reklama
 
 

Moje postižení mi nevěřila ani vlastní máma, děti se mi smály. Projděte si příběhy neslyšících

"Ty hluchoune!", smály se mi děti Foto: Veronika Cézová

"Ty hluchoune!", smály se mi děti

Že je Dagmar Radilová (na snímku) nedoslýchavá, zjistila její paní učitelka na základní škole v Řevnicích u Prahy. "Když jsem šla do první třídy, byla jsem na svůj věk dost velká, proto mě posadili dozadu. Tam jsem ale logicky dělala všechno, co jsem neměla. A neslyšela jsem tudíž pokyny paní učitelky. Přesadila mě tedy dopředu. Tam se ale přišlo na to, že je jedno, jestli sedím vzadu, nebo vepředu. Neslyšela jsem paní učitelku ani v první lavici."

Sedmasedmdesátiletá Dáša si jako dnes vybavuje tu chvíli, kdy ji paní učitelka přivedla na chodbu, kde stála její maminka, a prohlásila: "Vaše holčička špatně slyší."

"Máma pochopitelně začala hned brečet. A přitom moje babička ji na to upozorňovala od mých tří let! Máma tomu ale nevěnovala pozornost, vykašlala se na to."

Sluchové testy se tenkrát ještě nedělaly, Dagmar tedy nezbývalo nic jiného než se smířit s tím, že špatně slyší, a dochodit základní školu se slyšícími.  "Přinášelo mi to ale spoustu problémů, protože se mi děti posmívaly, že jsem hluchoun. Určitě znáte, jak děti umí být kruté… Chodila jsem domů, celou cestu jsem brečela… Učitelka s tím ale nic nedělala, tak jsem to musela vydržet až do devítky."

autor: Zuzana Hronová | 20. 6. 2018 6:25

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama