Otočili se zády k sousedům. Dům u Nového Knína se otevřel jen lesu

Bylo to rozhodnutí, které se později ukázalo jako prozíravé. Majitelé totiž nekoupili jen jednu stavební parcelu, ale rovnou dvě sousedící. Právě na jejich svažitém pozemku se na jaře 2020 poprvé sešli s architektkami Annou a Marcelou Koukolovými.

„Měli jsme termosku s kafem a koláčky, prostřeno bylo na hromadě klád z remízku,“ vzpomíná Anna Koukolová. To, co bylo za ní, se mělo stát hlavním motivem budoucího domu. „Parcela se od cesty svažovala směrem k remízku s roklí a potokem a bylo to to nejkrásnější. Hned bylo jasné, že dům se bude koukat tímto směrem,“ říká architektka.

Související

14 fotografiíProhlédnout si 14 fotografií

Dům, na který se stály fronty. Jak šumperák pobláznil Československo

Zcela nenápadný

Když dnes člověk stojí před domem, může ho překvapit, jak uzavřeně působí. Tmavá fasáda z opalovaného smrku nedává okolí mnoho možností nahlédnout dovnitř. Teprve při vstupu je jasné, proč tomu tak je. Na sousedních parcelách v době návrhu ještě nic nestálo. Bylo ale zřejmé, že prázdné pozemky jednou zmizí a nahradí je další rodinné domy.

„Bylo nám jasné, že tam bude zástavba, která pravděpodobně nebude chtít být nenápadná a kompatibilní s morfologií terénu, tak jsme se od ní rovnou návrhem odvrátili,“ vysvětluje Koukolová.

Místo sousedů tak dům sleduje lesík, potok a zelený svah. Hlavní obytná část má téměř celou jednu stěnu prosklenou. Výhled není jen obrazem za oknem – je součástí prostoru. Dům přitom není velký. Má 123 metrů čtverečních a vznikal pro dva lidi, kteří neměli potřebu zaplnit každý metr další místností.

„Investoři neměli přehnané požadavky, chtěli dům pro dva. Proto jsme mohli provozy jednoduše rozdělit na noční a denní část a plynule na sebe navazují,“ říká architektka. Výsledkem je dům, který působí větší, než ve skutečnosti je. Pomáhá tomu prosklená fasáda, ale také způsob, jakým jednotlivé místnosti pokračují jedna v druhé. „Necítíte se jako v místnosti, ale jako v otevřeném prostoru,“ popisuje Koukolová.

Dvě části a zahrada mezi nimi

Denní a noční část nejsou sevřeny pod jednou střechou. Dům tvoří dvě samostatné hmoty propojené proskleným krčkem. A právě ten patří k místům, která architektku baví nejvíc. Z jedné strany na něj navazuje terasa, kterou zvenčí obrůstá zeleň. Na opačné straně dům svírá malý trojúhelníkový prostor s okrasnou třešní. „Je tam taková mini rajská zahrada. Okny je na ni napojena chodba a je sem výhled i z koupelny,“ říká.

Podobně promyšlené jsou i další průhledy domem. Velká okna neukazují pouze vzdálenou krajinu, některá rámují malé zahradní výjevy těsně u domu. Architektka má slabost také pro okna přes roh, která lemují prosklenou fasádu hlavního obytného prostoru. Její nejoblíbenější místo je ale jinde. „V tomto domě ráda stojím u kuchyně. Výhled je širokoúhlý a kuchyň je navržená atypicky poměrně vysoko, tak akorát pro vysoké klienty i pro mě,“ směje se.

Krb pro zimu i letní večery

Jedním z nejvýraznějších prvků domu je komín, který stojí téměř samostatně v prostoru mezi interiérem a terasou. Krbová vložka funguje z obou stran – uvnitř vytváří atmosféru během chladných dnů, zvenčí se mění v gril. „To byla speciálně Marcelina myšlenka. Ona umí tyhle originální gesta, je to super, postavit něco úplně do prostoru,“ říká Koukolová o své spoluautorce Marcele Koukolové.

Takových detailů si člověk při první návštěvě možná ani nevšimne. Dům ale není založený na jednom efektním prvku. Jeho atmosféru vytváří spíš souhra jednotlivých rozhodnutí – tmavé dřevo zvenčí, světlá březová překližka uvnitř, hluboké okenní niky a průhledy, které vedou pohled stále zpátky k zelenému svahu. A také materiály, které mají obstát v běžném životě.

To se hodí zejména jednomu z obyvatel domu. Pes Rarášek totiž nechyběl prakticky na žádné společné schůzce ani kontrolním dni. „Kromě lité podlahy jsme pro něj žádné speciální detaily nevymýšleli,“ říká Koukolová. Rarášek si podle ní našel vlastní způsob, jak si nový domov užít. „Je nejnadšenějším uživatelem jezírka. Místo ovcí hlídá okrasné kapry.“

Zobrazit
32 fotografií

Pět let od kávy na kládách

Od prvního setkání na pozemku s termoskou kávy a koláčky uplynulo pět let. Studie vznikla v roce 2020, dům byl dokončen letos. Na tak dlouhé cestě se přitom podle architektky neobjevilo nic, co by zásadně změnilo původní představu.

To samo o sobě není u rodinného domu samozřejmostí. Možná i proto se jí při pohledu zpět nevybavuje především technické řešení nebo konstrukce. Za důležité považuje něco jiného – vztah mezi architektem a lidmi, kteří v domě budou bydlet.

„Dejte si práci s výběrem architekta tak, aby vám vyhovoval a mohla vzniknout osobní důvěra. Ta je strašně důležitá při celém procesu realizace,“ uzavírá Anna Koukolová.

Video: Učitelka Anna Štukhejlová provází svou chalupou u řeky

Zdroj: autorský článek