Obchod se zvířaty je jako byznys s prostitucí. Vydělává miliardy a stát ho toleruje

Magdaléna Medková Magdaléna Medková
27. 2. 2020 15:09
Fotografie postižených zvířat na internetu, kterými spolky vybírají peníze na jejich "záchranu", jsou začátkem pyramidy třetího největšího ilegálního obchodu v Česku. Na jejím konci jsou množírny psů a koček, které se vyváží do Evropy za miliardy korun ročně. Jak prostě ilegální byznys funguje, odhaluje pořad Infiltrace s podtitulem Obchod se soucitem, který Česká televize uvede 2. března.
Špinavá, nemocná, podvyživená zvířata. Sen o láskyplných záchranářích domácích mazlíčků se rozplynul | Video: Česká televize

Reportérka Ivana Lokajová se v dokumentu vydává prověřit spolek, který na internetu vybírá peníze na záchranu postižené fenky a kotěte bez zadních nožiček. Pomoct se dá finančními dary, mazlením, venčením anebo adopcí, uvádí manažerka hospicu pro týraná a postižená zvířata. 

Lokajová společně s týmem České televize v útulku zjišťuje, že nic není tak, jak se na první pohled zdálo. Po desítkách zvířat, které má spolek chovat, není ani vidu ani slechu a zmíněné kotě bez nožiček přežívá v nehygienických podmínkách. 

Reportérka se navíc dopátrá, že spolek na transparentním účtu vybral přes půl milionu korun, k operaci kotěte ale podle informací na internetu stále schází peníze. Otázkou tedy je, kam spolek investoval vybrané statisíce korun - jako odpověď se nabízí pronájem bytu v Praze, za který manažerka platí 900 tisíc korun ročně, nebo nově zakoupené auto.

Druhá dějová linie dokumentu odhaluje trestuhodné podmínky, v jakých má chovatelka z Českých Budějovic mainské mývalí kočky. Zhruba dvě až tři desítky zvířat žijí v jedné místnosti, žerou z jedné misky, jsou podvyživené, nemocné a špinavé. Přesto si paní za jednu kočku účtuje devět tisíc korun, někdy i více.

Co je na dokumentu zarážející, je činnost krajské veterinární správy. Na stížnost reportérky úřednice z Českých Budějovic odpoví, že správa u chovatelky byla a neshledala žádné přestupky. Další kontrola by podle úřednice byla "šikanózní".

"Dalo se předpokládat, co protistrana na náš dotaz odpoví. 'Ano, my jsme tam byli, šetřili jsme to a ze zákona tam teď znovu jít nemůžeme, protože by to byla šikana'," shrnuje reportérka Ivana Lokajová a pokračuje: "Lidé si na týrání zvířat a nečinnost státu dlouhodobě stěžují, proto jsme zaznamenali to, co se reálně stalo, a uvidíme, jestli to někam povede." 

Tým je podle režisérky Šárky Maixnerové připraven i na možnost, že se bude muset hájit u soudu. "Natáčení předcházel rok spolupráce s právním oddělením, takže víme, co nás teď zhruba čeká. Stejně jsme byli připraveni i při kauze dvanáctiletého Adámka, kdy se pardubická nemocnice snažila zastavit odvysílání dílu Obchodu se svědomím."

Jeden ze spolků, o kterém reportérky natáčely, se proti vyznění dokumentu ohradil. "V reportáži zazněly lži, proti kterým se samozřejmě ohrazujeme a podnikáme proti nim právní kroky. Z České televize jsme nebyli oslovení pro vysvětlení a v reportáži je mnoho domněnek, které bychom samozřejmě vyvrátili, pokud by nás někdo oslovil," stojí v prohlášení, ve kterém zástupci spolku vysvětlují, že nehodlají utrácet handicapovaná zvířata a že každý život má podle nich smysl. Detaily svého o fungování popsali v článku, ve kterém jsou i odkazy na výroční zprávy s finančními analýzami výdajů.

V současné době je v Česku okolo 380 registrovaných spolků, které pečují o kočky a psy. Rozdíl mezi "charitou" a "podvodným byznysem" nemusí být viditelný na první pohled, tvůrci dokumentu ale radí, že pokud chtějí lidé zvířatům v nouzi skutečně pomoct a nepřispívat k jejich zneužívání, měli by nejprve zkontrolovat transparentní účet a jet se podívat na místo, kde spolek sídlí. 

Obchod se zvířaty stát toleruje, odvolává se na absenci zákona

Podle neziskové organizace Animal Eye, která se obchodem se zvířaty dlouhodobě zabývá, jsou spolky jen jedním z pilířů několikastupňové pyramidy byznysu se zvířaty. Právníci tvrdí, že po drogách a prostituci jsou zvířata třetím největším ilegálním byznysem v Česku, do kterého jsou pravděpodobně zapleteni lidé ze soukromé i státní sféry. 

"Obchod se zvířaty není černobílý. Nedá se říct, že by to bylo jen o laxní politické reprezentaci, podplacených veterinářích anebo tvrdé mafii, která tento byznys sdružuje. Je to hodně promíchané," říká advokátka Zuzana Rennerová a dodává "Tady nejde o miliony, ale miliardy korun ročně. Ten, kdo začne pyramidu rozkrývat, často skončí s policejní ochranou."

Právnička, která prosazuje systémové změny v oblasti zájmových chovů zvířat jak v Česku, tak na úrovni Evropské unie, osobně narazila, když se v novele zákona na ochranu zvířat proti týrání z roku 2016 snažila prosadit zákaz prodeje koček a psů ve zverimexech. Nadnárodní řetězce v té době zvažovaly spolupráci s některými neziskovými organizacemi, chtěly zvířata odebírat a prodávat je ve svých obchodech.

"Začala jsem na to upozorňovat zákonodárce i novináře a stalo se to, že jsem byla napadena před svým domem. Dva dny nato mi otrávili psa a začali obtěžovat i mou rodinu. Paradoxně se nám díky tomu podařilo tento bod v novele prosadit, ale zastrašování čelím dodnes," líčí Zuzana Rennerová, která je přesvědčená, že do byznysu jsou zapleteny největší zverimexy v Česku, mafie a také lidé z politické sféry.

Advokátka se teď v novele zákona snaží prosadit opatření, které by alespoň jasně definovalo podmínky pro chov psů a koček. Státní veterinární správa totiž tvrdí, že k zákazu nekalých praktik chovatelů jí chybí definice a metodika.

"Problém je v tom, že spolky mají stejné podmínky jako kterýkoli člověk, jenž má doma psa či kočku - musí ročně platit poplatek, nesmí zvíře týrat a musí ho krmit. To je vše. Neříkám, že útulky jsou dobré a spolky špatné, ale je to šedá zóna, ve které se špatně orientuje, pokud do toho člověk nevidí," vysvětluje právnička.

Činnost veterinární správy se odvolává také na opatření zákona, že svůj příjezd musí spolku oznámit tři dny předem, a to je dost času na to, aby si chovatelé na oko zametli před svým prahem. Na týrání zvířat by tak měl podle zákona upozornit veterinář, který se o zvířata stará po zdravotní stránce. To se ale často neděje.

"Šokovalo mě vyjádření Státní veterinární správy, která řekla, že tuto povinnost nebude vymáhat, protože tyrani jsou klientelou a nelze očekávat, že by je veterináři nahlašovali," čílí se Rennerová, která nechápe, jak je možné nevymáhat něco, co jasně stojí v zákoně.

Definici důstojných podmínek pro život zvířat se v Česku nedaří prosadit 

Podle advokátky Rennerové se advokátní kanceláři nedaří prosadit jasné parametry, které by definovaly důstojné podmínky pro život kočky či psa. Zákon ani nedefinuje to, zda může člověk obchodovat s postiženým a týraným zvířetem. Ve spolku totiž často končí psi a kočky, o které se nikdo nechce starat pro jejich zubožený či špatný zdravotní stav. 

"To, že spolky přebírají týraná a odkopnutá zvířata bez současného postihu tyrana, je trestuhodné a nijak to nesouvisí s charitativní činností. Velký problém je také to, že legalizují dovoz psů ze zahraničí, ze zemí, jako je Balkán, Slovensko, Rumunsko a Ukrajina, a často je pak nabízí k adopci pod falešnou legendou," upozorňuje advokátka.

Obchod se soucitem a dovoz psů ze zahraničí je téma, které se aktuálně řeší na celoevropské úrovni. Zatím bez jasného výsledku. Otázkou pro zákonodárce také zůstává, zda udržovat při životě zvíře, které není samo životaschopné.

"Osobně si myslím, že zvíře, které nemá nohy, není k žití. Spolky ho však často využívají jako bílého koně a finančně se na něm obohacují. Lidé by se proto nad svým soucitem měli zamyslet a ověřit si, kam jejich peníze vlastně putují," uzavírá reportérka Ivana Lokajová.

Advokátka i tvůrci dokumentu Obchod se soucitem upozorňují, že lepší než spoléhat na judikaturu je vzít zodpovědnost do svých rukou a nekalé praktiky nepodporovat, byť to dárci dělají s dobrým úmyslem.

 

Právě se děje

Další zprávy