Pavel Turek dokáže způsobit revoluci, ale zároveň je velmi opatrný. Pečlivě rozmýšlí každé slovo, oťukává si vás a zároveň vy jeho. Dokud ale nebude sám chtít, z výrazu jeho tváře nepřečtete vůbec nic. Je to ale pochopitelné. Kdyby takový nebyl, těžko by se dostal všude tam, kde už za svůj život byl. V současnosti je komerčním ředitelem závodů Red Bull Air Race, předtím působil ve Formuli 1 například jako marketingový manažer stáje McLaren.
A přitom ho dokáže zlomit obyčejný český voňavý bochník chleba. S Pavlem jsme se sešli v sobotu v osm hodin ráno, za což se mi po rozhovoru omlouval. Když jsem odpověděla, že jsem před tím ještě stihla zajít na snídani, začal se vyptávat kam a chtěl znát všechny podrobnosti. "V Praze jsem jen na týden, tak nic takového nestihnu, a v Salcburku podobné podniky nemáme," vysvětloval tak smutně, že jsem mu z auta musela přinést čerstvě upečený chleba z Antonínova pekařství. Myslím, že zářil zhruba stejně, jako když se mu v roce 1996 podařilo domluvit, že nový monopost McLarenu představí Spice Girls.
Aktuálně.cz: Běžně si dáváte schůzky touto dobou?
Pavel Turek: Při mém časovém vytížení a neustálém cestování je to velmi obvyklé. S přesouváním se po světě z místa na místo se musíme adaptovat na různá časová pásma a být flexibilní, takže se pak stane, že máme schůzky až nepřirozeně brzy, samozřejmě včetně víkendů, kdy se závody konají.
A.cz: V Red Bull Air Race jste už více než dva roky. Jak byste tu dobu zhodnotil? Co se vám povedlo?
Oživit a postavit sérii na nohy. Vstoupili jsme do třetí sezony čítající stabilně osm závodů, na třech kontinentech. Máme 14 týmů, 14 pilotů, desetitisíce fanoušků na závodech a miliony, kteří nás sledují v televizi a v dalších médiích. To myslím, že je ohromný úspěch.
A.cz: Co obnáší práce komerčního ředitele závodů Red Bull Air Race?
Starám se o to, aby byl šampionát úspěšný po obchodní stránce. Snažím se mu nacházet nové cesty a využívám fungující způsoby, jak jej monetizovat a vytvářet prostředky na to, abychom dokázali samostatně fungovat.
A.cz: Přišel jste jako ostřílený manažer z F1. Bylo něco, co jste se musel učit?
Air Race je rychloobrátkový byznys, velmi mladá a dynamická společnost, což je oproti Formuli 1 asi ten největší rozdíl. Musel jsem si zvykat na rychlost, dynamiku, flexibilitu, přizpůsobit svůj styl práce tomuto tempu. V F1 je většina věcí už zaběhnutá, je obtížné je měnit, někdy působí až těžkopádně.
A.cz: Předpokládám, že tohle jsou věci, které jste asi čekal. Je něco, co vás tady ale překvapilo?
(dlouze přemýšlí) Překvapilo mě asi to, jaké povědomí Air Race měl, a kolik fanoušků netrpělivě čekalo, až se vrátí.
A.cz: Odchod z F1 musel být i velká úleva. Jistě je mnohem konzervativnější. Pamatuju si, jak Kimi Raikönnen kdysi odcházel z McLarenu a byl šťastný, že se konečně může přestat holit. Tak takhle nějak si představuju odchod z F1 k Air Race. Pletu se?
Formule 1 je opravdu v jistém smyslu svázaná a velmi sterilní. Je to prostředí, kde se všechno hodně kontroluje, jsou vyžadované i určité styly chování, piloti nemají možnost komunikovat napřímo, jsou podřízeni firemní kultuře. I když neplatí to obecně na všechny týmy. McLaren na tom určitě pořád lpí, ale v týmech propojených s Red Bullem už to tak není. Máte pravdu, že Air Race je uvolněnější, a jak už jsem říkal, flexibilnější.
A.cz: Jste jediný Čech, který se na takové pozice dostal. Proč zrovna vy?
Když jsem vyšel ze školy, byl jsem ve správnou dobu na správném místě. A když jsem přišel do F1, neměl jsem téměř žádné zábrany, chtěl jsem realizovat věci, které se tam předtím nikdy neodehrály, a dalo by se říct, že do dnešního dne jsou nepřekonané. Problém dnešní F1 totiž je jistá neohrabanost, neschopnost rychle reagovat na věci, které jsou zřejmé. Je to velký parník, který se otáčí jen stěží, a když už se chce otočit, udělá rovnou salto mortale, což je třeba nedávná změna kvalifikačních pravidel, která se odehrála během několika málo týdnů, téměř bez rozmyslu. Takže odpovědí na vaši otázku je asi invence a svěží pohled na věc.
A.cz: Které z vašich počinů považujete za nepřekonané?
Obecně jsme do sportu přinesli takové novum, to, co se vy snažíte dostat do našeho dnešního rozhovoru, a to je lifestyle. Například do roku 1996 se vozy na novou sezonu představovaly ve fabrice u daného týmu, kde se sešlo pár odborných novinářů, kteří dokázali spočítat šroubky na autě, znali se a tykali si se všemi techniky a inženýry. Stáhla se plachta z auta, nějak se odprezentovalo a za týden vyšly ve specializovaných časopisech články, kde nejdůležitější byl technický výkon.
My jsme pozvali pět set novinářů z celého světa včetně lifestylových do Alexandra Palace v Londýně, vzali Jamiroquaie a Spice Girls, kteří tehdy vedli hitparády, na velkém pódiu se vystřídala spousta hostů a byla to show nevídaná nejen v rámci F1, ale i jiných sportů. Samozřejmě jsme do toho zakomponovali naše dva piloty. Zde trochu odbočím: Ještě před vystoupením jsem je šel představit Spice Girls, řekl jsem, že tohle je Coulthard a Häkkinen a že jsou to naši drivers a ony: "Nám to tady bude trvat asi padesát minut, tak počkejte v autech přímo před vchodem a pak hned pojedeme." Spletly si je se šoféry nějakého autobusu.
A.cz: Zrovna s Davidem Coulthardem jste se hodně přátelil. Jaké to je, mít za kamarády lidi, které kromě Spice Girls zná celý svět?
V tu chvíli vám to tak samozřejmě nepřijde, je to běžná součást života. Ale je to hodně intenzivní. Jakmile jste součástí Formule 1, naplní vám život až po okraj. V F1 bývalo přes 40 víkendů, kdy jsme byli někde na cestách. Když ne na závody, tak jsme jezdili dělat osvětu.
A.cz: Jaký je rozdíl mezi piloty F1 a piloty Air Race? Ať už v jejich přístupu k práci, nebo v jejich povahách.
Piloti z Air Race jsou známí v rámci letecké komunity, ti z F1 jsou celebrity. Stačí porovnat počty jejich followerů na Facebooku nebo Twitteru. Velký rozdíl je v jejich zázemí. Piloti F1 na závodech vyrůstali, jezdili s rodiči po okruzích, začínali u motokár a postupně rostli. Tím pádem kolem sebe měli jen úzký okruh lidí, neustále byli ve stejném prostředí. Pak v osmnácti přijde velký sportovní úspěch, dostanou se do elity, takže sláva i finance přichází strašně brzy, často v době, kdy na to ještě nejsou připravení.
Pilot Air Race dozrává o několik let později. Do sportu přichází, až když má za sebou nějakou zkušenost. Buď už předtím létal akrobacii a získal úspěchy, někdy je to pilot z armády, nebo létal s dopravním letadlem. Určitě člověka změní i příjmy, které jsou samozřejmě v F1 větší, a navíc přicházejí dříve. Pilot Air Race na to pak umí lépe reagovat, protože je v době úspěchu vyzrálejší.
A.cz: Jak moc se ty příjmy liší?
Nezacházel bych do konkrétních čísel, i když platy pilotů F1 jsou známé. Platy v Air Race jsou nižší.
A.cz: Jak moc?
Do podrobností bych nezacházel.
A.cz: Kdo jsou fanoušci Red Bull Air Race? Ti, které už nebaví formule? Nebo jsou to ti samí?
Základ bude podobný, jsou to fanoušci motorismu obecně. U nás je to ještě navíc komunita lidí, kteří se zajímají o letectví. A lidé, kteří se zajímají o aktivity Red Bullu obecně.
A.cz: Která z těch disciplín je podle vás z pohledu diváka zábavnější?
Záleží na tom, jestli bych seděl u televizní obrazovky, nebo přímo na tribuně. Některé závody jezdíme dokonce na stejných místech, například na Red Bull Ringu v rakouském Spielbergu. Když jste tam na Air Race, vidíte z jednoho místa, jak piloti vzlétají, a vidíte i celý průběh závodu. Z hlavní tribuny je vidět dokonce i přistání, což je pocit, který vám nedá žádný jiný sport. Když jste na formulích, vidíte jen pár metrů trati, a pokud zrovna nevidíte na obrazovku, po pěti kolech kompletně ztratíte přehled.
A.cz: Takže u televize jsou lepší formule, naživo Air Race?
I my máme kvalitní televizní produkt a neustále se zlepšujeme. Pomocí televizní grafiky se snažíme diváka vzdělávat, aby náš sport chápal stále víc. V kombinaci s eliminačním formátem závodu, což znamená, že probíhá vždy v soubojích dvou pilotů, si myslím, že je Air Race čím dál atraktivnější. Spousta sportů jde tím směrem, ať už je to snowboardcross, nebo skoky na lyžích - turnaj čtyř můstků, přechází na jiné formáty a snaží se zatraktivnit průběh závodu, a tak trochu donutit fanoušky, aby nesledovali jen tři čtyři favority, ale trochu startovní pole promíchat a udělat z každé vteřiny drama.
A.cz: To znamená, že dnešní fanoušci jsou jiní. Co bavilo fanoušky před deseti dvaceti lety, ty dnešní nezajímá. Čím to je?
Fanouškovská obec se omlazuje, s tím se vyvíjí média, stejně jako způsob konzumace zábavy a sportu. V dnešní době se skutečně nikdo z náctiletých nevydrží dívat moc dlouho. Vidím to u našich dětí, které nevydrží sedět 90 minut a dívat se na fotbalový zápas, pokud to není finále mistrovství světa nebo finále Ligy mistrů. Ideální je přijít, podívat se, vejít se do nějakých pěti minut a věnovat se něčemu jinému.
A.cz: Platí to, i když se jde člověk podívat naživo? Přece když už si koupím lístek, jedu přes půl Evropy nebo světa, chci tam být co nejdéle, ne?
To je pravda, proto musíte zatraktivnit nejen závod, ale i zábavu na místě. Závodní den nemůže být jednotvárný, musí být spousta doprovodného programu, což my nabízíme. Na místě to trvá šest sedm hodin, takže to prokládáme programem jak ve vzduchu, tak na zemi. Tím směrem šla i Formule 1, také chtěla jít blíž k fanouškovi, proto vznikly městské závody v Baku nebo Singapuru. Stejně to dělá Formule E. Mladá generace je velmi pohodlná. Nechce opustit pohovku obývacího pokoje. Proto děláme závody na pláži na předměstí Tokia, nebo v centru Budapešti. To je to, co mladá generace vyžaduje - aby zábava přišla za ní v tu chvíli, kdy ona vyžaduje.
A.cz: Jaká jsou kritéria, aby se někde mohl konat závod Air Race?
Lokalita musí být především atraktivní, což by například Praha splňovala. Musí tam být takové podmínky, aby se na místo dala zakomponovat trať včetně vzletové a přistávací dráhy. Samozřejmě další technické detaily a různá povolení, země od země se to liší. Důležité je také ekonomické zázemí, organizátor musí mít peníze, aby si mohl dovolit nás pozvat, protože bohužel nejsme fotbal, kde naložíte jedenáct fotbalistů a kopací míč do autobusu a přejedete na další stadion.
A.cz: Kterou ze zastávek máte nejradši?
Každá má něco do sebe. Klasické vodní lokace, kdy se závodí přímo nad tyrkysově modrou vodou, jsou úžasné. Abú Dhabí je přesně to místo, které dnešní fanoušek chce. Je krásné, fotogenické a navíc uprostřed města, takže nemusíte nikam jezdit a často se přijde podívat i náhodný turista. Pak mám rád sportovní stánky, které mají svoji historii a kde se odehrávaly důležité sportovní události, například Indianapolis. Anebo závody v Ascotu, kde se před třemi sty lety začaly jezdit koňské dostihy a teď se tam přelétávají přírodní překážky. Ve Spielbergu vidíte rakouské Alpy a piloti v rámci terénu překonávají výškový rozdíl.
A.cz: Dožene Air Race někdy F1? Vývojové tendence jsou v obou sportech opačné. Air Race je na vzestupu, zatímco o F1 se mluví spíš v souvislosti s úpadkem.
Je to tak, nám sledovanost roste, F1 mírně klesá. Teď jsme někde na úrovni světové rallye. Naše další meta je Moto GP. Jdeme skokově, takže si myslím, že za takových deset let můžeme být tam, kde je Formule 1. Není to žádná utopie.
A.cz: Kam se člověk jako vy může posunout dál? Co budete dělat po Red Bull Air Race?
Air Race má velkou budoucnost. Propojujeme ho s mladou generací i v rámci takzvaných e-sportů. V současné době jsme uvedli mobilní hru Red Bull Air Race: The Game. Brzy predstavime další počíačovou hru, která bude ve svém segmentu tou nejlepší na trhu. Díky tomu se lidi aspoň virtuálně podívají do světa pilotů, budeme pořádat i virtuální šampionáty. Už dávno to není jen způsob, jak se prostřednictvím hry dovědět víc o samotném sportu, ale sport samotný. Turnaje mají vysoké prize money, jejich vítězové mají tisíce fanoušků na sociálních sítích, mají moc ovlivňovat masy. Klasický sport to sice nevyzmizíkuje, ale je potřeba najít mezi nimi nějakou synergii.
