Před čtyřmi lety udělal Chris Nagele totéž, co mnoho jiných vedoucích představitelů technologických firem – přestěhoval svůj tým do kanceláře s otevřeným prostorem. Do té doby jeho zaměstnanci pracovali jen z domova, ale on chtěl, aby byli všichni pohromadě, aby se mezi nimi vytvořilo pouto a aby díky tomu snáze spolupracovali.
Brzy ovšem bylo jasné, že Nagele udělal obrovskou chybu. Všichni byli nesoustředění, produktivita utrpěla a jeho devět zaměstnanců bylo cokoli, jen ne šťastných – nemluvě o samotném Nagelovi.
V dubnu 2015, asi tři roky po nastěhování do otevřené kanceláře, Nagele svou firmu znovu přestěhoval. Tentokrát do kancelářských prostor, kde má každý svůj vlastní prostor, kde může zavřít dveře.
Od té doby Nagele slyšel od dalších lidí pracujících v technologickém sektoru, jak touží po uzavřených kancelářích. "Spousta lidí s tím souhlasí – nemohou otevřené kanceláře vystát," citoval jej zpravodajský server BBC. "Nedaří se jim nic dokončit a musejí dělat víc práce doma," dodává.
Že by koncept otevřených kanceláří v dohledné době úplně vymizel, není pravděpodobné. Část společností už ale následuje Nageleho příkladu a vrací se ke konceptu, kde má každý své soukromí.
Existuje jeden velký důvod, proč milujeme prostor se čtyřmi zdmi a dveřmi, které jdou zavřít. Tím důvodem je soustředění. Pravdou je, že nejsme schopni dělat víc věcí najednou a sebemenší rozptýlení nás může připravit o soustředěnost na více než 20 minut.
A co víc, některé otevřené kancelářské prostory mohou negativně ovlivnit naši paměť. To platí především pro takzvaný "hot desking", což je extrémní verze otevřeného prostoru, kde lidé nemají pevné místo a sednou si tam, kde je právě volno.
Podle americké psycholožky Sally Augustinové, která se zaměřuje na pracovní prostředí a design, člověk udrží více informací, když sedí na jednom místě. V běžném dni si to nemusíme vůbec uvědomovat, ale vzpomínky – často v podobě malých detailů – "nahráváme" do svého okolí. Tyto detaily, jimiž může být cokoli od okamžitého nápadu až po změnu barvy fontu na vizitce, kterou právě sestavujete, se vám vybaví pouze na stejném místě.
Pro mnohé je ovšem nejrušivějším aspektem hluk. Profesoři ze Sydneyské univerzity zjistili, že téměř 50 procent lidí v otevřeném kancelářském prostoru a téměř 60 procent těch, kdo pracují v kancelářských kójích s nízkými přepážkami, je nespokojeno se svým zvukovým soukromím.
Proč tedy vlastně otevřené kancelářské prostory vznikají? Krom snížení nákladů je hlavním argumentem tvrzení, že zvyšují spolupráci zaměstnanců. To je ovšem spíš zbožné přání nadřízených. Je totiž velmi dobře zdokumentováno, že jen zřídka dostaneme geniální nápad, když se budeme překřikovat s kolegy.
Mnohem pravděpodobnější naopak je, že uslyšíme o vánočním dárku, který kolega kupuje příbuznému, anebo o jeho problémech s manželem či manželkou.
"Lidé spolu v otevřených kancelářích víc mluví, to je pravda, ale nemluví s ostatními o věcech spojených s prací," upozornila Augustinová. Ukazuje se, že nejlepší práci uděláme, když se můžeme naprosto soustředit. "Můžeme pracovat v rušném prostoru, ale konečný produkt nebude tak dobrý, jako když jsme na tichém místě," dodala. "Je to neúčinné. A je hanba plýtvat kapacitou lidí tím, že nedostanou místo, které podporuje to, co dělají.
