Aktuálně.cz: Jaký je váš názor na počínání mladé reportérky, která srazila k zemi prchající lidi na hranicích Maďarska?

Michal Kubal: Je to nepřijatelné lidsky i profesionálně. Pokud jste tam v roli novináře, máte informovat o tom, co se děje, a ne aktivně zasahovat. To je proti všem etickým pravidlům novinářské profese.

A.cz: Jako válečný reportér jste se dostal do řady extrémních situací. Zažil jste i podobný střet davu lidí s policií?

Mnohokrát, to patří k mé práci. Nikdy jsem ale neviděl něco podobného. Samozřejmě se můžeme dohadovat o tom, co bylo motivací jejího útoku nebo nakolik jsou novináři, kteří tam jsou již několik dní, stresovaní. Musíme si ale uvědomit, že lidé, kteří přicházejí z druhé strany, mají za sebou mnohonásobně těžší zážitky a stres, než může mít kterýkoli z těch novinářů. To samozřejmě neplatí o policistech, kteří musí plnit své rozkazy.

Opakuji ale, co jsem říkal na začátku. Úkolem novináře je být nestranným pozorovatelem. Pokud použiji sportovní terminologii, novinář je jako rozhodčí. Je součástí hry, ale nezasahuje do ní aktivně. To, co udělala maďarská kameramanka, porušilo naprosto všechna profesionální i lidská pravidla.

A.cz: Na druhou stranu, reportéři se musí v takto vyhrocených situacích strachovat o své zdraví a někdy i život.

Vůbec bych neměl nic proti tomu, kdyby náhodou vrazila do utíkajícího člověka, kdyby si kryla hlavu nebo něco podobného. To se stává. Člověk má strach o svůj život, o techniku. Byla tam sama, nicméně se nedělo nic, co by ji nějakým způsobem bezprostředně ohrožovalo na zdraví nebo na životě. Z její strany šlo ale o aktivní pohyb. Chtěla toho člověka zasáhnout a na jiném záběru je vidět, že se snažila dokonce zasáhnout dítě - utíkající dívku. Nešlo tedy o žádnou obranu, ale o aktivní zasahování do toho, co se kolem děje.

A.cz: Dá se tedy říci, že svým chováním třeba vyjadřovala postoj k uprchlíkům?

Člověk, který tam přichází jako tabula rasa, by to neudělal. Novinář se v tu chvíli oprošťuje od svých názorů a nemůže aktivně zasahovat. Ona se ale stala součástí jedné strany konfliktní situace. Připojila se k těm, kteří honili uprchlíky a snažili se jim zabránit, aby pronikli dál. To je už daleko za hranicí novinářské etiky.

Viděl jsem záběry několikrát a podle mého osobního názoru byla upřímně přesvědčená o tom, že tam uprchlíci nemají co dělat.

A.cz: Berou na reportéry ohled zasahující policisté?

V případě vypjaté situace policisté především dělají svou práci, takže se může stát, že dostanete obuškem nebo slzným plynem. To už se nám také stalo. S tím rizikem do toho už jdete. Moje zkušenost je, že prakticky ve všech zemích policisté berou na reportéry ohled. Samozřejmě jen do té míry, kdy stres a nepřehlédnutelnost situace přesáhnou únosnou mez. Pak už je to jen na novinářích.

Autor fotografie: archiv České televize

Michal Kubal

• vystudoval FSV v Praze, v České televizi pracuje od roku 1999
• v letech 2008 až 2012 byl zpravodajem ČT v USA
• od ledna 2013 zastává pozici vedoucího zahraniční redakce ČT
• coby reportér působil v Kosovu, Bosně a Hercegovině, Jugoslávii, Pákistánu, Iráku i Afghánistánu
• v roce 2004 byl s kameramanem Petrem Klímou a redaktorem ČRo Vítem Pohankou unesen iráckými povstalci. Propuštěn byl po čtyřech dnech
• je nositelem Ceny Ferdinanda Peroutky a Novinářské křepelky

A.cz: Říkáte, že kameramanka z videa překročila novinářskou etiku. Jakými pravidly se ještě musíte řídit?

Do značné míry to závisí na každém jedinci, ale obecná pravidla jsou, jak už jsem uvedl, být pokud možno neviditelným pozorovatelem, nezasahovat, snažit se postihnout to, co se děje. Nepřekážet a nebýt příčinou toho, že by se některé věci staly nebo se začaly odehrávat jinak. To patří k úplným základům.

Jsou samozřejmě extrémní situace, kdy se novinář musí oprostit od toho, že už není novinář, ale stává se lidskou bytostí, kterou samozřejmě nikdy nepřestává být. Jedná se o případ ohrožení života, kdy má novinář prostředky k tomu, aby mohl pomoci. V tu chvíli má povinnost konat jako člověk. Maďarská kameramanka na druhou stranu těm lidem ublížila.

A.cz: Dostal jste se do situace, kdy jste se musel rozhodnout, zda budete nezúčastněný pozorovatel, nebo se vrhnete do dění a někomu pomůžete?

Byl jsem v situaci, když jsme natáčeli boj o život některých lidí, kolem mě ale byli mnohem povolanější lidé s lepším výcvikem. My jsme se tedy mohli věnovat jenom své práci. Stalo se mi to v Iráku, v Afghánistánu a obojí bylo s americkými jednotkami. Došlo tam ke smrtelným zraněním, ale vždy jednotka fungovala samostatně a nepotřebovala naši pomoc.

A.cz: Musí být náročné svádět boj, jestli jste v tu chvíli jen novinář...

Určitě, dotýká se vás, když umírá člověk, se kterým jste se před pár minutami bavili. Vidíte umírající, lidi na pomezí života a smrti a záleží na každém, jak se s tím vyrovná. V tu chvíli je ale nutné vypnout emoce, protože ty přijdou v moment, kdy opadne všechen ten stres. Důležité je si zachovat chladnou hlavu a spolehnout se na všechny ty zkušenosti, které vám pomáhají chovat se racionálně, ať jsou to válečné konflikty, zemětřesení na Haiti nebo jiné přírodní katastrofy.