Pohádková Arabela klamala tělem. Proč hit za valuty nesměl připomínat socialismus?

Před 45 lety se na obrazovkách poprvé otočilo kouzelným prstenem. Seriál Arabela se stal okamžitým fenoménem, který milovaly děti v Japonsku i v Austrálii. Málokdo ale tehdy tušil, že za pohádkovým příběhem stojí diktát západoněmecké televize. Aby Československo získalo drahocenné valuty, musel režisér Václav Vorlíček stvořit svět, ve kterém nebylo po šedi normalizace ani stopy.

Patří k neodmyslitelným symbolům českých Vánoc. Pohádkový seriál Arabela, jehož první díl odvysílala Československá televize přesně před 45 lety – 25. prosince 1980 – dodnes fascinuje svou nadčasovostí. Spojení světa lidí a Říše pohádek z pera Miloše Macourka a v režii Václava Vorlíčka však nevzniklo jen z čiré tvůrčí radosti. Šlo o precizně vykalkulovaný exportní artikl, který musel klamat tělem.

Seriál z Kolína. Ale nad Rýnem

Arabela se nezrodila v hlavách plánovačů socialistické kultury, ale na objednávku západoněmecké stanice WDR. Němci do natáčení vložili drahocenné valuty, které tehdejší režim zoufale potřeboval. Měli však jednu zásadní podmínku: západní divák nesměl poznat, že se děj odehrává v komunistickém Československu.

Výsledkem byl vizuální styl, který tehdejší realitě odpovídal jen vzdáleně. Rodina Majerových nebydlela v paneláku, ale v „buržoazní“ prostorné prvorepublikové vile. Herec Vladimír Dlouhý jako Petr Majer mohl nosit dlouhé vlasy, které by mu v jiných pořadech u schvalovací komise neprošly. Celá estetika seriálu působila moderně, barevně a „západně“, což byl klíč k jeho pozdějšímu celosvětovému úspěchu od Jižní Koreje až po Japonsko.

Princezna s hlasem Popelky

Představitelka hlavní role, tehdy devatenáctiletá Slovenka Jana Nagyová, byla sice pro kameru ideální, ale její silný slovenský přízvuk do koncepce nezapadal. Václav Vorlíček se proto rozhodl pro neobvyklý krok – nechal ji kompletně nadabovat Libuší Šafránkovou. Ta byla původně jeho první volbou pro roli princezny, ale kvůli pracovní vytíženosti ji odmítla. Její hlas však Arabelu nakonec provázel celých 13 dílů první série.

Když se po letech v roce 1993 natáčelo pokračování Arabela se vrací, Nagyová už se k roli nevrátila. Nahradila ji Miroslava Šafránková, mladší sestra Libuše. Druhá série s 26 díly sice těžila z popularity originálu, ale geniality původního díla už podle kritiků nedosáhla.

Kult záporáka Rumburaka

Možná největším fenoménem seriálu se stal čaroděj druhé kategorie Rumburak. Jiří Lábus mu vtiskl takovou míru charismatu a humoru, že diváci negativnímu hrdinovi často fandili více než kladným postavám. Popularita postavy, která se měnila v krkavce, byla tak obrovská, že si v roce 1985 vysloužila vlastní celovečerní film.

Putování po stopách Arabely

Seriálová místa, která musela v 70. letech působit na západního diváka světově a zároveň v sobě nesla historickou vznešenost pro Říši pohádek. Tohle je výběr nejdůležitějších lokací, kde se „střetávaly světy“.

Vila rodiny Majerových (Praha, Střešovice)
Právě toto místo muselo splňovat nejpřísnější kritéria německé produkce. Vila, kde žil Petr se svými rodiči a bratrem, se nachází v prestižní čtvrti Střešovice (v blízkosti slavné Müllerovy vily). Architektura domu i jeho okolí měly za úkol vytvořit iluzi bohaté, „buržoazní“ rodiny, aby západoněmecký divák nepocítil žádný kulturní šok.
Říše pohádek: zámek Průhonice
Pokud hledáte skutečné sídlo krále Hyacinta a princezny Arabely, musíte se vydat kousek za Prahu na zámek Průhonice. Exteriéry zámku a především jeho rozlehlý park sloužily jako kulisy pro většinu scén z pohádkového světa. Právě zdejší louky a rybníky byly svědky kouzelných proměn a útěků před Rumburakem.
Rumburakův hrad: Kunětická hora
I když se většina „městských“ scén točila v Praze, sídlo čaroděje Rumburaka byste v hlavním městě hledali marně. Jako jeho hrad posloužila Kunětická hora u Pardubic. Tam se natáčely scény s věží, kde měl Rumburak svou moderní základnu plnou televizní techniky, kterou chtěl ovládnout Říši pohádek.
Hradčanské náměstí a paláce
Pražské centrum se v seriálu objevovalo velmi často. Schwarzenberský palác na Hradčanech a jeho blízké okolí propůjčily seriálu onu historickou patinu. Často se natáčelo také v ulicích Malé Strany, které v té době (před masivním nárůstem turismu) působily tajemně a opuštěně, což skvěle doplňovalo atmosféru příběhu.
Šporkův palác (Hybernská ulice)
Budova, která v seriálu sloužila jako sídlo televize, kde pracoval pan Majer, je historický Šporkův palác v centru Prahy. Právě sem létatel Petr se svým kufrem nebo tady docházelo k vtipným záměnám postav mezi oběma světy.

Jiří Lábus dodnes vzpomíná na to, jak ho role proslavila v cizině. „Na dovolené v Řecku na mě recepční ukazoval, jako že kroutí prstenem, zda jsem to já. Tak jsem to tedy odkýval,“ vyprávěl herec s úsměvem o mezinárodním dosahu kouzelného prstenu.

Arabela nebyla jen o hercích, ale i o na svou dobu revolučních tricích. Zmenšování postav, létající kufry nebo cestování přes televizní obrazovku vyžadovalo precizní filmařskou práci bez pomoci dnešních počítačů. Právě tato řemeslná dokonalost v kombinaci s Macourkovým absurdním humorem zajistila, že Arabela nezestárla ani po téměř půlstoletí.

Dnes je seriál brán jako rodinné stříbro české kinematografie. Připomíná dobu, kdy se díky pohádce podařilo na chvíli zbořit neprodyšnou železnou oponu.