Moje postižení mi nevěřila ani vlastní máma, děti se mi smály. Projděte si příběhy neslyšících

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
20. 6. 2018 6:25
Zkuste si někdy dát špunty do uší a vyjít do ulic či na úřady, radí lidé neslyšící, ohluchlí či nedoslýchaví. Ale raději nevycházejte bez doprovodu, do minuty by vás mohlo přejet auto, dodávají. Projděte si příběhy a zkušenosti lidí s neviditelným handicapem, které nasbírala novinářka Veronika Cézová, autorka projektu #JsemJednoUcho. Vytvořila tak platformu, která spojuje dohromady slyšící s neslyšícími a nedoslýchavými. Projekt je součástí letošních oslav 150. výročí Pražského spolku neslyšících, který je pobočným spolkem Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR.
Foto: Veronika Cézová

Úřední dopisy mi nahánějí panickou hrůzu

Lidé se sluchovým handicapem mají rovněž potíže se správným porozuměním psanému textu. Tlumočníky proto leckdy potřebují i na úřední dopisy. Vladimírovi (na snímku) nahánějí panickou hrůzu.

"S každým dopisem z úřadu hned běžím za tlumočníky. Nerozumím totiž moc českým větám, které jsou složitější. A tím, že tomu nerozumím, nevím, co se po mně chce, stresuje mě to… Když mi takový dopis přijde, mám strach, co se děje, mám z toho velmi nepříjemný pocit. Když mi to pak tlumočník přeloží, spadne mi kámen ze srdce."

To samé platí i pro SMS. Je to nabídka? Upomínka? Reklama? Vláďa neriskuje a obrací se rovnou na tlumočníky. A telefonáty? "Neznámá čísla neberu. Vymazávám je. Pro mě je v komunikaci hodně důležité dotyčného člověka vidět, jinak mu nevěřím."

 

Právě se děje

Další zprávy