


Na první pohled nenápadný dům na okraji hřbitova ve Vimperku skrývá překvapivý příběh. Ještě nedávno tu dominoval chaos a zapomenuté věci, dnes jde o prostor, kde architektura ustupuje emocím, světlo kreslí jemné obrazy na stěnách a i obyčejná cihla tak trochu vypráví o druhé šanci.
Jak čas plynul, prostor určený k rozloučení ztrácel svůj původní význam a nenápadně se proměnil v utilitární zázemí. Z kdysi důstojného katafalku z červeného mramoru se tak stala odkládací plocha pro nářadí a kanystry s olejem. A dům, který býval zároveň bytem správce i místem emotivních obřadů, postupně přišel o svou někdejší atmosféru i smysl.
Silný kontrast mezi pietou a každodenností pak vytvořil obraz, který byl sice syrový, ale zároveň definoval začátek nové kapitoly.



Impuls ke změně přišel od městského architekta Reného Dleska, který v domě rozpoznal skrytý potenciál. Jeho analýzy ukázaly, že právě tento objekt může plnohodnotně nahradit dosavadní využívání kostela sv. Bartoloměje pro civilní obřady. A tak vzniklo tak jasné zadání: vrátit domu jeho původní smysl, ale novým, současným jazykem.
Původní záměr byl ambiciózní: zachovat maximum autentických prvků. Realita však ukázala limity. Konstrukce – zejména základy – byla v tak špatném stavu, že bezpečné zachování nebylo možné. Dům tak byl postupně rozebrán „cihlu po cihle“, s respektem, který připomínal spíše archeologickou práci než demolici.
Výsledkem práce architekta Jakuba Vaška je fascinující architektonická „reinkarnace“ – do nové stavby se vrátily původní soklové kameny, očištěné pálené cihly i pískovcová plastika, která nyní získala důstojné místo v novém kontextu. Minulost tu není jen připomínkou, je aktivní součástí přítomnosti.
Novou smuteční síň její tvůrci navrhli jako prostor, který neruší – nesnaží se dominovat emocím, ale jemně je jen doprovází. Interiér pak stojí na třech principech: otevřenosti, vzdušnosti a symbolickém propojení s nebem.
Půdorys byl očištěn od příček, aby vznikl velkorysý prostor pro shromáždění. Strop se zvedá výš, než byste čekali, a dodává místu nečekanou lehkost. A pak je tu gesto, které definuje celý zážitek – „otevření k nebi“. Špička střechy je pomyslně seříznutá a nahrazená velkoformátovým světlíkem. Skrze něj proudí světlo i pohled vzhůru, kde se obraz nebe setkává s korunou stromu. Moment, který nelze naplánovat, jen prožít.
Tato rekonstrukce – spadající pod kategorii Veřejný interiér II – je přesně typem projektu, který soutěž s názvem Interiér roku oceňuje.
Do soutěže se mohou hlásit projekty dokončené v předchozím roce z Česka i Slovenska a o vítězích rozhoduje mezinárodní porota odborníků – a jedenáctý ročník je výjimečný cenou vyrobenou z porcelánu.
Uzávěrka přihlášek je 28. 2. 2026 a vítězové budou vyhlášeni – jako obvykle – v pražském Centru současného umění DOX na jaře 2026. A hlasovat může i veřejnost.
Prostor je haptický, téměř až fyzicky přítomný. Pod nohama cítíte žulovou dlažbu, kolem sebe vnímáte strukturu starých cihel. Dřevo – dub i borovice – dodává interiéru teplo, zatímco keramická mozaika a kámen přinášejí kontrast i trvanlivost.
Každý materiál byl vybrán s ohledem na čas. Nejen na to, jak vypadá dnes, ale jak bude vypadat za deset dvacet let. Patina tu není vadou – je součástí konceptu. A ačkoliv je stavba silně emotivní, zůstává praktická. Dům je rozdělen do tří částí: samotné smuteční síně, veřejných toalet a zázemí pro správce hřbitova. Interiér navíc plynule přechází do exteriéru, kde vzniklo intimní zákoutí. Pískovcovou plastiku zde rámují surové ocelové pláty – silný vizuální moment, který uzavírá pohledovou osu za katafalkem.
Nová smuteční síň ve Vimperku není okázalá. Nepotřebuje to. Její síla spočívá v jemnosti, respektu k minulosti a hlubokém porozumění tomu, co takové místo má být.
Zdroj: Ing. Arch. Jakub Vašek, Interiér roku






Bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický překvapivě nachází společnou řeč s Motoristy. Především v otázce výstavby větrných elektráren a ochrany české krajiny. Zároveň ale zpochybňuje jejich skutečné motivace a ostře kritizuje prezidenta Petra Pavla. V rozhovoru pro Spotlight se pustil také do premiéra Andreje Babiše, který podle něj prosazuje opatření proti zájmům vlastních voličů.



Dohoda USA a Ruska o dodávkách nafty poskytuje Moskvě legitimitu, zatímco na ukrajinská města dále padají bomby. V italském parlamentu to ve středu řekla premiérka Giorgia Meloniová. Dohodu označila za velmi riskantní volbu, jejíž přínos je nejistý a rizika jsou naopak zřejmá, píše agentura Reuters.



Ramzan Kadyrov se během sobotní návštěvy Baku dočkal od ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva mimořádně okázalého přijetí. Otázkou však zůstává, co bylo cílem jeho předem neohlášené cesty. Podle bývalého důstojníka ázerbájdžánské KGB si čečenský vůdce mohl v Baku připravovat únikovou cestu pro případ, že by Vladimir Putin ztratil moc.



„Vůbec se nám to nelíbí,“ shodují se lékaři i pojišťovny. Novela zákona, kterou právě představil šéf resortu zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO), podle nich zavání skrytou privatizací. Oslabuje totiž kontrolu státu nad pojištěním a svěřuje obrovskou moc do rukou jedné kanceláře. Ta je podle nich bez veřejného dohledu. „Ve hře jsou přitom stovky miliard korun i dostupnost péče,“ varují.



Ukrajina začne zase útočit na rafinérie v Rusku, řekl v rozhovoru, který ve čtvrtek ráno zveřejnil deník Financial Times, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ukrajina tyto údery na několik dnů přerušila kvůli energetickému příměří, které ohlásil v neděli americký prezident Donald Trump. Kyjev ale poukazoval, že Rusko i nadále útočilo na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.