reklama
 
 

Skalní příznivci StarDance nás brali jako urážku státního pokladu, říká šéf Sket

7. 12. 2018 9:24
Podívejte se, jak na hudbu skupiny Skety tančí Dalibor Gondík ve StarDance. | Video: Česká televize |  00:45
Petr Wajsar je univerzální hudebník a skladatel. Zvládá vše od klasické hudby přes swing a jazz až po sci-fi hudbu pro příští století. Naposledy na sebe upozornil vystoupením ve StarDance s vokálním sextetem Skety. "Ohlasy na nás byly od vyloženě nadšených po vyloženě naštvané, kde to někteří skalní příznivci StarDance brali jako urážku státního pokladu. Tahle averze se mi až líbila," říká Wajsar v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

V hudbě jste tedy vyrůstal, vaše maminka zpívala v duu s Petrem Novákem, tatínek hrál na kytaru v kapele. Hrál jste už od malička?

Ano, maminka je zpěvačka, tatínek baskytarista a aranžér. Ale v podstatě to byl univerzál a já jdu tak trochu v jeho šlépějích. Měl jsem takový ten klasický postup - piano, kytara v ZUŠce, ale do nějakých čtrnácti let jsem vlastně pořádně netušil, co chci dělat. Málem jsem od hudby zdrhnul, ale naštěstí jsem nevěděl kam, tak jsem u ní zůstal. Na konzervatoři jsem dělal jazz a populární hudbu. Tam jsem měl v šesťáku Michala Pavlíčka, tak jsem mu aranžoval filmy a koncerty se symfonickým orchestrem. Populární a jazzová skladba mi ale nestačila, a tak jsem zkusil zkoušky na HAMU, obor skladba, kam jsem se napodruhé dostal k panu profesoru Riedlbauchovi.

Se Sketami jste vystoupili i ve StarDance, kde jste v jednom dílu nahradili kapelu Moondance Orchestra Martina Kumžáka a zpívali jste tam bez doprovodu hudebních nástrojů. Koho to napadlo?

Objednávka přišla ze strany dramaturgie StarDance. Udělali jsme demo snímky, aby věděli, jak to může vypadat. My totiž zpíváme naživo, ale jedeme to přes různé kytarové krabičky, které pak výsledný zvuk pozměňují, a dělají s lidským hlasem všemožná kouzla.

Jaké bylo zadání pro StarDance?

Dostali jsme skladby, na které budou účastníci tančit, a měli jsme je zaranžovat tak, aby se to vešlo do minuty a půl. Nebylo to nic složitého, pro mě spíše jedna z těch oddechovějších činností.

Petr Wajsar

Petr Wajsar

  • Studoval skladbu a aranžování moderní populární hudby na konzervatoři v Praze u Angela Michajlova, Milana Svobody a Michala Pavlíčka. Ve studiu kompozice pokračoval na HAMU u Václava Riedlbaucha (2000-09).
  • Jeho dílo zahrnuje klasickou, jazzovou, populární a filmovou hudbu.
  • Dostal cenu OSA Nejhranější mladý skladatel vážné hudby za rok 2008 či nominaci na Cenu Alfréda Radoka za hudbu k muzikálu Pornohvězdy (2010).
  • Nastudoval a realizoval řadu muzikálů v divadlech Ta Fantastika, Experimentální prostor Roxy, Městské divadlo Kladno, Divadlo Petra Bezruče.
  • Komponuje skladby pro autorské soubory, ve kterých působí (HI-FI, EwaVe, Mandelbrotovy kostičky, Skety),skládá vážnou hudbu pro komorní soubory, aranžoval hudbu pro Michala Pavlíčka či Idu Kellarovou.
  • Skládá divadelní hudbu: Maryša (Divadlo J.K. Tyla v Plzni) Hamlet (Švandovo divadlo), Ze života hmyzu ( Národní divadlo).

Jaký byl ohlas?

Velký! Bylo na to strašných reakcí, což je vždycky dobře. A co se týče kladné či záporné odezvy, tak to bylo tak půl napůl, a to od vyloženě nadšených po vyloženě naštvané, kde to někteří skalní příznivci StarDance brali jako urážku státního pokladu. Tahle averze se mi až líbila.

Vyskytly se tedy i reakce "Komu jste to dali a co tam jako dělali?".

Ano, proč tam není Moondance Orchestra, ale tihle kvíkalové?! Z toho jsem měl trochu depresi, ale dostal jsem zpětnou vazbu od tvůrců, že naše vystoupení splnilo svůj účel. Navíc na ten pořad se díky nám koukali i mnozí lidé, kteří by si ho jinak nezapnuli, protože byli zvědaví, jak to bude s námi vypadat. No a pak se se zájmem podívali i lidé, kteří StarDance sledují s takovým tím klasickým škodolibým pocitem: "No tak to se podívám, jak to pos.rou!".

V diskusích někteří diváci brali vaši přítomnost jako zajímavé oživení, jiní ale byli úplně zoufalí, že jste jim zkazil sobotní stardancovou pohodičku, na niž jsou zvyklí.

Myslím, že přijít s novinkou, která naruší léty zajetý standard, je vždycky příležitost pro konzervativnější část publika, jak dramaturgii pořadu něco vytknout. Cílem šéfdramaturgie vývoje programu je však kromě uspokojování divákových tužeb také šokovat, a nejít mu vždy na ruku. Pamatuji si, že i na samotný Moondance Orchestra byly ve své době, když Stardance začínala, rozporuplné reakce.

U tance vede především hudba. Netančilo se soutěžícím přece jen hůře, když to bylo na vokální sextet?

Obávali jsme se toho, ale dopadlo to dobře, zkoušení proběhlo naprosto bez překážek. Dával jsem si záležet na tom, aby ty bicí byly zdůrazněny a tanečníky to vedlo. Při zkoušce se řešilo jen pár kreativních změn, a to tuším u dvou výstupů.

Když to vezmeme opačně, tak co tato zkušenost udělala se Sketami, že si prošly mainstreamovým televizním programem?

Tak my často hrajeme středoproud, už zdaleka nejsme jen jazz, jak nás mohli mít zpočátku lidé zaškatulkované. Ale nyní, možná pod dojmem zkušenosti ze StarDance, chceme připravit i taneční program, aby nás diváci jen pasivně nesledovali, ale aktivně se do naší produkce zapojili. Nečekejte však valčíky, spíš techno! (smích)

Vaše společná skladba s Vojtou Dykem nazvaná Alkoholická s podtitulem Nová česká hymna má od letošního léta na YouTube asi milion dvě stě tisíc zhlédnutí. Čekali jste takový úspěch?

Té písni hodně věřím. Je totiž hodně zralá, vznikla ještě v mé bývalé kapele, Skety a Vojta mě přemluvili, ať to zaranžuju pro tento soubor. Říkal jsem si, že ta písnička vždycky fungovala, takže když to nazpíváme v této sestavě, mohlo by to být hodně třaskavé. Ale že až tak, to jsem netušil.

V klipu Je to kampaň jste do svého vokálního sextetu zapojili i premiéra Andreje Babiše s jeho okřídleným rčením. Jak vznikl ten nápad?

Mě už to tak strašně štvalo, že jsem si řekl, že už si z toho musím udělat srandu. Měl jsem přitom plno práce s něčím jiným a myslel jsem si, jak to sfouknu za chvilku. Jenže pak jsem se s tím mořil asi dva dny. A to mě taky naštvalo!

Jak jste rozezpívali Babiše?

To bylo snadné, on říká větu "Je to kampaň!" krásně melodicky, navíc to říká pořád, takže bylo z čeho vybírat.

Vaše rozpětí sahá i k sci-fi hudbě "pro 22. století". Z tohoto ranku je pozoruhodný, ale značně tajemný projekt Wajsar. Trojan. Reindl. Clarinet Factory & PKF, který se představí na jediném vystoupení 10. prosince ve Veletržním paláci v Praze. Co si pod ním můžeme představit?

On je ten projekt trochu tajemný i pro nás. Napsal jsem úvodní a závěrečnou část pro Pražskou komorní filharmonii. Mezi tím budeme svědky pohybu muzikantů v prostoru, světla nebo videomappingu. Účelem toho všeho je, aby se zapojila nejen fantazie tvůrců, ale i diváků. Půjde o kooperaci, ne o pasivní sledování skladatelova konstruktu.

Vy jste pověstný tím, že si dokážete zpětně pohrávat s právě odeznělou hudbou. Budou i diváci ve Veletržním paláci svědky něčeho podobného?

Ano, snad mohu prozradit, že si z večera nahraju jednotlivé úseky a pak je v závěrečné části budu remixovat do hudby živého orchestru. Ale protože nevím, co se tam přesně stane, tak se sám nechám překvapit.

Chceme odpoutat mozek od běžného myšlenkového procesu, člověk musí na chvíli zapomenout na sebe a plně se tomu zážitku poddat. Buď se to dá dělat šokem, nebo člověku něco lehkého podstrojím, nebo ho dáme všanc něčemu neznámému. A to bude tento případ.

Podtitulem tohoto chystaného pořadu je "hudba 22. století". Dokážete si představit, co budou naši prapravnuci poslouchat?

Slavíme sté výročí republiky, tak jsme to chtěli pojmout jako naši představu o tom, co se bude hrát za dalších sto let.

Takže podobně by mohl vypadat koncert, na který byste se vypravil v roce 2118?

Asi tak. Nicméně nerad bych tam prezentoval mou reálnou představu, co se tam tak asi bude hrát.

Proč?

Myslím si, že to bude buď hrozně monotónní, nebo třeba hluková hudba, která vám bude nepříjemná. Protože třeba v Japonsku, kde je to hodně napřed, už jsou tyto věci k mání. Já jsem považován za hudebního průkopníka, nicméně jsem v jádru velmi konvenční a lpím spíše na klasických formátech, které pouze chci propojit s nějakou futuristickou hudbou.

Kam se podle vás bude vyvíjet hudba?

Myslím, že třeba pop tu bude pořád, protože ten člověk tak nějak potřebuje k běžnému životu. No a pak tu bude pořád tanec. Ale tančit se dá i bez hudby. A pak tu budou různé experimenty. Mě třeba zajímá princip zpětné vazby - pustím mikrofon, otočím ho do velké místnosti, mikrofon začne "žrát" svůj vlastní zvuk a místnost se tím pádem rozrezonuje. Má to své krásné kouzlo, ale při nesprávném užití by to mohlo člověka připravit o uši, takže podobných experimentů se pro večer ve Veletržním paláci raději zřeknu.

Skety budou mít 9. prosince speciální vánoční koncert. To si moc nedokážu představit…

No pozor, to jsou originálně zaranžované známé koledy, třeba Dej Bůh štěstí jako rap. V březnu budeme mít společný koncert s Jihočeskou filharmonií, to zas zabrousíme do klasické hudby.

Dá se vlastně v Česku čistě jen hudbou uživit?

Já si rozhodně nestěžuji, jen někdy je to o dost napínavější, než když chodíte do zaměstnání, kde máte své každoměsíční jistoty. Důležité je znát svou cenu, a u objednavatelů za ní bojovat minimálně dosažením kompromisu mezi vaší představou a představou objednavatele..

Video: Podívejte se na ukázku z vystoupení Sket na křtu CD Týdytý

Křest CD Týdytý, La Fabrika, 4. 4. 2017. | Video: Skety.cz |  02:46

autor: Zuzana Hronová | 7. 12. 2018 9:24

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama