"S manželem jsme oba dlouho pracovali na dráze, a tak mě napadlo, že bych své padesátiny mohla oslavit na nádraží. Chvíli poté, co jsem se manželovi s nápadem svěřila, jsme se úplnou náhodou dozvěděli o dražbě bývalé výpravní budovy v Litoměřicích. Přihlásili jsme se, a jelikož jsme byli jediní zájemci, získali jsme ji za vyvolávací cenu. Nakonec jsme tam kulaté narozeniny oslavili oba," vypráví 55letá Jana Plíhalová.
Rozsáhlý objekt získali v dražbě za cenu menší, než kolik stojí stometrový byt v pražské Troji. Přesnou částku ale prozradit nechtějí. "Objekt jsme koupili opravdu levně, ale rekonstrukce byla drahá. Celkové náklady jsem radši ani nepočítal, protože bych z toho mohl dostat infarkt," směje se Plíhal.
Do budovy se rozhodli investovat i proto, že k ní s manželkou oba mají vztah. Miroslav Plíhal tady 10 let pracoval a jeho žena sem jezdila za strýcem, který byl Plíhalovým šéfem a bydlel v jednom ze zdejších bytů.
Kavárnu zařídili v prvorepublikovém stylu s prvky železnice. Podstavce u stolů nechali vyrobit z kolejnic a venkovní i vnitřní osvětlení vybrali tak, aby připomínalo světla na nádraží. Prostory zdobí i loutky výpravčích, obrazy parních vlaků či stolky ve tvaru cestovních kufrů. Nechybí ani snímky zachycující původní podobu zastávky.
Na proměně nádraží v kavárnu se podílela designérka Monika White a její manžel, architekt Michael White. "Chtěli jsme zapojit i české firmy. Například židle, stoly a křesla máme od společnosti Ton a další kusy nábytku nám dělali na míru místní truhláři," popisuje Plíhalová.
Před budovou je zahradní terasa, která připomíná peron a ze které je výhled na starou parní lokomotivu vyrobenou na konci 19. století. Ta stojí v místech, kudy od roku 1874 vedla železnice. Budova zastávky byla zprovozněna o 10 let později. V 50. letech minulého století byly ale koleje přeloženy a dnes obíhají nádraží z druhé strany.
U nádraží je také velká modelová železnice s litoměřickými dominantami. Právě tady manžele poprvé napadlo, že by tu mohli vytvořit kavárnu. Od začátku věděli, že část budovy si pronajme jeden obchod s módou a že chtějí renovovat nádražní byty v podkroví. Co udělají se zbytkem objektu, ale netušili. "Zvažovali jsme školku či ordinace. A pak jsme stáli na peronu, dívali se na zdejší parkány a já si říkala, že by to bylo krásné sednout si tady na kafe," říká Plíhalová.
Kavárnu nakonec otevřeli v červenci 2014 v místech, kde původně byly kanceláře Českých drah. "Museli jsme celou tuto část dispozičně předělat. A tím, že je objekt památkově chráněný, to vyžadovalo i spolupráci s památkáři," vypráví Plíhalová. Koupi a opravu budovy financovali manželé ze zisků z podnikání ve stavebnictví, za které Miroslav Plíhal vyměnil původní práci u dráhy.
Plíhalovi také založili spolek Zrušená zastávka, který ve společenském sále budovy pořádá různé akce od koncertů až po literární akci Listování, kterou pravidelně organizuje herec Lukáš Hejlík. A plány s budovou mají i do budoucna. V blízké době tu chtějí pro návštěvníky vytvořit například železniční muzeum a byt pana přednosty.
