Výkon polární lišky, která norské vědce zaskočila, byl sledován prostřednictvím GPS lokátoru od července 2017. Její dlouhé putování mezi kontinenty pak začalo koncem března loňského roku z norských Špicberků.
Odtud pak šla 21 dní po ledové pláni do Grónska a dále na Ellesmerův ostrov v Kanadě, kam dorazila 1. července loňského roku. Cesta jí tak zabrala 76 dní, během kterých urazila celkem 3500 kilometrů.
"Napoprvé jsme tomu vůbec nevěřili," řekla britskému zpravodajskému webu The Guardian výzkumnice Eva Fugleiová. Délka trasy a rychlost lišky norské vědce překvapily natolik, že pochybovali, zda cestu skutečně překonala sama, nebo zda její obojek s GPS nepřevezl někdo na lodi.
"Ale ne, žádné lodě nejezdí takto daleko a na ledu, takže zůstáváme při tom, že trasu urazila sama," dodala Fugleiová. Obojek přenášel informace o pohybu lišky každý den po dobu tří hodin. Zvíře ušlo denně v průměru 46,3 kilometru, ale během jednoho dne překonalo až trojnásobnou vzdálenost.
Klíčové mořské ledovce
"Jedná se tak o nejrychlejší pohyb, o jakém u tohoto druhu zatím víme," napsali vědci do publikované studie.
Zásadní roli přitom při pohybu arktických zvířat mezi kontinenty hrají mořské ledovce. "Mořský led je klíčový pro lišky, které migrují mezi oblastmi, aby se setkaly s další populací a našly jídlo," sdělila výzkumnice. Norové tak poprvé detailně zdokumentovali migraci druhů mezi kontinenty a ekosystémy v Arktidě.
Lišky, podobně jako polární medvědy ohrožuje tání ledovců vlivem klimatických změn. A norský ministr životního prostředí a klimatu Ola Elvestuen připomněl, že je potřeba snížit množství emisí a zapracovat na tom, aby ledovce během letních období zcela neroztály.
Polární lišky dokážou přežít teploty pod minus 50 stupňů Celsia a častokrát stopují větší predátory, jako jsou lední medvědi, aby po nich dojedly ulovené zbytky. Další osud lišky ultramaratonkyně je však neznámý, GPS lokátor totiž přestal fungovat letos v únoru.
