Na první pohled vypadá Whittier na Aljašce jako nudné a ospalé městečko. Přesto jde o jedno z nejzajímavějších míst Spojených států. Proč? Téměř všichni místní obyvatelé žijí v jediné budově, kde najdete byty, poštu, kliniku i třeba kostel. A dostanete se sem lodí nebo jediným jednopruhovým tunelem, který vede skrz hory.
Součást vojenského plánu
Většina z přibližně 200 až 272 obyvatel Whittieru (čísla se v průběhu let mírně liší) bydlí ve čtrnáctipodlažní budově zvané Begich Towers Condominium. A právě díky ní se Whittieru přezdívá „město pod jednou střechou“.
Budova byla dokončena v roce 1957 a původně sloužila jako armádní kasárna během studené války. Tehdy nesla název Hodge Building a byla součástí ambiciózního vojenského plánu - americká armáda chtěla v oblasti vybudovat komplex až dvanácti vícepodlažních věží. Nakonec ale vznikly pouze dvě – Hodge Building a Buckner Building. A zatímco Buckner je od roku 1966 opuštěná, Hodge Building našla nové uplatnění.
Součást vojenského plánu
Většina z přibližně 200 až 272 obyvatel Whittieru (čísla se v průběhu let mírně liší) bydlí ve čtrnáctipodlažní budově zvané Begich Towers Condominium. A právě díky ní se Whittieru přezdívá „město pod jednou střechou“.
Budova byla dokončena v roce 1957 a původně sloužila jako armádní kasárna během studené války. Tehdy nesla název Hodge Building a byla součástí ambiciózního vojenského plánu - americká armáda chtěla v oblasti vybudovat komplex až dvanácti vícepodlažních věží. Nakonec ale vznikly pouze dvě – Hodge Building a Buckner Building. A zatímco Buckner je od roku 1966 opuštěná, Hodge Building našla nové uplatnění.
Vše na jednom místě
V roce 1972 místo přejmenovali na Begich Towers - a to na památku aljašského kongresmana Nicka Begiche, který v oblasti zmizel během letu a je tak považován za oběť letecké havárie. Jeho tělo, ani těla dalších tří mužů na palubě, však nikdy nenalezli.
Begich Towers ale nejsou jen bytovým domem. Jsou mikrosvětem. Uvnitř se nachází obchod s potravinami, pošta, zdravotní klinika, prádelna, policejní stanice, malý kostel, dětské hřiště i několik pater apartmánů typu „bed and breakfast“. A se školou za budovou je komplex propojen podzemním tunelem.
Žádný luxus, ale nutnost
I když někomu představa, že se stále pohybuje pouze v jednom čtrnáctipatrovém komplexu, může připadat děsivá - v drsném aljašském klimatu tento projekt dává smysl. Zimní větry totiž dosahují rychlosti až 100 kilometrů za hodinu, zimy jsou dlouhé a zasněžené a léta pak velmi deštivá. Možnost zůstat dlouhé dny uvnitř není luxusem, ale nutností.
„Nepotřebujeme velké řetězce ani takzvané vymoženosti velkého města,“ řekl v roce 2021 starosta Whittieru Dave Dickason. „Máme všechno, co skutečně potřebujeme,“ míní.
Klíčová nikoli idylická komunita
Život v jednom domě s téměř celým městem může také znít stísněně. Některým lidem může dokonce připadat až klaustrofobický. „Spousta lidí tu nezůstane, protože si myslí, že je to jako vězení,“ říká jeden z obyvatelů Begich Towers Terry Bender. „Já se tomu jen směju. Říkám: ‚Všichni žijeme ve stejném domě, jen máme oddělené ložnice,“ doplňuje.
Podle většiny je ale právě blízkost lidí tím, co Whittier definuje. Semknutá komunita zde hraje klíčovou roli. „Whittier zesiluje to, jací lidé doopravdy jsou,“ říká Brenda Tolmanová, která se sem přistěhovala v roce 1982.„Všichni se tu nemilujeme, ale pomáháme si a spojuje nás to, co nás sem přitáhlo,“ tvrdí.
Únik i domov
Pro některé obyvatele tak Whittier představuje únik od moderního světa a anonymity velkých měst. Pro jiné je to zase místo, kde nikdy nejsou úplně sami. „Někteří to milují, protože to může být hodně společenské,“ vysvětluje učitelka Erika Thompsonová, která zde žije a učí v přilehlé škole. „A jiní proto, že se tu mohou uzavřít do sebe,“ dodává.
„Pro mě je to prostě domov. Většinou tu znáte každého. Je to komunita pod jednou střechou. Máme všechno, co potřebujeme,“ říká pedagožka.
Výhledy i paradoxy
Místní často s úsměvem říkají, že ve Whittieru „není co dělat“. Zároveň ale skoro všichni při popisuji místa tvrdí, že tu „je všechno, co potřebují“. Kromě komunity zde lidem nechybí výhledy na záliv a okolní hory jsou dechberoucí - přírodu mají doslova za okny. Někteří obyvatelé si dokonce vybavují své byty dalekohledy, a to nejen kvůli pozorování velryb nebo horských koz, ale i proto, aby viděli, kdo je zrovna v místním baru.
Begich Towers jsou plné paradoxů a rozhodně nejde o místo pro každého – ale ti, kteří zde žijí, většinou tvrdí, že by neměnili. I třeba kvůli dechberoucím výhledů.
Zdroje: All Thats Interesting, NPR
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Slávisté v dešti otočili proti Karviné, nezaváhala ani rozjetá Plzeň
Fotbalisté pražské Slavie ve 22. kole první ligy zvítězili v Karviné 3:1. Obhájce titulu jako jediný dál drží neporazitelnost v sezoně nejvyšší soutěže a v čele neúplné tabulky má náskok osmi bodů na Spartu, která v neděli přivítá Hradec Králové. Viktoria Plzeň vyhrála čtvrté kolo po sobě a po úspěchu v Olomouci je v neúplné tabulce třetí.
Senzace v Dauhá. Muchová vyhrála největší turnaj kariéry a posune se k první desítce
Tenistka Karolína Muchová ve finále turnaje elitní kategorie WTA1000 v Dauhá porazila 6:4 a 7:5 Victorii Mbokovou z Kanady a získala druhý titul v kariéře. Díky tomu se v pondělí stane novou českou jedničkou a celkově 11. hráčkou světa.
Slováci slaví porážku. Gólem v závěru po švédském blikanci nakročili do čtvrtfinále
Hokejisté Slovenska senzačně vyhrají skupinu B na olympijském turnaji a mají velkou šanci hrát přímo čtvrtfinále, pokud Itálie podle předpokladů neuhraje ani bod s Finskem. Stačila jim k tomu prohra 3:5 se Švédskem, klíčový gól dali 39 vteřin před koncem, když využili přesilovku po nesmyslném oplácení Lucase Raymonda.
ŽIVĚ8. den ZOH: Fernstädtová se posunula do top 10, Koudelka na velkém můstku neuspěl
Sledujte události a zajímavosti z osmého dne olympiády v Miláně a Cortině d'Ampezzo.
Je předurčen vyhrávat. Trenér z Nového Zélandu popsal Jílkovu cestu ke zlatu
Když si olympijský vítěz Metoděj Jílek v dětství z plejády sportů, kterým se věnoval, vybral brusle, postupně se dostal až do mezinárodního týmu trenéra Kalona Dobbina. A jak ho kouč z Nového Zélandu za pár let poznal, byl přesvědčen, že v Miláně uspěje. Podle něj je k triumfům přímo předurčen.