Fotoreportérka Brittany Hosea-Smallová sleduje návrat života do amerických striptýzových klubů. A jak se zdá, ten návrat nejde úplně podle plánů a představ lidí, kteří v nich vydělávali.

Třeba striptérka Brittney z Gold Clubu v San Francisku se jí svěřila, že návrat do práce byl spíš smutný. "Bylo to v dubnu. Přišla jsem tam a byla tam jen hrstka lidí, všichni v rouškách. Celou čtyřhodinovou směnu jsem v podstatě jen čekala na zákazníky a celý výdělek byl jen 150 dolarů, což je méně než třetina toho, co jsem měla před pandemií," říká šestadvacetiletá žena, která se stará o šestiletého syna.

"Většinu času jste viděli děvčata, jak jen sedí a čekají," popisuje Brittney. Striptérkou se stala před dvěma lety, aby si trochu zvýšila příjem z jejích dalších dvou zaměstnání. "Nějak to přestává být zábava," stýská si.

V době, kdy už je část ze 3821 striptýzových klubů v USA otevřená, se začíná zdát, že se celé toto odvětví bude vzpamatovávat pomalu. Odhady říkají, že loni jeho celkové příjmy klesly o více než 17 procent a letos prý spadnou minimálně o další 1,5 procenta. Tvrdí to alespoň výzkum institutu IBISWorld, který se zaměřuje na průzkumy trhu.

Podle pravidel platných v San Francisku stripkluby mohou otevřít, ale tanečnice i hosté musí mít nasazené roušky. Je zakázán jakýkoliv kontakt mezi striptérkami a návštěvníky klubu. Takzvaný lap dance a privátní představení ve VIP pokojích, které byly hlavním zdrojem příjmu striptérek, jsou nadále zakázány. 

Během pandemie v USA nastala vlna stěhování striptérek, které se přesouvaly ze států s přísnějšími protipandemickými opatřeními do těch, kde nařízení nebyla tak tvrdá (tedy například do Texasu a na Floridu). Bob Tapella, spolumajitel Cheetahs Gentleman’s Clubu v kalifornském Sunnyvale tvrdí, že téměř 60 procent jejich tanečnic odjelo za prací někam jinam.

"Mám takový pocit, že budeme nuceni začít úplně od nuly," míní Tapella, jehož klub byl zavřený zhruba rok a přežil díky podpůrným podnikatelským půjčkám.  "Bude trvat roky, než se vrátíme tam, kde jsme byli před pandemií," říká. 

Brittney, která do klubu v San Francisku dojíždí z dvě hodiny cesty vzdáleného Sacramenta, začíná mít pochybnosti o tom, že to ještě dává nějaký ekonomický smysl. Uvažuje o tom, že se raději jen jednou za čas vydá vystupovat do Las Vegas, kde by mohla vydělat více. 

Některé striptérky, jako například April Haze (je to její umělecký pseudonym) z kalifornského Sunnyvale, přešly k práci on-line, když byly kluby zavřené. Během prvního měsíce na Onlyfans vydělala 400 dolarů, v klubu přitom měla příjem za jednu noc 700 dolarů. 

"V klubu si lidé uvědomují, že pracuji, zatímco na Onlyfans si spousta z nich myslí, že je to jen taková bokovka a že je to od nich vlastně laskavost, když si předplatí můj účet," konstatuje pětadvacetiletá April. 

Třiadvacetiletá Savannah Rainová se zase v reportáži svěřila, že kromě Onlyfans musela přidat ještě placené schůzky s klienty označovanými jako "sugar daddy", tedy se staršími a zámožnějšími muži. Ale nestačilo to, její úspory se rapidně tenčily. Teď věří, že znovuotevřením klubu se zase všechno spraví a vrátí do normálu.