Pod pralesem objevili zapomenutou civilizaci. V Amazonii žily miliony lidí, ukázal výzkum

Tropický prales nebyl panenskou pustinou, jak se dlouho předpokládalo. Vědci nyní pod hustým porostem v jihozápadní Amazonii objevili stovky monumentálních zemských útvarů. Nové výzkumy ukazují, že v oblasti po staletí vzkvétaly vyspělé společnosti, které dokázaly výrazně přetvářet krajinu.

Když španělští a portugalští průzkumníci v 16. století proplouvali po řekách Amazonie, podávali zprávy o rozsáhlých sídlech a hustě obydlených březích. Další generace badatelů ale jejich svědectví považovaly za pouhé legendy. Prales vnímali jako nedotčenou divočinu, v níž lidská ruka zanechala jen minimální stopu.

Objev mezinárodního týmu vědců pod vedením emeritního profesora Marttiho Pärssinena z Helsinské univerzity však tento zakořeněný mýtus definitivně vyvrací. Výzkumníci v odborném časopise Nature a ve studii vydané Helsinskou univerzitou – jak informoval deník The New York Times – popsali více než 400 dosud neznámých monumentálních útvarů vyrytých do země.

Laser, který vidí skrz stromy

Zásadní průlom umožnilo nasazení moderní technologie Lidar. Jde o letecké skenování, které pomocí laserových paprsků dokáže proniknout hustým vegetačním krytem a vytvořit přesnou 3D mapu samotného terénu.

To, co bylo ze země i pro běžné satelitní snímky ukryté, náhle vystoupilo na povrch: geometricky přesné kruhy, čtverce, obdélníky a složitější víceúhelníky vyhloubené v zemi.

Tyto obrazce – odborně nazývané geoglyfy – se nacházejí především v brazilském státě Acre poblíž hranic s Bolívií a Peru. Největší z nich zabírá plochu kolem 50 hektarů. Příkopy dosahují šířky až devět metrů a hloubky téměř pět metrů. Vědci tyto stavby připisují starověké společnosti Aquiry, která v oblasti působila přibližně od roku 300 před naším letopočtem do roku 1000 našeho letopočtu. Šlo o kulturně různorodé obyvatelstvo hovořící různými jazyky, které ale spojoval společný pohled na svět.

Chrámy pod širým nebem

Na rozdíl od pozdějších sídel nesloužily tyto mohutné příkopy jako pevnosti ani k trvalému bydlení. Výzkumníci při jejich interpretaci vycházeli také z ústních tradic domorodého národa Apurinã, který v oblasti žije dodnes.

„Jsme si poměrně jistí, že struktury sloužily především jako obřadní a společenská centra,“ vysvětluje Martti Pärssinen. Geoglyfy byly místem shromáždění, náboženských rituálů, tance, hudby i sportovních klání a míčových her. Sídla samotná ležela opodál.

Kolem roku 1000 našeho letopočtu však stavění geoglyfů ustalo a kultura prošla proměnou. Na jejím základě později vznikla nová, ještě početnější společnost.

Tři miliony lidí a zhoubný náraz s Evropou

Právě v pozdějším období (mezi lety 1200 až 1400 n. l.) dosáhlo osídlení jižní Amazonie svého vrcholu. Lidé již nestavěli geometrické geoglyfy, ale zakládali propojené vesnice na vyvýšených náspech, protkané sítí cest a kanálů. Podle propočtů vědců mohly v této oblasti žít až tři miliony lidí.

Tato početná civilizace však doplatila na příchod evropských dobyvatelů v 16. století. Než do vnitrozemí Amazonie dorazili první průzkumníci osobně, předehnaly je infekční nemoci jako neštovice a spalničky, které se šířily obchodními cestami domorodců.

Pro populaci bez imunity znamenaly epidemie katastrofu. Když pak Evropané do hloubi pralesa konečně dorazili, našli už jen zlomek původního obyvatelstva. Opuštěná sídla i staré ceremoniální geoglyfy Aquiryů následně pohltila džungle.