí.
Bylo podzimní ráno 6. října 1990, když v bratislavském domově důchodců nalezli osmaosmdesátiletou Terezii Revészovou - ženu, kterou někdo brutálně ubil ve spánku. Z jejího pokoje zmizel růženec, modlitební knížky a čtyři tisíce korun. Pod oknem pak zůstaly zvláštní stopy - holandské mince a cigaretové nedopalky.
Tímto dnem začala ve městě, které se teprve nadechovalo po pádu komunismu, nová noční můra. Lidé se báli být sami, policie tápala. Nikdo netušil, že vrah měl už v tu dobu na kontě tři oběti v zahraničí - a že ještě neskončil.
Jeho jméno? Ondrej Rigo. Jeho styl? Tichý. Poznávací znamení? Ponožky na rukou místo rukavic a mrtvé ženy - často zneužité i po smrti. Jeho teritorium? Německo, Nizozemsko, Slovensko.
Bylo podzimní ráno 6. října 1990, když v bratislavském domově důchodců nalezli osmaosmdesátiletou Terezii Revészovou - ženu, kterou někdo brutálně ubil ve spánku. Z jejího pokoje zmizel růženec, modlitební knížky a čtyři tisíce korun. Pod oknem pak zůstaly zvláštní stopy - holandské mince a cigaretové nedopalky.
Tímto dnem začala ve městě, které se teprve nadechovalo po pádu komunismu, nová noční můra. Lidé se báli být sami, policie tápala. Nikdo netušil, že vrah měl už v tu dobu na kontě tři oběti v zahraničí - a že ještě neskončil.
Jeho jméno? Ondrej Rigo. Jeho styl? Tichý. Poznávací znamení? Ponožky na rukou místo rukavic a mrtvé ženy - často zneužité i po smrti. Jeho teritorium? Německo, Nizozemsko, Slovensko.

Ve slovenské Modre se 17. prosince 1955 narodil do chudé romské rodiny - poznamenané kriminalitou, násilím a beznadějí - Ondrej Rigo. Vyrůstal v chaosu, bez lásky, bez pravidel, a i proto skončil ve čtrnácti v polepšovně a následně v dětském domově. Už tehdy vykazoval první varovné znaky - například násilí na zvířatech.
Psychiatři to později označili za jasné alarmy. Jenže tehdy to nikdo neřešil.
Po dvouleté vojenské službě se začal Rigo potloukat životem - dvě krátká manželství, jedno dítě, žádné štěstí. Tvrdil, že měl stovky žen a potřeboval sex - denně. Častěji než v posteli ale končil spíše ve vězení - odsouzen byl totiž celkem jedenáctkrát. A to většinou za loupeže, u kterých dodržoval svůj styl: vloupat se otevřeným oknem do přízemního bytu. Právě tenhle postup si později přenesl i do série vražd.

Když byl Rigo propuštěn z věznice, okamžitě opustil Československo. Proč? Toužil po Západě, po svobodě. Nejprve překročil hranice do Rakouska - bez dokladů, bez plánu. Ve Vídni si pořídil falešný jugoslávský pas na jméno Nedo Ikić. Krátce poté byl však v Německu odhalen a znovu skončil za mřížemi, přičemž po propuštění zamířil do azylového tábora a měl zákaz opouštět okres - ten ale porušil hned několikrát.
Z tábora si pak odnesl něco, co ho později usvědčilo: charakteristické boty, jejichž stopy policie najde na místech vražd.


Noc ze 7. na 8. června 1990 změnila Riga navždy. Helena S., čtyřicetiletá žena žijící v přízemním bytě v Mnichově, se stala jeho první známou obětí. Rigo vnikl do bytu částečně otevřeným oknem a zasadil jí několik ran do hlavy. Po vraždě se poprvé dopustil nekrofilie. Z tohoto prvního zločinu si žádný majetek neodnesl - čas trávil sexuálním zneužíváním a kouřením, přičemž cigaretové nedopalky s jeho DNA se později staly klíčovým důkazem.
Druhá vražda následovala přibližně za osm týdnů. Ilka Z., osmadvacetiletá žena, hrála navečer na kytaru u otevřeného okna. Rigo ji dlouho pozoroval a čekal, až ukončí telefonní hovor s přítelem. Tentokrát kromě vraždy a zneužití i loupil. Na místě činu zanechal ponožku, což se stalo jeho charakteristickým podpisem.

A co dál? Vrah uprchl do Nizozemska za svou sestrou. Pobyt u ní ale trval pouze týden - ten mu však stačil na spáchání další vraždy, která definitivně potvrdila zrod sériového vraha. Maria van der W., osmapadesátiletá žena, se stala jeho třetí noční obětí.
Rigo vnikl do jejího přízemního bytu přes otevřené balkonové okno a brutální útoky opět směřoval na hlavu oběti. Po vraždě mrtvolu svlékl a ukojil své zvrácené potřeby. Z bytu ukradl fotoaparát, dámské hodinky a dvě pokladničky s mincemi. Zajímavé také je, že během vraždy byli v bytě přítomni syn oběti a její bývalý manžel, ale nikdo nic neslyšel. Rigova schopnost jednat tiše a rychle se zdokonalovala s každou vraždou.

Nizozemsko opustil den po vraždě a vydal se na Slovensko. Mezinárodní charakter zločinů zpočátku komplikoval vyšetřování. Policejní sbory tří zemí pracovaly odděleně a neuvědomovaly si souvislosti mezi případy. Holandské mince nalezené v Bratislavě se později staly symbolem jeho mezinárodního působení a pomohly policii rekonstruovat jeho teror napříč Evropou.
Návrat do Bratislavy v říjnu 1990 přinesl Rigovi pocit bezpečí domova, ale i neodolatelnou touhu pokračovat v zabíjení. Již zmíněná Terezia Revészová se stala jeho první slovenskou obětí. Za tři měsíce se rozhodl svou činnost posunout na vyšší level a 3. ledna 1991 spáchal dvojnásobnou vraždu, která šokovala celé Slovensko.

Chladnokrevně zavraždil čtyřicetiletou Annu Plenkovou společně s jejím synem Jurajem Nitrianským. Nejprve zavraždil chlapce, poté jeho matku, která se snažila syna chránit. I Annino tělo, na kterém byly vidět známky po boji, se rozhodl zneužít a ukojit své nekrofilní touhy.
Oběti nalezli následující ráno, což vyvolalo vlnu paniky v celé Bratislavě. Média začala varovat před "nebezpečným psychopatem" a policie výrazně posílila hlídky v ulicích. Atmosféra strachu se šířila městem rychleji než virus.

Pouhých šest dní po dvojnásobné vraždě se pokusil o další zločin, který však změnil vše. Rigo si vytipoval jednadvacetiletou výtvarnici Janu B.
Rigo použil žebřík a vnikl do domu přes ventilační okénko nad vchodovými dveřmi. V ruce držel násadu od motyky, kterou našel na dvoře, a Janě zasadil dva údery do hlavy. Prohnilé dřevo se však zlomilo napůl, a právě to jí zachránilo život. A nejen to. Zachránily ji i její schopnosti - Jana několik let trénovala karate, což jí poskytlo fyzickou zdatnost a rychlé reflexy. Jakmile se po úderech do hlavy probrala, začala se bránit zlomenou částí násady. Rigo se rozhodl pro útěk a Jana po něm hodila židli. V kuchyni ji pak útočník přitlačil na horká kamna.
"Uchopila jsem útočníka za genitálie a silně je stiskla," popsala později Jana klíčový moment boje. Bolestivý úchop přinutil Riga k rychlému ústupu. Utekl stejnou cestou, kterou přišel, a zanechal za sebou zlomenou násadu a nejdůležitější stopu - jediného žijícího svědka.
Rigo si následně dal čtyřměsíční pauzu a neúspěšný útok ho přiměl k přehodnocení taktiky. Od té doby si vybíral pouze bezbranné ženy. Jana B. se stala hrdinkou, která přerušila sérii a policii později pomohla v dopadení terorizujícího vraha.

V dubnu 1991 se navrátil k hrůzným činům a zavraždil sedmaosmdesátiletou Helenu N., přičemž použil velmi neobvyklou zbraň - kus betonu. Nedlouho poté se jeho další obětí stala dvaadvacetiletá hudebnice Henrieta O. Ta jeho útok zpočátku přežila, ale po osmnácti dnech boje o život zraněním podlehla.
Začátek konce nastal 4. března 1992, kdy Rigo spáchal svou poslední vraždu. Večer před ní navštívil se svou přítelkyní kino Dukla, kde promítali film "Mlčení jehňátek" - tato souvislost se později stala předmětem spekulací o možné inspiraci, i když přímý vliv nebyl nikdy prokázán. Cestou domů přítelkyni ale náhle opustil s omluvou, že si musí něco zařídit. Jeho devátou obětí se stala sedmašedesátiletá hudebnice Matilda U.
Rigo se po vraždě vrátil domů bez ponožek. Tohoto detailu si všimla jeho přítelkyně, která o něm později referovala policii.

Vyšetřování jeho případu představovalo průlom slovenské kriminalistiky. Policie nejprve spojila jednotlivé případy na základě charakteristického modu operandi - vnikání do přízemních bytů okny, útoky ve spánku tupými předměty, sexuální zneužívání obětí a používání ponožek místo rukavic.
Klíčové stopy poskytly otisky bot s netradiční podrážkou, které bylo možné získat pouze v německých uprchlických táborech. Expertiza pak potvrdila, že Rigo dostal tuto obuv začátkem roku 1990 ve sběrném táboře u Freisingu.
Cigaretové nedopalky s DNA stopami pak představovaly nejdůležitější biologický materiál. Tím to však nekončilo. Sperma nalezené na tělech obětí poskytlo další vzorek pro analýzu. I tak bylo jeho dopadení celkem zapeklité. První zadržení proběhlo na základě anonymního tipu občana, který ho pozoroval při nakukování do oken. Rigo byl však propuštěn kvůli nedůvěře v DNA jako soudního důkazu. Rozhodující moment přinesl telefonát jeho přítelkyně.

Pouhé hodiny po spáchání poslední vraždy se kolem Ondreja Riga začala stahovat mračna. Policie ho zadržela v hotelu Carlton na bratislavském Hviezdoslavově náměstí, kde pracoval jako šatnář. Detektiv Jozef Vachlek později tvrdil, že při dopadení byl Rigo ještě stále v transu z vraždění.
Na botách a kalhotách měl čerstvé stopy krve a v jeho pracovní skříňce policie našla šperky patřící zavražděným ženám. Rigovo alibi bylo snadno vyvratitelné - tvrdil, že krev na oblečení je sirup a sperma na obětích nastražila prostitutka z erotického klubu. Zároveň tvrdil, že na místa činu se dostal náhodou. Vlastnictví šperků obětí pak vysvětloval tím, že mu je dávaly ženy z nočních podniků.

Soudní proces začal 27. listopadu 1994, o deset dní později byl odsouzen k doživotnímu trestu. Ke svým činům se nikdy nepřiznal a trval na své nevině. Jeho obhajoba se opírala o tvrzení, že DNA analýza není spolehlivá metoda.

Ondrej Rigo strávil zbytek života ve věznicích nejpřísnějšího stupně zabezpečení - nejprve v Leopoldově, později v Trenčíně. Jeho jediným kontaktem se světem bylo rádio, barevná televize a později i video. Ve vězení nikdy nepracoval - na zkoušku byl zařazen do krajkářské dílny, ale práci nezvládl.
V roce 2018 podal žádost o podmínečné propuštění, ale později ji stáhl. Podle některých zdrojů nesouhlasil se znaleckými posudky, které ho nadále označovaly za nevyléčitelného psychopata s vysokým rizikem recidivy. Jedinou návštěvnicí byla jeho dcera, která ho navštěvovala do roku 2005.
Rigo zemřel 13. června 2022 ve věku 66 let.
Rigo si odnesl do hrobu tajemství své motivace. Jeho případ zůstává učebnicovým příkladem mezinárodní policejní spolupráce a průkopnického použití forenzních metod v postkomunistickém prostředí.
Vliv Rigova případu na slovenskou společnost překročil hranice kriminalistiky. Lidé žijící v přízemních bytech napříč celým Slovenskem začali instalovat mříže na okna, zabezpečovací systémy a měnit své večerní návyky. Starší ženy, které byly Rigovou preferovanou obětí, si najímaly společnice nebo se stěhovaly k příbuzným.
Zdroj: autorský text






Noční ukrajinské útoky na ruský Krasnodarský kraj zabily dva lidi, včetně dítěte, a několik dalších zranily, uvedly ve středu ruské úřady. Trosky dronů v kraji zasáhly čtyři průmyslové podniky. Ruská armáda sdělila, že v noci na středu zničila 502 ukrajinských bezpilotních letounů. Útok dronů podle starosty přístavního města Novorossijsku Andreje Kravčenka zabil dítě a další dva lidi zranil.



Severokorejský diktátor Kim Čong-un už na ruské válce proti Ukrajině válce inkasoval v přepočtu více než 210 miliard korun. Kremlu dodal vojáky, rakety a na 15 milionů dělostřeleckých granátů. Ve stejné době Kyjev žádá Jižní Koreu - úhlavního nepřítele KLDR - o špičkové raketové systémy schopné ničit balistické střely. Změní Soul svůj dlouhodobě opatrný postoj?



Česká banka Trinity Bank finančníka Radomíra Lapčíka kupuje od rakouské CA Immo pět kancelářských budov v Praze pod hlavičkou Riverside Karlín. Spojení posuzuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který o tom informoval na svém webu.



Do Česka přijde v příštích dnech více než 10 tisíc balení chybějícího léku na rakovinu prsu tamoxifen. Některá balení jsou již dostupná v lékárnách, další dodávky jsou zajištěné i na podzim. V tiskové zprávě o tom ve středu informovalo ministerstvo zdravotnictví (MZd).



Státní zástupkyně ze západních Čech zemřela během metalového festivalu u Jaroměře. Na její úmrtí upozornil ve středu server Novinky.cz. Žena podle jeho zjištění zemřela minulý týden během metalového festivalu Brutal Assault v pevnosti Josefov u Jaroměře. Policie případ vyšetřuje jako sebevraždu.