Nikdo nevěděl, co se tehdy stalo. Na Šumavě našli dvě lidská těla, vysvětlení přišlo po letech

Zmizení Franka Labuschina a Heike Bischofové nahlásily jejich rodiny v polovině dubna 1988. Matka Franka Labuschina uvedla, že její syn odjel 11. března večer se svou přítelkyní do Československa. Pak se už ale neozval. Podobné obavy měla i matka Heike Bischofové – její dcera totiž nenastoupila do nemocnice na ranní službu.

Frank Labuschin pocházel ze saského Zwenkau a vyučil se tesařem. Brzy však přešel k lépe placené práci montéra antén v Markkleebergu, kde si vydělával dobré peníze. Ty investoval do rekonstrukce domu i do své vášně – motorismu. Vlastnil automobil Trabant a několik motocyklů, které různě upravoval a vylepšoval.

Související

Hodiny kostela navždy ukazují za pět minut dvanáct. Z osudu zaniklé obce mrazí dodnes

Navzdory relativní materiální stabilitě v něm postupně sílila nespokojenost. V létě 1987 se údajně svěřil kamarádovi, že chce požádat o vystěhování do západního Německa. V NDR podle svých slov neviděl budoucnost. V té době také poznal zdravotní sestru Heike Bischofovou, do níž se zamiloval. Na začátku roku 1988 jí dokonce koupil červený vůz Lada. Jejich plán opustit zemi však nezůstal bez povšimnutí.

Labuschin se do hledáčku východoněmecké tajné policie Stasi dostal poté, co jeho bývalá přítelkyně prozradila, že zřejmě plánuje útěk z NDR. Bezpečnostní složky tak měly o jeho úmyslech poměrně jasný obrázek a vedly ho jako osobu s nepřátelským postojem vůči režimu.

Když tak rodiny Labuschina a Bischofové ohlásily, že pohřešují své příbuzné, úřady předpokládaly, že se pokusili přes Československo utéct do Bavorska. Hypotézu podpořil i nález opuštěného vozu přibližně dvacet kilometrů od hranic nedaleko Sušice. Následovalo zahájení vyšetřování pro podezření z nelegálního překročení hranice. Ve skutečnosti však byli v ten moment oba mladí lidé po smrti.

Tudy se přes kopečky neutíkalo

Noc z 12. na 13. března strávili v Českém Krumlově, odkud se přesunuli do Srní. Odtud se vydali směrem k hranici. Postupovali náročným terénem přes oblast známou jako Liščí díry k Poledníku. Využili extrémních zimních podmínek – sněhové závěje tehdy vyřadily z provozu signalizační zařízení na hraničním plotě, což jim umožnilo proniknout dál.

„Zoufalý pár toužil po svobodě, ale bohužel vsadil na špatnou kartu. Pustili se do opravdu divokých lesů. Od místa, kde pak zahynuli, to měli ke skutečné hranici ještě asi čtyři kilometry. V těchto obtížně přístupných místech se přes hranici neutíkalo. Většinou se všichni snažili utíkat například v oblasti Folmavy, která byla přístupnější. Bylo to blízko rekreační oblasti Babylon, dalo se tam dojet veřejnou dopravou, byly tam výrazné orientační body, otevřené údolí,“ popsal v minulosti pro server Drbna.cz badatel a publicista Zdeněk Roučka.

„Kdyby nebyl sníh, tak by pohraničníci dvojici zcela jistě velmi rychle odhalili a zadrželi. Přes signální plot se dvojice ještě dostala. Dál už ale neměli sílu jít v hlubokém sněhu. Padli vysílením a umrzli nedaleko od sebe. Frank se zřejmě ještě chvíli snažil svoji bezvládnou přítelkyni táhnout nebo nést. Ale také mu došly síly,“ popsal Roučka.

Podle výsledků pitvy zemřeli na kombinaci vyčerpání a podchlazení, které vyústilo v umrznutí. V době, kdy se pokusili o útěk, panovalo v oblasti extrémní počasí: sněhové bouře a závěje dosahující výšky až dva a půl metru. V takových podmínkách se i zkušený člověk snadno ztratí a ztratí síly.

Když lesníci nalezli jejich těla, byla již ve značném stadiu rozkladu a poškozená zvířaty. Identifikace proběhla na základě osobních dokladů, následně ji potvrdili i forenzní experti. Zarážející je, s jak minimální výbavou se na cestu vydali. U sebe měli pouze hotovost, pasy a kompas. Vše ostatní zůstalo v autě.

Související

Emigroval jen s kartáčkem na zuby a slovníkem. Umělec Büchler se v Británii prosadil

V Československu i v zahraničí se tak začaly objevovat spekulace o tom, co se skutečně stalo. Zatímco západní média informovala o neúspěšném pokusu o útěk, oficiální tisk v socialistickém bloku se snažil tuto verzi zpochybnit. Případ byl prezentován jako tragický důsledek nezodpovědného turistického výletu, při němž dvojice podcenila náročnost terénu i počasí.

Takové vysvětlení však působí spíše jako snaha odvést pozornost od reality. Kontext předchozích událostí, Labuschinovy plány i okolnosti jejich cesty naznačují, že nešlo o náhodný výlet, ale o promyšlený pokus překročit hranici.

Místo, kde k tragédii došlo, bylo tehdy přísně střeženou zónou. Oblast Poledníku spadala do uzavřeného pásma s vojenskou přítomností a technickým zázemím pro sledování komunikace. Přístup sem byl omezen a běžní lidé se do těchto míst dostávali jen výjimečně.

Dnes je krajina kolem Poledníku součástí chráněného území a vede tudy turistická trasa. Těžko si při pohledu na klidné lesy a výhledy představit, že právě zde kdysi končily životy lidí, kteří se pokusili překročit neviditelnou, ale smrtelně nebezpečnou hranici. Příběh Franka Labuschina a Heike Bischofové tak zůstává tichou připomínkou doby, kdy rozhodnutí odejít znamenalo riskovat vše – včetně vlastního života.

VIDEO: Za špionáž mě odsoudili na smrt. Slabost jsem ale neukázal, vzpomíná poslední svědek

Zdroj: Drbna.cz, Projekt Eiserner Vorhang, Úřad pro podklady státní bezpečnosti bývalé NDR (BStU)