V minulosti se lidé obávali pohřbení zaživa do té míry, že se do některých hrobek instalovaly speciální zvonky, kterými by si domnělý nebožtík mohl přivolat pomoc. Že se něco takového může stát i ve 20. století, by ale nejspíš nikdo neočekával. Ačkoliv historické prameny přesný průběh události nepotvrzují, příběh Essie Dunbarové, která údajně odešla z vlastního pohřbu po svých, fascinuje dodnes.
Během horkého léta roku 1915 prodělala v Jižní Karolíně mladá žena epileptický záchvat. Třicetiletá Afroameričanka Essie Dunbarová žila se svou rodinou v Jižní Karolíně a právě tam ji také postihly zmíněné zdravotní potíže. Z obavy o její zdraví se ženiny příbuzní rozhodli přivolat lékaře D.K. Briggse z nedaleké obce Blackville.
Cesta mu ale trvala déle, než obvykle, a tak na místě již jen konstatoval, že Essie nevykazuje žádné známky života. Poté, co byla oficiálně prohlášena za mrtvou, začala truchlící rodina připravovat pohřeb. Ten byl podle tehdejších zvyků naplánován na následující den okolo jedenácté hodiny dopoledne, aby jedna ze sester zesnulé, která žila v jiném městě, měla dostatek času na místo dorazit.
Tělo zesnulé mezi tím umístili do dřevěné rakve a do domu rodiny Dunbarových se sjelo široké příbuzenstvo i přátelé, aby se mohli se zesnulou důstojně rozloučit. Sestra ale stále nebyla přítomna, a tak se nakonec rodiče rozhodli na ni již déle nečekat. Pohřební obřad vedli tři kněží a jejich řeč byla skutečně dlouhá.
Poté, co byl smuteční obřad u konce, následovalo uložení rakve do připraveného hrobu. Tomuto pientnímu momentu byli přítomni úplně všichni - až na zmiňovanou sestru Essie Dunbarové. Když se konečně objevila na prahu rodného domu, bylo již po všem.
S tím se ovšem žena údajně nehodlala smířit a trvala na tom, že chce svou zemřelou sestru naposledy vidět. Byla natolik neodbytná, že se jí příbuzní rozhodli vyhovět a rakev z hrobu opět vyjmuli. Poté, co bylo odstraněno její víko, následoval pro všechny ohromný šok. Essie, se náhle zprudka posadila a na první pohled tak bylo jasné, že není o nic více mrtvá, než kdokoli z přihlížejících.
Když se navíc Essie na svou sestru usmála, tři přítomní duchovní se natolik vyděsili, že pozadu spadli do otevřeného hrobu. Jeden z nich si podle dobového tisku zlomil tři žebra a utrpěl další pohmožděniny poté, co se zbývající dva v panice snažili vyšplhat ven a několikrát na něho šlápli.
Dokonce vlastní rodina byla bez sebe strachy. Domnívali se, že se jedná o ducha, případně zombie, která je přišla terorizovat a trápit. Proto se dali na útěk, v čemž neustali ani ve chvíli, kdy dívka sama vylezla z rakve a vydala se za nimi. Alespoň tak popsal události z pohřbu novinový článek z listu Augusta Chronicle v roce 1955. V článku také stálo, že se Essie daří dobře a dokonce přežila lékaře, který ji omylem prohlásil za mrtvou. Podle novinářů měla hodně přátel a stala se ve svém okolí lokální celebritou.
Totéž uvádí také autor knihy Buried Alive: The Terrifying History of Our Most Primal Fear, Jan Bondeson. Připouští ale, že poté, co se díky svému vzkříšení Essie stala známou, mohl její příběh žít vlastním životem. "V pozdějším životě se stala populární místní osobností a není vůbec nepravděpodobné, že příběh o jejím vzkříšení z hrobu byl při opakovaném vyprávění poněkud vylepšen a nakonec se objevil v novinách po její druhé a poslední smrti v roce 1955." Bondeson ale nijak nerozporuje možnost, že k události takové opravdu došlo. Jeho pojednání je ostatně jedním z primárních zdrojů, ze kterých vychází veškeré na internetu dostupné články.
O jejím dalším životě se toho mnoho neví. Skutečně ale zemřela 22. května roku 1962, a to v nemocnici Barnwell County v Jižní Karolíně. Lokální noviny následně informovaly o "definitivním pohřbu Essie Dunbar" a podle dostupných informací se tentokrát během obřadu nic neočekávaného nepřihodilo.
Mezi historiky se dnes najdou také kritici, kteří uvádí, že přesné okolnosti předčasného pohřbu mladé ženy nejsou spolehlivě potvrzeny, a tak je možné, že se události odehrály trochu jinak. V každém případě ale nejde o jediný případ, kdy nedopatřením došlo k pohřbení zaživa, a tak není příliš těžké si představit, že tomu tak mohlo být i v tomto případě.
Mohlo by vás zajímat:
Zdroj: allthatsinteresting.com
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Skvělí M+M. Macháč i Menšík jsou ve finále, zahrají si o druhý titul
Čeští tenisté Tomáš Macháč a Jakub Menšík si zahrají v generálkách na Australian Open o trofeje. Pětadvacetiletý Macháč postoupil do finále na turnaji v Adelaide, o pět let mladší Menšík v Aucklandu. Oba si zahrají o druhý titul na okruhu ATP v kariéře.
Češi řádí v NHL. Pastrňák pečetil výhru Bostonu, Hertl v závěru zachránil Vegas
Český útočník David Pastrňák pečetil v NHL výhru hokejistů Bostonu 4:2 nad Seattlem. Tomáš Hertl gólem sedm vteřin před třetí sirénou pomohl Vegas k výhře 6:5 v prodloužení s Torontem.
ŽIVĚUkrajina je vděčná za pokračování muniční iniciativy, je klíčová, řekl Pavel
Ukrajinská strana vyjádřila jednoznačný vděk za to, že se Česko rozhodlo pokračovat ve své muniční iniciativě. Pro ukrajinskou armádu je to klíčová věc, řekl český prezident Petr Pavel po dnešním jednání s ukrajinskými představiteli ve Lvově. Prezident také uvedl, že svou návštěvu Ukrajiny nebere jako vzkaz české vládě a že jeho podpora Ruskem napadené země zůstává neměnná.
Nenechte si ujít: Skvělý film s Mikkelsenem či koncert kytaristy ze Stingovy kapely
Válečná podívaná z kokpitu tanku, hořkosladká severská road movie s Madsem Mikkelsenem, koncert kytaristy z doprovodné kapely Stinga, francouzská divadelní pohádka v režii Juraje Deáka i výstava o odhalování vlastního nitra v pražském Ateliéru Josefa Sudka.
Putin se směje: Navalného kolega se radoval z „denacifikace“, hrozí mu deportace
Na konci prosince se objevila zpráva, že zemřel Denis Kapustin, velitel Ruského dobrovolnického sboru – tedy Rusů, kteří se hlavně z etnických důvodů rozhodli bojovat proti Putinovi, ale ve válce a na ukrajinské straně. Bývalý spolupracovník zemřelého Alexeje Navalného Leonid Volkov smrt oslavil s tím, že jde o nacistu a oslavil „denacifikaci“. Jenže Kapustin žije a Volkovovi teď hrozí deportace.