Fotozápisník: Takoví byli fanoušci, kteří lemovali trasu 200 km dlouhé etapy Tour

Etapu jsme projeli od startu po cíl. A toto jsou fanoušci, kteří stáli podél silnice.
Američtí fanoušci čekají na peloton Tour de France v 17. etapě, vedoucí od akvaduktu Pont du Gard do Gapu.
Nad tratí se v dusnu začala shromažďovat bouřková mračna. Tito fanoušci nejspíš zmokli. Když tudy po nás projížděl peloton, už pršelo.
... i rodiny s nemluvňaty.
Podobné cyklistické dekorace patří ke koloritu Tour.
Foto: Tomáš Vocelka
Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka
30. 7. 2019 9:00
Polonazí diváci bojující se spalujícím vedrem. Drahé obytné automobily zahraničních fanoušků, ošuntělé provensálské kavárničky se židlemi na chodníku. Cyklisté v upnutých dresech, zemědělci v montérkách, důchodci, děti, rodinky i osmělí vlci. Projeli jsme celou 17. etapu Tour de France od slavného akvaduktu Pont du Gard až do Gapu a dokumentovali lidi fandící u silnice.

Naskytla se mi možnost fotit z auta celou trať 17. etapy Tour de France, ale byl v tom jeden háček: Měli jsme jet před pelotonem, do něj nás pustit nemohli. Věděl jsem, že závodníky půjde fotit před startem, během jedné zastávky v průběhu etapy, pár minut z vrtulníku a pak také v cíli. Jak ale využít zbytek času, kdy pojedeme po trati před závodníky?

Moc dlouho jsem přemýšlet nemusel. Na Tour už jsem několikrát byl jako divák i jako novinář a vím, že svět fanoušků lemujících silnici je sám o sobě fascinující.

A tak jsem vytáhl ruku s fotoaparátem z okna Škody Superb, kterou řídil bývalý účastník Tour de France Pedro Horrillo, a fotil jsem lidi, které jsme míjeli. Fanoušky bojující s tropickým vedrem, bohaté cizince v karavanech i místní zemědělce v montérkách.

Když sledujete lidi podél 200 kilometrů dlouhé trati, která vede napříč francouzskou Provencí, je to svým způsobem zajímavá sociální sonda. Koneckonců podívejte se sami ve fotogalerii u tohoto článku.

Jak se to fotí - aneb pár poznámek pro fotografy

Příliš komfortní focení to není. Použil jsem malý lehký kompaktní fotoaparát Leica D-Lux. Má zoom, který odpovídá ohniskové vzdálenosti 24 až 70 mm.

Auto jede většinou docela rychle a diváci stojí velmi blízko od něj, takže je to stálý boj s tím, aby fotky byly dostatečně ostré. A to i když jsem měl čas většinou nastavený na 1/2000 vteřiny. 

Namířit fotoaparát z okna kolmo k boku auta v podstatě nejde, v takovém případě nestačí ani ta dvoutisícina. Je potřeba fotit směrem šikmo dopředu, před auto. Ale to zase vyžaduje vystrčit ruku s fotoaparátem více ven z vozu - a tím se člověk připraví o možnost dívat se do hledáčku. 

Fotí se tedy přes displej na zadní straně fotoaparátu. Obraz se však ztrácí v žáru spalujícího provensálského slunce. Je to často lov téměř naslepo, se zmáčknutou spouští a závěrkou snímající v sérii až 10 snímků za vteřinu. 

Kompozici snímku lze kupodivu ovlivnit i v té rychlosti, se kterou se lidé míhají kolem. Stačí hlídat, aby se postavy a skupinky vešly do záběru na výšku a snažit se mačkat spoušť v pravou chvíli, nebo raději tak půl vteřiny před tím.

Kompaktní fotoaparát má samozřejmě výhodu v tom, že je lehký a snadno ovladatelný jednou rukou, ale oproti profesionálnímu přístroji má také zásadní nevýhodu: má menší snímač a tím i větší šum při vyšší citlivosti (ISO). A právě takové nastavení bylo při časech kolem 1/2000 vteřiny potřeba, zvláště ve stinných místech.

Měl jsem napevno nastavený čas i clonu (obvykle 1/2000 s a f/5.6). Fotoaparát k tomu automaticky dopočítával citlivost, kterou jsem omezil tak, aby nešla nad 1600 ISO, což je asi nejvyšší přijatelná hodnota u malé kompaktní Leicy, kterou jsem fotil. (Pro srovnání - se špičkovou plnoformátovou zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou se dá jít celkem klidně až na ISO 8000).

 

Právě se děje

před 46 minutami

Evropské státy se chystají převzít své občany ze syrských věznic

Belgie se chystá využít příměří v Sýrii a evakuovat své občany podezřelé z terorismu z táborů na severu Sýrie. Podle britského listu The Guardian se chystají podobný krok učinit i další evropské země. Turecko zahájilo 9. října ofenzívu na severu Sýrie a ve čtvrtek ji po dohodě s USA na 120 hodin pozastavilo s podmínkou, že se kurdští bojovníci musejí stáhnout z dohodnutého prostoru u hranice. Právě Kurdové střeží tábory se zajatými členy Islámského státu (IS) a jejich příbuznými.

Mezi zajatci je podle odhadů 2000 až 3000 cizinců. Belgické úřady už informovaly rodiny belgických zajatců, že se Brusel pokusí využít pětidenního příměří a belgické občany z táborů repatriovat.

O podobném kroku uvažuje také Francie a Německo. Británie, která dosud odmítala řešit osud asi 30 britských zajatců, se podle The Guardianu možná vzhledem k postupu ostatních Evropanů zachová podobně jako oni.

Zdroj: ČTK
Další zprávy