Moje postižení mi nevěřila ani vlastní máma, děti se mi smály. Projděte si příběhy neslyšících

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
20. 6. 2018 6:25
Zkuste si někdy dát špunty do uší a vyjít do ulic či na úřady, radí lidé neslyšící, ohluchlí či nedoslýchaví. Ale raději nevycházejte bez doprovodu, do minuty by vás mohlo přejet auto, dodávají. Projděte si příběhy a zkušenosti lidí s neviditelným handicapem, které nasbírala novinářka Veronika Cézová, autorka projektu #JsemJednoUcho. Vytvořila tak platformu, která spojuje dohromady slyšící s neslyšícími a nedoslýchavými. Projekt je součástí letošních oslav 150. výročí Pražského spolku neslyšících, který je pobočným spolkem Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR.
Foto: Shutterstock.com

Být nedoslýchavý je mnohdy horší než být neslyšící

Chování nedoslýchavého bývá zvláštní, protože podobně jako neslyšící nereaguje "obvykle". Ale jak upozorňuje prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR Šárka Prokopiusová, protože na rozdíl od neslyšícího neznakuje, okolí často nepozná, že jde o člověka, který špatně slyší, lidé ho často zařadí do kategorie mentálně postižených.

"Dalším rozdílem je to, že komunita neslyšících je malá, úzká, většina lidí se zná, sdílí společný jazyk a kulturu a ve své podstatě dokáže svým členům nahradit přirozenou komunitu. Nedoslýchaví, kteří nepoužívají znakový jazyk, však v této komunitě nejsou a nemohou být, mají v ní stejný problém jako ve většinové společnosti - nedomluví se. Takže se často stává, že jsou nedoslýchaví mnohem více izolováni, nepatří ani do komunity slyšících, ani do komunity neslyšících," upozorňuje Prokopiusová.

 
Mohlo by vás zajímat

Právě se děje

Další zprávy