„Okamura se mi posmíval, že točím na malou kameru.“ Nora Fridrichová o tom, jak ji zachránila nová komunita

Vzpomenete si na Noru před dvěma lety, která odešla z České televize?

Vzala jsem čtyřiadvacet let, zmačkala je a musela začít znovu od začátku. Mohla jsem na minulost navázat, nemohla na ní ale stavět. Směřovala jsem do budoucnosti, mezi nové diváky. Neviděla jsem smysl v tom klepat na dveře jiných televizí. Jediná možná cesta byla jít do digitálu. Tam se to dnes rozvíjí a tam to doopravdy žije.

Jak jste se cítila, když jste začínala znovu?

Šla jsem do úplně nového prostředí a nevěděla jsem, jestli to vyjde. V onlinu máte jen jednu šanci. Buď to klapne, nebo ne. Také se mi úplně změnil status. Přišla jsem do sněmovny s malou kamerkou a Tomio Okamura (předseda Poslanecké sněmovny a šéf SPD - pozn. red.) se mi okamžitě začal posmívat. Pro někoho jsem určitě klesla a říkal si: „Ta ale dopadla.“

Související

8 fotografiíProhlédnout si 8 fotografií

Příběh Marie Kinsky. Jak francouzská hraběnka našla domov pod Zelenou horou

Co jste všechno musela změnit?

Všechno! To na tom bylo nejtěžší. Měla jsem spoustu návyků, bez nichž jsem si to neuměla vůbec představit. Čtvrt století jsem byla zvyklá sedět v kanceláři, tak jsem si hned pronajala kancelář, abych vzápětí zjistila, že ji vlastně nepotřebuji.

Chyběla mi redakce, měla jsem pocit, že se nemám s kým poradit. Radila jsem se samozřejmě se svým mužem, už to ale nebyly ty velké pravidelné porady, které jsme mívali v redakci.

V onlinu to nemusí být tak nablýskané

Jak se vám povedlo vyznat se v online světě?

Oslovila mě scoutka z Herohero Ester Malenová, která hledá nové tvůrce pro jejich platformu. Poradili mi, sdíleli se mnou své know-how a já následovala jejich rady. A jejich rady vyšly.

Testovala jste, co bude fungovat?

První měsíc jsem chodila do terénu mezi politiky a točila reportáže. Spoty jsem si vyráběla sama, stříhala je v mobilu. Nebylo to perfektní, v onlinu to ale nemusí být tak nablýskané jako v televizi. Byla jsem ale hrozně unavená. Stálo to spoustu práce, a výsledky přitom nebyly nijak závratné.

Do toho jsem natočila rozhovor s Lukášem Přibylem, tatínkem nemocné holčičky Madlenky, pro kterou sháněl kostní dřeň. Rozhovor měl obrovskou odezvu. Pochopila jsem, že reportáže, které jsem byla zvyklá dělat, nebudou v onlinu fungovat, a že se musím přizpůsobit.

Související

Nora Fridrichová přišla o akreditaci do sněmovny, postup prověří Pekarová

Neuvažovala jste o tom pokračovat ve formátu 168 hodin?

Uvažovala. Říkali ale hned, že je nesmysl vyrobit takhle drahý pořad v onlinu. Také bych nemohla být sama, potřebovala bych tým. Nevadí mi riskovat. Nerada ale riskuji, když mám zodpovědnost za jiné lidi, a nechtěla jsem se v noci budit hrůzou, že nebudu mít na výplaty.

Buduj si svou komunitu a tvá komunita tě zachrání

Takže jste se zaměřila na silné lidské příběhy?

Začala jsem dělat jenom rozhovory a udělala rozhovor s Ilonkou, jednou z obětí psychiatra Jana Cimického. V tu chvíli jsem pokořila onu první klíčovou metu a získala prvních tisíc odběratelů. Trend mého profilu na Herohero ukazoval, že tohle asi bude moje role v onlinu: nositelka příběhů žen, dramatických osudů a kontroverzních témat.

Můžete být skvělá novinářka, a přesto nemáte záruku, že to klapne.

Musíte vědět, co se děje a co funguje ve světě. Pomáhá koukat se třeba do Ameriky, kde jsou tak pět let před námi. Nasávala jsem nápady. A taky jsem se řídila slovy „v jednoduchosti je síla“.

Snažila jsem se vymyslet jednoduchý ekonomicky udržitelný koncept, který nebude generovat dluhy. Díky tomu jsem byla od začátku v plusu, protože jsem si nastavila nízké náklady a jsem malá značka, tudíž nepotřebuji davy odběratelů, abych se uživila.

Krom lidí v Herohero mi skvěle poradil Petros Michopulos. Pamatuju si, jak do mě v hospodě poblíž mého Šatníku hučel: „Buduj si svou komunitu a tvá komunita tě zachrání.“ Jeho slova mi přišla až dojemná, a nakonec se to přesně stalo, komunita mě zachránila. Je to běh na dlouhou trať, ale funguje to.

O generaci mladší publikum

Vytvořila jste si novou komunitu?

Od začátku, co existují, mám sociální sítě, a tam vznikla moje první komunita. Nyní jsem ale oslovila ještě o generaci mladší diváky. ČT sledují spíš starší lidé, takže dřív převládala skupina mezi 45 a 60 lety, teď se k ní připojili ještě dvacátníci, třicátníci.

Je ale zajímavé sledovat, jak je ten trh rychlý, počty odběratelů neustále fluktuují. Někdo si koupí třeba jen jeden rozhovor a pak přeběhne zase jinam. Děje se to třeba u osobností, které nezapadají do mé typické mozaiky, nebo vás zaujme konkrétní lidský příběh nebo osobnost. Migrace je opravdu velká.

Související

„Drastický propad.“ Moravec reaguje na ostrou kritiku nového pořadu. Mluví o úspěchu

Hrají noví diváci roli v tom, jaká vybíráte témata?

Nepřemýšlím o tom, jestli se mi podaří oslovit lidi 20+. Dělám to, co mě zajímá, čím žiju a co mi přijde důležité.

Cítíte ve tvorbě větší svobodu než dřív?

Naprosto. Jdu na úřad vlády a klidně vykřiknu na premiéra, protože vím, že jsem tam jen sama za sebe. Nemám za sebou redakci nebo nadřízeného, kde bych si to nemohla dovolit, protože by to pro někoho už třeba bylo přes čáru.

Já dobře vím, proč to dělám zrovna takto, své etické hranice mám pevné. Nebo se na něco zeptám a politik mě pozuráží. Když ho to tak naštvalo, ukazuje to, že jsem asi kápla na nějaké důležité téma, a třeba inspiruji i další média, aby se o to zajímala. To je přece naše úloha.

Netvoříte ale obsah s myšlenkou, čím zaujmout diváky?

Když vím, že je můj názor menšinový a mohla bych naštvat hodně lidí, zvažuji, jestli do toho jít, nebo ne. Většinou to ale risknu. Je v tom opravdovost, jsem to já. Svoboda je taky v tom, že mám odpovědnost jen sama za sebe, a i když dojde třeba k nějakému propadu, přežiji to. Těžší je to ohledně zdraví. Musím být zdravá, protože kdybych onemocněla, nemám nemocenskou, náhradu za sebe. Také nemládnu…

Není věk ale na druhou stranu i výhoda, že už máte jisté sebevědomí a zkušenosti?

Mám dva druhy podcastů. Lidské příběhy a politicko-právnický podcast s Alešem Rozehnalem a musím říct, že je rozhodně snazší dělat politiku teď, než když mi bylo pětadvacet. Nízký věk je v téhle oblasti handicap, politici jsou asertivní dravci. Teď už si na mě tolik nedovolí, a když mě chtějí vyhodit ze sněmovny, nenechám se. Akorát mi pořád říkají křestním jménem, tak já jim příjmením, bez politických titulů, s výjimkou členů vlády.

Není trh s podcasty dneska už trochu přesycený?

Podcast je jen forma, zásadní je obsah. Televize, video, je pasivní a bere čas, musíte to sledovat. U audia můžete dělat něco jiného. Jedete v autě, na kole, posekáte trávník. V USA mají úspěch klidně i dvouhodinové podcasty, protože u toho uděláte spoustu věcí a váš oblíbený tvůrce vám i u nudných činností dělá společnost. Navíc se objevují stále nové zajímavé tváře.

Pokud obsah nezamknete, AI vám ho ukradne

Je budoucnost v placených platformách?

Není ani jiná možnost. Pokud si obsah nezamknete za paywall, AI vám ho ukradne. Když si něco vyhledáváte, jako první vám to nenabídne konkrétní články, ale odpověď AI, která to vycucla ze všech možných volně dostupných zdrojů. Pokud se budou chtít zpravodajské a vydavatelské domy uživit, budou muset obsah pozamykat.

Jaké to je konkurovat mladé generaci?

Mladí jsou velmi šikovní. Umějí to s technologiemi, jsou rychlejší, používají aplikace, které jim pomáhají s tvorbou obsahu. Když vidím jejich videa, zírám, co všechno umí. My hájili demokracii a svobodu slova v médiích a generace, co vyrostla na YouTube, už vydělávala miliony. Rychle pochopila, jaký má ta platforma potenciál. Má víc diváků než všechny televize dohromady. Pokud nejste úspěšná na YouTube, nejste úspěšná. Jen samotný YouTube by se mohl na škole učit celý semestr!

Jak to mají vaše dcery, následují vás?

Mají kanály, kde vyrábějí obsah pro své kamarády. Myslím, že moji produkci zase až tak nesledují, a raději o tom ani nemluvím. Nechci, aby četly hejty vůči mně na sociálních sítích. Zvlášť když jde o politiku, kde mi občas nadávají, nebo chodí výhružky, které řeším i s policií. Bohužel to má i tuto odvrácenou stránku.

Dneska děti vyrůstají v online světě a pro rodiče to není snadné, zvlášť když sama vidíte, co se tam děje.

Ano, když třeba vidím, jak dívky zasahují sociální sítě ohledně toho, jak mají vypadat. Sociální sítě jsou pro ně zdroj informací a to, co tam vidí, berou jako standard. Snažím se dcerám vysvětlovat, že to není přirozené, není to norma krásy. Nechtěla bych v tom vyrůstat, tato generace už má ale mobil jako další orgán těla a bohužel s tím nic nenaděláme.

Zdroj: autorský rozhovor