Planeta, kde jedna polovina navždy hoří v žáru své hvězdy a druhá tone v temnotě s teplotou blízkou absolutní nule. To zní jako to poslední místo, kde hledat život. Nový experiment ale ukazuje, že hluboko pod povrchem takových světů může teplo obíhat v překvapivě stabilní smyčce – a vytvářet místa, kde by život mohl přežít.
Jmenuje se LHS 3844b a je jen o kousek větší než Země. Obíhá kolem hvězdy, tzv. červeného trpaslíka, vzdálené zhruba 48,5 světelného roku od nás. Jedna věc ji ale od Země zásadně odlišuje: je takzvaně vázaná slapovými silami.
Jinými slovy, kolem své osy se otočí přesně jednou za dobu, za kterou oběhne svou hvězdu, a proto k ní pořád natáčí stejnou tvář. Tedy stejně, jako k Zemi natáčí věčně jen jednu stranu Měsíc.
Důsledek této fixace k hvězdě je extrémní. Jedna polokoule je vystavena nepřetržitému, spalujícímu dni s teplotami zhruba 700 až 1700 kelvinů.
Druhá zůstává v trvalé tmě, kde je taková zima, že se blíží absolutní nule – bodu, za kterým už se částice prakticky nehýbou. Na první pohled dokonalé peklo i mráz zároveň.
Proč jsou takové světy běžné
Planety s věčným dnem a věčnou nocí přitom nejsou žádná exotika – podle vědců jsou exotikou spíš planety jako Země s pravidelným střídáním dne a noci.
Dosavadní pohled byl jasný: takový teplotní extrém život vylučuje. Tým Daisuke Noteho z Pensylvánské univerzity se rozhodl nedívat se jen na povrch, ale hlouběji, do mohutné kamenné vrstvy mezi kůrou a jádrem planety, kterou si z hodin zeměpisu možná pamatujete pod názvem plášť.
Slapové jevy
Vznikají tak, že gravitace působí na různě vzdálené části tělesa různě silně: bližší strana je přitahována víc než vzdálenější, což těleso mírně natahuje do protáhlého tvaru. Na Zemi to známe jako příliv a odliv, které způsobuje hlavně Měsíc tahající za oceány. U planet blízko své hvězdy toto neustálé „natahování“ časem zbrzdí rotaci natolik, že se planeta začne otáčet stejně rychle, jako obíhá, a proto k hvězdě navždy natáčí jen jednu stranu.
Cizí planetu si postavili na stole
Vědci se rozhodli nespoléhat na počítačové simulace a sestavili vlastní fyzikální model. „Postavit skutečnou exoplanetu nebylo v rozpočtu,“ žertuje Noto.
Použili kvádrovou nádrž naplněnou glycerinem, který je známý svojí viskozitou, a drobnými krystaly, které mění barvu podle teploty.
Kolem nádrže rozmístili čtyři termostaty, které zahřívaly a chladily jednotlivé oblasti tak, aby napodobily rozdíly mezi věčně osvětlenou stranou, věčně temnou stranou, povrchem a hlubokým planetárním nitrem.
Výsledek je fascinující: v modelu se objevil pozoruhodně stabilní vzorec. Horký materiál stoupal na denní straně, přeléval se horní vrstvou, ochlazoval se u noční strany, kde klesal, a spodní částí pláště se vracel zpět.
Viděli zkrátka jednu souvislou cirkulační smyčku, která se chová jako klidný planetární tep. „Není to chaotické jako zemský plášť,“ říká Noto.
„Je to pomalé a rovnoměrné. Předvídatelné. Vlastně tak trochu nuda, tedy v tom dobrém slova smyslu,“ vysvětluje, v čem je objev převratný.
Co jsou to exoplanety?
Jde o zkratku pro exosolární planety, tedy ty, které obíhají kolem jiných hvězd než naše Slunce. První z nich lidstvo spolehlivě potvrdilo v první polovině 90. let. Dnes už jich díky pokročilým technologiím a vesmírným dalekohledům známe několik tisícovek.
Mohl by tam být život?
To nejzajímavější přišlo při měření přenosu tepla: hodnoty totiž vyšly srovnatelné se zemským pláštěm, což naznačuje, že některé slapově vázané exoplanety mohou v místním měřítku udržovat mírnější geotermální prostředí, obzvlášť v mírných zeměpisných šířkách mezi rozžhaveným a zmrzlým pólem. Tedy přesně tam, kde by život teoreticky mohl mít šanci.
Notův tým navíc spekuluje, že stabilní proudění by mohlo ovlivňovat i pohyb tekutého jádra planety, a tím generovat jiné magnetické pole, než jaké má Země. To už ale experiment ověřit nedokázal a zůstává to námětem pro budoucí výzkum.
Studie nenabízí důkaz mimozemského života, ale něco dost možná cennějšího: „neobyvatelné“ je často jen otázka toho, kam se díváme.
Pod rozžhaveným a zmrzlým povrchem se totiž může skrývat mnohem klidnější, stabilnější svět, než bychom čekali.
VIDEO: Měsíc jako nový ropný důl?
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
„Makáme, makáme!“ Babiš vládne všem. Kdyby ale odešel, náhrada existuje. Sám ji zmínil
V pravidelné páteční Tečce Radka Bartoníčka se její autor hodně věnuje premiéru Andreji Babišovi, který v tomto týdnu dosáhl dalších svých cílů a dál dominuje v české politice. Zároveň si ale můžete pustit krátké videoukázky, v nichž na jedné Babiš jmenuje dvojici, která by mohla vést vládu místo něj. „Kdyby se tak stalo, možná by to bylo to nejlepší ve prospěch Česka,“ míní Bartoníček.
KVÍZ: Poznáte český seriál podle jediné fotky? Otestujte si, jak dobře znáte televizní klasiku
Možná budete překvapeni, kolik toho máte v hlavě uloženého z dob, kdy se večer čekalo na jeden jediný program. Sanitka, Chalupáři, Nemocnice na kraji města nebo Arabela se do české paměti zapsaly tak hluboko, že někdy stačí zahlédnout jediný obličej, pokoj nebo kus uniformy, a hned víte, o co jde. Teď si můžete ověřit, jestli je to tak a skutečně rozeznáte perly seriálové tvorby bez nápovědy.
Takhle New York vzpomíná na 11. září. Nad městem zářily tisíce světel
New York si v pátek připomíná 25 let od teroristických útoků z 11. září. V noci nad městem zazářila pietní dronová show věnovaná obětem tragédie, během dne pak u Ground Zero zazní jména všech 2983 lidí, kteří při útocích zemřeli. Účast nového starosty Mamdaniho na hlavní pietě ale provází ostrý spor. Kritici včetně bývalého starosty Rudyho Giulianiho tvrdí, že by se ceremoniálu účastnit neměl.
„Nedá dohromady větu, mocenský instinkt ale má.“ Fiala má recept, jak porazit Babiše
Porazit Andreje Babiše (ANO) nebude podle bývalého šéfa ODS Petra Fialy vůbec snadné. Podle poslance „modrých“ se nehraje o to, jestli bude Babiš vládnout tři roky, ale aby nevládl osm let. Fiala vidí jako cestu opět zopakovat obdobu koalice Spolu, která jej v roce 2021 dostala do Strakovy akademie.