Kdybyste se na Bílé Hoře zeptali na hospodu Na Hřišti, mnoho místních by ještě před rokem jen pokrčilo rameny. Starý výčep u fotbalového hřiště byl místem, kam se chodilo "na pivo a maximálně něco k němu". Za kvalitní gastronomií rozhodně ne.
To však změnili Tomáš Jiskra a Dominik Šorm, kuchaři a odchovanci místního klubu, kteří se znají už dvacet. A ačkoliv zvládli oslovit nové hosty - třeba rodiny a mladé party, štamgasti o svou zašívárnu nepřišli.
"Potkali jsme se před dvaceti lety. Mně bylo patnáct, Domčovi asi sedm," směje se dnes Tomáš. Zarytí milovníci gastronomie vyrůstali na Praze 6 - Dominik přímo na Bílé Hoře, Tomáš kousek dál na Petřinách. A oba tu hráli fotbal a také dospěli. Jejich skutečné spojení však přišlo až v pozdějším věku. "Občas jsme se potkali, znali jsme hlavně svoji kulinární práci. A protože oba máme k tomuhle místu vztah, dávalo smysl to zkusit právě spolu," dodává Tomáš.
A pak přišel "slavný telefonát".
Patnáct minut, které rozhodly
"Seděl jsem ve Francii v parku se psem. Zavolal jsem Dominikovi a během jednoho telefonátu jsme věděli, že do toho půjdeme," popisuje.
Rozvazování pracovních smluv? Žádné drama. "V tu dobu jsem pracoval jako soukromý kuchař u jedné francouzské rodiny, a i když jsem tam měl zůstat, protože finančně to dávalo smysl, srdce mě táhlo sem - na hřiště, kde jsem od patnácti chodil na pivo," říká. Jeho parťák pak z bývalého zaměstnání v Karlíně odešel "po přátelské dohodě". A když se Tomáš vracel z Francie, "Na Bílce" už běžela rekonstrukce. Všechno šlo rychle, skoro jako po másle. A to i přesto, že je nečekal lehký úkol - udělat z ošuntělé hospody zajímavé gastro místo.
Druhý život
"Minulost hospody byla taková, že sem chodili štamgasti čistě na pivo. Gastro tady moc nejelo. Většina lidí z okolí to tady vnímala spíš negativně," vzpomíná Dominik, který bydlí hned naproti.
Rekonstrukci zahájil majitel a oba kuchaři si rychle ověřili pravdu o stavbách: všechno trvá déle a stojí více. Ale důležité bylo, že klub i majitel táhli s nimi za jeden provaz. A výsledek? Čistý, jednoduchý, ale útulný prostor, který si nechal některé relikvie minulosti. "Stoly a židle jsme si nechali. Obrousili jsme je, nalakovali. Bylo nám líto je vyhodit a s jejich renovací nám u pizzy a piva pomohli naši přátelé," říká Tomáš. "A šipky se sem postupně vrátily samy. Možná pro ně jednou uděláme vymazlený šipkařský salonek," dodává.
Kluci z vesnice otevřeli přímo na Apríla
A pak to přišlo. Prvního dubna otevřeli. Ne, nebyl to apríl, a hned první léto ukázalo, že tenhle podnik může být něčím víc než obyčejnou hospodou u hřiště. Ale nebylo to bez obav. "Samozřejmě tam nějaká nejistota byla. Kvůli tomu, jak to tady dřív fungovalo," říká Dominik. "Ale zároveň jsme věděli, jaké máme zkušenosti," dodává.
"Bílá Hora je zvláštní kout Prahy. Je to vesnice v Praze. Každý se tu zná," říká Tomáš. A právě to jim pomohlo - za místními se totiž chodí snadněji. Dnes se v hospodě potkávají "hosté různých druhů", jak říká Tomáš. A co je důležité - nezmizeli ani staří štamgasti. "Snažili jsme se to udělat tak, abychom neurazili staré, ale přilákali i nové zákazníky. A povedlo se. Máme i štamgasty na jídlo - třeba pět, šest lidí, co chodí pravidelně na oběd i večeře a dokonce i naše speciální akce. A to je za nás úžasné," přiznává Tomáš.
Kuchyně postavená na zkušenostech
Kluci mají za sebou kariéry, které v kontextu "hospody na hřišti" zní skoro neuvěřitelně. Dominik prošel fine diningem v Salabce, kde se naučil techniku i přístup k surovinám. Tomáš, který odmala věděl, že chce být kuchařem, působil ve špičkových podnicích v Praze a Londýně. A pak přišla zmíněná Francie.
Díky zkušenostem z těchto míst jejich jídla rozhodně nechutnají ani nevypadají jako klasické hospodské hotovky. A nemají ani klasický jídelní lístek. "Chtěli jsme mít pivní menu - hermelíny, utopence, taková hospodská jídla, ale na vyšší úrovni - a k tomu tři až čtyři čerstvé věci, které budeme pravidelně obměňovat," přibližuje Tomáš. A obměny jsou rychlé. Něco vydrží dva dny, něco týden.
Postupně ale některé pokrmy zůstávají déle - protože si je lidé doslova vyžádají. Jejich hitovky? Třeba Stroganov. "Je to minutka, ne hotovka. A je vymazlený," dodává Tomáš. Mezi oblíbené položky však patří také kuřecí miska a burger, který bývalý soukromý chef tři měsíce odmítal. Ale nakonec podlehl. "Lidi to prostě chtěli," dodává. A pak jsou tu víkendové speciály: třeba zvěřina, řízky, dýňovky či vyladěné smažáky - právě ty plánují nabízet už tento víkend.
Brunch pod kaštany, advent a svatba
A co dál? Snídaně na Bílé Hoře nikde neseženete, a tak si je vytvořili sami. Brunche ale nepřipravují každou neděli - dělají je tak, jak jim to vyjde. A fungují skvěle. Na ten adventní, který se uskuteční 28. až 30. listopadu, plánují připravit třeba vejce Benedict, jablečný crumble a francouzský toast - vše laděno do Vánoc.
Mezi momenty, které se vryly do paměti, však patří jiná akce než brunch - a to první svatba na hřišti. "Upřímně, nedokázal jsem si představit svatbu na fotbalovém hřišti," směje se Dominik. "Ale přišla sousedka a řekla: včera jsme se rozhodli, že se vezmeme, tady máme termín z matriky, tak to tady pojďte udělat. A bylo to super. Punkový, vesnický, krásně osvětlený. Prostě skvělá atmosféra. Rád na to vzpomínám," přiznává mladší z dvojice kuchařů.
Kvalitní gastronomický zážitek na fotbalovém hřišti
Na otázku, jak by Gastropub Na Hřišti popsali někomu, kdo je ještě nenavštívil, odpovídá Tomáš jednoduše: "Je to hospoda na hřišti, která vypadá fajn, má špičkově ošetřený pivo, kvalitní jídlo a sousedskou atmosféru. Nejsme luxus. Jsme pořád hospoda na hřišti - ale děláme to dobře." A Dominik dodává větu, která vše dokonale shrnuje: "Gastropub je prostě kvalitní gastronomický zážitek na fotbalovém hřišti."
A co chtějí, aby si hosté z jejich podniku odnesli - kromě plného břicha? "No, hlavně zážitek," říká Dominik s úsměvem a Tomáš vtipkuje: "Jasně, maximální zážitek s maximálně prázdnou peněženkou." Přičemž po vtipkování se dostáváme k závěrečné, ale možná zásadní otázce:
"Stálo to za to?"
"Bude to stát za to," uzavírá Tomáš s úsměvem a Dominik dodává: "Přesně tak. Už teď to tady prý děláme dobře, ale bude to ještě lepší. Těšte se a doražte."
