


Na první pohled vypadá Whittier na Aljašce jako nudné a ospalé městečko. Přesto jde o jedno z nejzajímavějších míst Spojených států. Proč? Téměř všichni místní obyvatelé žijí v jediné budově, kde najdete byty, poštu, kliniku i třeba kostel. A dostanete se sem lodí nebo jediným jednopruhovým tunelem, který vede skrz hory.

Většina z přibližně 200 až 272 obyvatel Whittieru (čísla se v průběhu let mírně liší) bydlí ve čtrnáctipodlažní budově zvané Begich Towers Condominium. A právě díky ní se Whittieru přezdívá „město pod jednou střechou“.
Budova byla dokončena v roce 1957 a původně sloužila jako armádní kasárna během studené války. Tehdy nesla název Hodge Building a byla součástí ambiciózního vojenského plánu - americká armáda chtěla v oblasti vybudovat komplex až dvanácti vícepodlažních věží. Nakonec ale vznikly pouze dvě – Hodge Building a Buckner Building. A zatímco Buckner je od roku 1966 opuštěná, Hodge Building našla nové uplatnění.

Většina z přibližně 200 až 272 obyvatel Whittieru (čísla se v průběhu let mírně liší) bydlí ve čtrnáctipodlažní budově zvané Begich Towers Condominium. A právě díky ní se Whittieru přezdívá „město pod jednou střechou“.
Budova byla dokončena v roce 1957 a původně sloužila jako armádní kasárna během studené války. Tehdy nesla název Hodge Building a byla součástí ambiciózního vojenského plánu - americká armáda chtěla v oblasti vybudovat komplex až dvanácti vícepodlažních věží. Nakonec ale vznikly pouze dvě – Hodge Building a Buckner Building. A zatímco Buckner je od roku 1966 opuštěná, Hodge Building našla nové uplatnění.
V roce 1972 místo přejmenovali na Begich Towers - a to na památku aljašského kongresmana Nicka Begiche, který v oblasti zmizel během letu a je tak považován za oběť letecké havárie. Jeho tělo, ani těla dalších tří mužů na palubě, však nikdy nenalezli.
Begich Towers ale nejsou jen bytovým domem. Jsou mikrosvětem. Uvnitř se nachází obchod s potravinami, pošta, zdravotní klinika, prádelna, policejní stanice, malý kostel, dětské hřiště i několik pater apartmánů typu „bed and breakfast“. A se školou za budovou je komplex propojen podzemním tunelem.
I když někomu představa, že se stále pohybuje pouze v jednom čtrnáctipatrovém komplexu, může připadat děsivá - v drsném aljašském klimatu tento projekt dává smysl. Zimní větry totiž dosahují rychlosti až 100 kilometrů za hodinu, zimy jsou dlouhé a zasněžené a léta pak velmi deštivá. Možnost zůstat dlouhé dny uvnitř není luxusem, ale nutností.
„Nepotřebujeme velké řetězce ani takzvané vymoženosti velkého města,“ řekl v roce 2021 starosta Whittieru Dave Dickason. „Máme všechno, co skutečně potřebujeme,“ míní.
Život v jednom domě s téměř celým městem může také znít stísněně. Některým lidem může dokonce připadat až klaustrofobický. „Spousta lidí tu nezůstane, protože si myslí, že je to jako vězení,“ říká jeden z obyvatelů Begich Towers Terry Bender. „Já se tomu jen směju. Říkám: ‚Všichni žijeme ve stejném domě, jen máme oddělené ložnice,“ doplňuje.
Podle většiny je ale právě blízkost lidí tím, co Whittier definuje. Semknutá komunita zde hraje klíčovou roli. „Whittier zesiluje to, jací lidé doopravdy jsou,“ říká Brenda Tolmanová, která se sem přistěhovala v roce 1982.„Všichni se tu nemilujeme, ale pomáháme si a spojuje nás to, co nás sem přitáhlo,“ tvrdí.
Pro některé obyvatele tak Whittier představuje únik od moderního světa a anonymity velkých měst. Pro jiné je to zase místo, kde nikdy nejsou úplně sami. „Někteří to milují, protože to může být hodně společenské,“ vysvětluje učitelka Erika Thompsonová, která zde žije a učí v přilehlé škole. „A jiní proto, že se tu mohou uzavřít do sebe,“ dodává.
„Pro mě je to prostě domov. Většinou tu znáte každého. Je to komunita pod jednou střechou. Máme všechno, co potřebujeme,“ říká pedagožka.
Místní často s úsměvem říkají, že ve Whittieru „není co dělat“. Zároveň ale skoro všichni při popisuji místa tvrdí, že tu „je všechno, co potřebují“. Kromě komunity zde lidem nechybí výhledy na záliv a okolní hory jsou dechberoucí - přírodu mají doslova za okny. Někteří obyvatelé si dokonce vybavují své byty dalekohledy, a to nejen kvůli pozorování velryb nebo horských koz, ale i proto, aby viděli, kdo je zrovna v místním baru.
Begich Towers jsou plné paradoxů a rozhodně nejde o místo pro každého – ale ti, kteří zde žijí, většinou tvrdí, že by neměnili. I třeba kvůli dechberoucím výhledů.
Zdroje: All Thats Interesting, NPR






Americké ministerstvo zahraničí v pátek nabídlo odměnu deset milionů dolarů (přibližně 213 milionů korun) za informace týkající se deseti členů íránského vedení včetně nového nejvyššího duchovního vůdce země Modžtaby Chameneího. Kromě finanční odměny ministerstvo za informace slibuje i možnost přesídlení z Íránu. Ministerstvo výzvu zveřejnilo v rámci vládního programu Rewards for Justice.



Slovenský premiér Robert Fico navrhl parlamentním stranám dopis, kterým by společně požádaly ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského o obnovení dodávek ropy přes Ukrajinu. Opozice iniciativu odmítla a její vůdce Michal Šimečka ohlásil dopis adresovaný ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, aby Moskva přestala bombardovat ropnou infrastrukturu a zabíjet lidi na Ukrajině.



Čeští parahokejisté prohráli v semifinále paralympijských her v Miláně s týmem Spojených států 1:6. V neděli budou svěřenci trenéra Jakuba Novotného hrát o historickou bronzovou medaili s Čínou, která ve druhém semifinále prohrála s Kanadou 2:4.



Zatímco v Česku se možnost znovuzavedení povinné vojenské služby příliš neřeší, v Estonsku ji de facto nikdy nezrušili. Mladí Estonci tak musí v 18 letech na vojnu, která trvá 8 až 11 měsíců. Branci mají volné víkendy a po prvních měsících mohou jezdit odpoledne domů. O podrobnostech v rozhovoru mluví výzkumnice a socioložka Eleri Lillemäe.



Sparta výhrou 3:2 v Kladně odvrátila možný konec sezony v předkole a srovnala sérii na 2:2. Tři body si připsal Krejčík. Hokejisté Brna úspěšně zvládli i druhý duel předkola v Českých Budějovicích a postoupili do čtvrtfinále play off. Po dnešní výhře 3:2 ovládl obhájce titulu sérii 3:1 na zápasy.