Dva mladí faráři jako youtubeři: Po každém videu si říkáme, že skončíme v pekle

Tomáš Maca Tomáš Maca
28. 6. 2020 16:09
Dva evangeličtí faráři, kteří stojí za hřích. I tak se ve svých videích představují Jakub Malý (31) a Karel Müller (27) z dua Pastoral Brothers. Na svém YouTube kanálu vtipně vysvětlují třeba Desatero Božích přikázání a narušují stereotypní představu, že faráři musí být nudní patroni. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví mimo jiné o tom, jak Bibli vykládat tak, aby dávala smysl v současném světě.
"Bible vznikla v době patriarchální společnosti, a její etika je tak tomuhle stavu šitá na míru," říkají evangeličtí faráři a youtubeři Jakub Malý (vlevo) a Karel Müller (vpravo).
"Bible vznikla v době patriarchální společnosti, a její etika je tak tomuhle stavu šitá na míru," říkají evangeličtí faráři a youtubeři Jakub Malý (vlevo) a Karel Müller (vpravo). | Foto: Libor Fojtík

Kdybych vás tu v kavárně viděl popíjet ledové americano a neznal vaše videa, tak si klidně řeknu, že pracujete někde v korporátu. Co takové dva mladé kluky přivede ke studiu teologie?

Karel: Bohužel mě nenapadá lepší odpověď, než že to byl Bůh. Na gymplu jsem nejdřív chtěl být archeolog. Tuhle práci jsem si vyzkoušel na různých brigádách, ale nakonec jsem si řekl, že bych radši pracoval s živými lidmi. Nějakou dobu jsem uvažoval, že budu učitel, nakonec mi ale jeden kamarád poradil, ať jdu studovat teologii, protože viděl, že mě náboženství zajímá. Nejdřív jsem mu říkal, co blbne. Vždyť já jsem nechtěl žít v celibátu. On mi ale vysvětlil, že existují i jiné církve než katolická a že u nich celibát není problém. Tak jsem se o ně v polovině čtvrťáku začal zajímat a nakonec si podal přihlášku na Evangelickou teologickou fakultu v Praze.

Jakub: Mě ke studiu teologie inspiroval farář, který mě křtil. Moc se mi líbilo, jak vedl bohoslužby a řekl jsem si, že chci něco podobného dělat taky. Když jsem ale na školu nastoupil, vůbec jsem netušil, co všechno mě čeká, že třeba během studia budu muset absolvovat dvě praxe a pak ještě závěrečnou roční praxi po studiu.

Karel: Navíc jsme ani jeden neměli představu, co všechno farář ve skutečnosti dělá.

Jakub: Já jsem si představoval jenom ty bohoslužby, ale teď kromě toho máme vyučování dětí, biblické výklady s dospělými a se seniory, vedení víkendových akcí a letních táborů. A k tomu ještě administrativu. Farář navíc musí umět pracovat s různými generacemi a překládat stejné otázky do řeči, která je srozumitelná pro sedmileté dítě i devadesátiletého seniora.

Zajímavé je, že ani jeden z vás nepochází z věřící rodiny, takže jste si cestu ke křesťanství museli najít sami. Co vás k víře přitahovalo?

Karel: Já jsem se o náboženství začal zajímat asi v 15 letech, když už jsem o světě trochu víc přemýšlel. Četl jsem kdejakou ezo knížku a ve třídě si ze mě dělali srandu, že měním náboženství každých 14 dní, což byla trochu pravda. Vyzkoušel jsem čínské učení Fa-lun-kung, pak jsem chvíli věřil v různé konspirační teorie a podobné věci. To bylo moje divoké náboženské dospívání. Stejně jsem ale na konci dne ležel v posteli, koukal do stropu a netušil, co to znamená být šťastný.

Potom jsem si někde přečetl, že šťastný člověk je ten, který už všechno má, a tak za to děkuje. Tak jsem si řekl, že jsem sice nešťastný, ale když budu rovnou děkovat, tak mi možná bude líp. Nejdřív jsem děkoval jen tak do prázdna, do vesmíru, ale to mi nestačilo. Toužil jsem po nějakém protějšku, který mě přesahuje, a tak jsem si tam dosadil Boha a začal si utvářet vztah ke křesťanství.

Vtipné na tom je, že jsem chodil na katolické gymnázium v Třebíči. Měli jsme tam povinnou náboženskou výuku a já jsem to nesnášel. Naši učitelé totiž byli buď hrozně nudní, nebo nám křesťanství příliš tlačili do hlavy. To mě vedlo k tomu, že jsem si z křesťanů dělal srandu a snažil se jim to všechno vyvracet. O křesťanství jsem si ovšem četl a v jednu chvíli mi začalo dávat smysl, což mě nejdřív trochu překvapilo, ale pak jsem si k němu krůček po krůčku skutečně cestu našel.

A přineslo vám štěstí?

Karel: Díky křesťanství mi došlo, že hlavní životní hodnotou nemusí být pocit štěstí, protože Bůh má člověka rád i nešťastného. To mě dost osvobodilo. Uvědomil jsem si, že hodnotu svého života mám od Boha darovanou, že i kdybych byl sebevětší loser a zažíval sebevětší fuckupy, je tu někdo, kdo to břímě nese se mnou.

A co vy, Jakube?

Jakub: Moje cesta ke křesťanství byla trochu jednodušší než ta Karlova. Na rozdíl od něj jsem třeba nikdy nebyl ezo, prostě jsem si jen ve druháku na gymplu přečetl Bibli. Učitelka češtiny nám tehdy dala za úkol napsat referát na nějaký biblický text. Já jsem jen něco okopíroval z internetu a dostal jsem pětku. To mě naštvalo, a tak jsem si natruc řekl, že si Bibli přečtu celou.

Celou? Vždyť to je čtení na celý život.

Jakub: Ano, většina lidí ji začne číst a do smrti s tím neskončí. Já jsem si ji ale opravdu dal od začátku do konce a dost mě oslovila. Bylo mi 17 let a podobně jako Karlovi mi život taky moc nedával smysl. Představoval jsem si, jak si najdu holku, půjdu na vysokou, najdu si práci, ožením se, budu mít děti, pak se možná rozvedu, zase se ožením, budu mít další děti, nakonec umřu a neviděl jsem v tom žádný smysl. V Bibli jsem ale objevil, že smyslem života nemusí být nějaká podobná dráha, že i kdybych všech těchhle met, které přede mě společnost staví, nedosáhl, v očích Boha budu pořád hodnotný člověk.

Mluvil jste o tom, že farář musí umět Bibli překládat do srozumitelné řeči. Vy si navíc ve svých kázáních zakládáte na tom, že texty vztahujete k dnešnímu světu. Nemíváte s tím vzhledem k tomu, že Bible vznikla v úplně jiné době, někdy přece jenom potíže?

Jakub: Samozřejmě. Některé biblické texty v současnosti mlčí, protože byly napsané v kontextu, se kterým se dnes nepotýkáme. Spousta žalmů, které Boha prosí, aby smetl nějakého strašlivého nepřítele, se k dnešku například nehodí, protože nejsme ve válce. Za druhé světové války přitom musely být velmi aktuální.

Karel: Nebo třeba modlitby za to, aby skončilo sucho. Ještě před pár lety jsem si říkal, koho nějaké pouštní modlitby o prázdných cisternách mohou zajímat. No a dnes se najednou stejné texty zdají zase příhodné, protože jsme rádi pokaždé, když trochu zaprší.

Jakub: Texty, které k nám dnes nepromlouvají, je nutné vykládat v historickém kontextu a klidně připustit, že aktuální nejsou. Stejně tak je nutné brát v úvahu, že Bible vznikla v době patriarchální společnosti, a její etika je tak tomuhle stavu šitá na míru. Dneska naopak žijeme ve společnosti rovnostářské, což neznamená, že si řekneme, že je současná doba špatná a že se radši vrátíme do biblických dob. Musíme si z biblických textů vzít jejich smysl a nějakým způsobem ho adaptovat do současnosti.

"Peklo bude vypadat tak, že nám několik rejpalů z YouTube bude pouštět naše vlastní videa a bude nám u toho celou věčnost vytýkat, co v nich děláme špatně."
"Peklo bude vypadat tak, že nám několik rejpalů z YouTube bude pouštět naše vlastní videa a bude nám u toho celou věčnost vytýkat, co v nich děláme špatně." | Foto: Libor Fojtík

V prvním videu, které jste přidali na svůj YouTube kanál, jste pojmenovávali některé stereotypní představy o tom, jaký je Bůh. Objevuje se tam třeba Bůh - loutkář, který odněkud shora řídí každé naše rozhodnutí, nebo Bůh - policajt, který celý den hlídá, jestli jsme se nedopustili nějakého prohřešku. Měli jste o Bohu zkreslené představy i vy sami?

Jakub: To asi máme pořád.

Karel: Pamatuju si, jak jsem kdysi jedné křesťance oponoval, že v Boha nevěřím právě proto, že nechci, aby nade mnou stál a jako loutkář určoval každý můj krok. A o pár let později jsem paradoxně došel k tomu, že pravá svoboda je jen v Bohu.

Jakub: Vždycky je potřeba si uvědomovat, že vaše představa Boha se nemusí vůbec potkávat se skutečností. Je dost možné, že všichni budeme jednou překvapení, jaký Bůh doopravdy je.

Když jste s natáčením videí na YouTube začali, věřili jste, že je v ateistickém Česku vůbec někdo bude sledovat?

Karel: S tím, že videa budou mít úspěch a někdo s námi bude dělat rozhovory, jsme vůbec nepočítali. YouTube nám jenom přišel jako dobrá platforma, kde můžeme říct, co máme na srdci. Natočili jsme první videa a čekali, co to udělá.

Jakub: Říkali jsme si, že nemáme co zkazit, protože na českém YouTube žádný pořádný křesťanský obsah nebyl.

V zahraničí někdo něco podobného dělá?

Karel: Mezi zahraničními youtubery jsme objevili několik takových, kteří se křesťanství věnují vážně, bez jakékoli satiry. My jsme si ale řekli, že na Čechy přece nemůžeme jít vážnou cestou, to by se nám všichni vysmáli. Proto jsme se radši rozhodli vysmát sami sobě, abychom jim vzali vítr z plachet.

Jakub: Jedním z našich cílů bylo oslovit teenagery z naší církve, kteří sice mají k dispozici spoustu věroučných materiálů psaných navážno, ale my jsme jim tu víru chtěli předat ještě trochu jinak. Druhým cílem pak bylo narušit lidem jejich předsudky o Bohu, křesťanech a církvi.

Předpokládám, že vás teď sledují i lidé mimo církev.

Karel: Pochopitelně přesně nevíme, čemu naši fanoušci věří. Pokud bychom se ale podívali na počet lidí, které jsme za uplynulý měsíc oslovili, bylo by to třikrát tolik členů, kolik má celá naše církev.

Jakub: Často dostáváme reakce typu: "Jsem ateista, ale Pastoral Brothers jsou docela fajn."

Nevadí vám, že se tolik Čechů prohlašuje za ateisty?

Jakub: Nejde nám o to, abychom ze všech Čechů udělali křesťany.

Karel: Já bych samozřejmě chtěl, aby šli Češi po smrti do nebe. Ještě uvidíme, jak to s námi všemi dopadne, myslím, že nikdo z nás nemá nic jisté.

Jakub: My se budeme dole smažit v kotli a Češi nám budou mávat shora.

Když jste zmínili ty pekelné kotle a nebeskou spásu, jak uvažujete o posmrtném životě?

Karel: S každým dalším videem máme víc a víc pocit, že si zasloužíme peklo, že přijdeme před nebeskou bránu a pán Bůh nám řekne: "Vy ne!" Když se nad tím ale zamyslím vážně, tak si spásu představuju jako věčné soužití s Bohem, což mi dává naději a sílu překonávat některé životní obtíže tady a teď.

Jakub: Já to vidím podobně.

A jak si naopak představujete peklo?

Karel: Hodně nás oslovuje myšlenka spisovatele C. S. Lewise z knihy Velký rozvod nebe a pekla, podle které je člověk v pekle věčně uzavřený sám do sebe a není schopný žít ve vztahu s jinými lidmi. Být jenom sám se sebou je to nejhorší. Myslím, že v našem případě bude peklo vypadat tak, že nám několik rejpalů z YouTube bude pouštět naše vlastní videa a bude nám u toho celou věčnost vytýkat, co v nich děláme špatně.

Už jste nakousli, že evangeličtí faráři na rozdíl od katolíků nemusí žít v celibátu. Oba koneckonců máte partnerky. Má to podle vás jen výhody, nebo v tom vidíte i nějaká negativa?

Jakub: K tomu mě napadá jeden fór. Katolický farář závidí tomu evangelickému, že nežije v celibátu, a evangelický tomu katolickému, že to má přesně naopak. Osobně si nedokážu představit, že bych dělal faráře a přitom žil bez své ženy a bez její podpory.

Karel: Pokud se pořád staráte jen o svou farnost a nemáte si komu postěžovat, stává se z vás workoholik a hrozí, že brzy vyhoříte. Když má naopak farář i osobní život, může si od své práce na chvíli odpočinout, má partnerku, která mu s jeho břemenem může pomoct. Problém nastává, když toho na svou partnerku naložíte moc. To vám pak hrozí rozvod, což se zase katolíků netýká.

Jakub: Zkušenosti z našich vlastních vztahů navíc můžeme využívat jako studnici inspirace při komunikaci s farníky, kteří kolikrát doma řeší podobné problémy jako my.

"Bible lidem v oblasti sexuální morálky nevnucuje nic, co by většina z nich běžně nepřijímala. Zakazuje incest, znásilnění a zoofilii a varuje před nevěrou."
"Bible lidem v oblasti sexuální morálky nevnucuje nic, co by většina z nich běžně nepřijímala. Zakazuje incest, znásilnění a zoofilii a varuje před nevěrou." | Foto: Libor Fojtík

Už jsme mluvili o tom, že se učení Bible může dostávat do střetu se společenským vývojem moderního světa. Příkladem může být otázka sexuálních menšin. Jak se k ní stavíte?

Karel: Bible nezná rovnoprávný vztah dvou homosexuálních lidí, mluví jen o homosexuálním znásilnění nebo například nerovném vztahu mezi učitelem a žákem v době antického Řecka. Já osobně proto k homosexuálním vztahům přistupuju stejně jako k těm heterosexuálním.

Jakub: Přesně tak. Bible je, jak už jsme zmiňovali, text psaný v patriarchální společnosti, která nevěděla nic o tom, že existuje vrozená homosexualita. Autoři Bible ji psali pro heterosexuály a říct heterosexuálovi, aby nespal s mužem, není nic, co by se příčilo jeho osobnosti. Chtít to stejné po homosexuálovi naopak nedává smysl, protože přece nemá jinou možnost než se zamilovat do člověka stejného pohlaví.

Napadají vás ještě další kontroverzní otázky současného světa, o kterých Bible nic neříká, takže k nim faráři musí zaujmout stanovisko na základě vlastního uvážení?

Jakub: Občas dostáváme otázky, jestli se dá za hřích považovat masturbace a ani o té Bible nic neříká. Ani jednomu z autorů Bible masturbace nestála za to, aby se o ní aspoň v jednom verši zmínil. Pokud to tedy není zakázané, tak si to prostě užijte.

Karel: Docela nás mrzí, že se církev posledních 30 let prezentovala jako obhájce sexuální morálky a nakládala na mladé lidi větší nároky, než byli třeba schopní unést. Místo zprávy o lásce a naději se vysilovala v boji proti kondomům a masturbaci. Kdybych přišel za svým pubertálním já a nutil mu svoje současné postoje, tak bych se vůbec neposlouchal. Chce to nějaký čas a zkušenosti, než člověk dozraje. Jsou důležité dobré příklady fungujících vztahů. A je špatně probouzet v lidech pocity viny, když nežijí jen podle jednoho vztahového modelu.

Jakub: Bible přitom lidem v oblasti sexuální morálky nevnucuje nic, co by většina z nich už běžně nepřijímala. Zakazuje incest, znásilnění a zoofilii a varuje před nevěrou. Pak ještě mluví o chrámové prostituci, ale ta už dnes neexistuje.

Využíváte humor nejen ve videích na YouTube, ale i při bohoslužbách v kostele?

Jakub: Formát našich videí se s bohoslužbami pochopitelně nedá srovnat a při modlitbách zásadně nevtipkujeme. V kázáních ale občas ano a někdy ten fór přijde sám. Já jsem teď například v jednom kázání mluvil o nedocenění žen v naší společnosti, ale když jsem asi ve třech čtvrtinách udělal vteřinovou pauzu, jedno předškolní dítě začalo na celý kostel křičet: "Táta! Táta!" To jsem samozřejmě nevydržel, začal jsem se podobně jako zbytek kostela smát a řekl jsem: "O tátovi až příště."

A co jste v tom svém kázání o nedoceněných ženách říkal?

Jakub: Postavil jsem ho na dvou biblických ženách. Tou první je Marie, bohorodička, Ježíšova matka, symbol matek a žen v domácnosti. Tou druhou je postava ze Starého zákona, která se jmenuje Jáel. Jáel se proslavila tím, že cizího vojevůdce Síseru probodla ve spánku kolíkem. Dokázala udělat něco, co nedokázali muži. Zbavila Izrael utlačovatele.

V biblickém světě byla většina žen jako Marie a jen velmi málo jich bylo jako Jáel, žena činu, která zastínila muže. V dnešní společnosti je podle mě menšina žen jako Marie, menšina jako Jáel a většina z nich jsou jako obě dvě dohromady. Jsou matkami, do toho chodí do práce a ještě k tomu se starají o domácnost. Pokud Bible coby text psaný v patriarchální společnosti dokázala ocenit oba typy žen, naše společnost by to mohla udělat taky. Neměli bychom například bezdětné ženy zahrnovat slovními útoky, že už jim tikají biologické hodiny a že jsou to přece ženské, takže by si děti měly co nejdřív pořídit.

Karel: K tomu bych dodal, že víc než polovina lidí, kteří k Jakubovi do kostela chodí, jsou právě ženy.

Jak vyplynulo i z našeho rozhovoru, na faráře máte dost liberální názory. Sklízíte za to od své církve nebo od internetových haterů kritiku?

Karel: Nadřízení v naší církvi s námi problém nemají, spíš od nich v tom, co děláme, dostáváme tichou podporu.

Jakub: Čočku dostáváme jen od lidí, kteří nás sledují, i když nás nemají rádi. Asi je natolik iritujeme, že nám musí dát vždycky najevo, jak moc s námi nesouhlasí, jak urážíme pána Boha a podobně.

Karel: Některé konzervativce náš výklad Bible uráží. Na to ale existuje jednoduché řešení. Mohou si založit vlastní YouTube kanál a vykládat si tam Bibli konzervativně.

Mohlo by vás zajímat: Farář Zbigniew Czendlik o svém vztahu k ženám

Zbigniew Czendlik na festivalu Všem ženám. Na selfie s farářem se tu táhla dlouhá fronta. | Video: Zuzana Hronová
 

Právě se děje

Další zprávy