Moje postižení mi nevěřila ani vlastní máma, děti se mi smály. Projděte si příběhy neslyšících

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
20. 6. 2018 6:25
Zkuste si někdy dát špunty do uší a vyjít do ulic či na úřady, radí lidé neslyšící, ohluchlí či nedoslýchaví. Ale raději nevycházejte bez doprovodu, do minuty by vás mohlo přejet auto, dodávají. Projděte si příběhy a zkušenosti lidí s neviditelným handicapem, které nasbírala novinářka Veronika Cézová, autorka projektu #JsemJednoUcho. Vytvořila tak platformu, která spojuje dohromady slyšící s neslyšícími a nedoslýchavými. Projekt je součástí letošních oslav 150. výročí Pražského spolku neslyšících, který je pobočným spolkem Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR.
Foto: Shutterstock.com

Rodiče se znakovat nenaučili, tak jsem jen mlčky seděl

Maminka s tatínkem se nikdy znakovat nenaučili. Mluvili na Vláďu, ten se snažil odezírat. "Kolikrát jsem jim říkal, že je nějaké znaky naučím. Ale oba tvrdě pracovali na poli, neměli čas. A bratr má takové tvrdé, nešikovné ruce, tak se to také nenaučil."

Nakonec si zvykl. "Když mi řekli, ať jdu s nimi na pole, šel jsem. Pomáhal jsem mamince uklízet, myl jsem nádobí, v červenci a v srpnu jsem místo prázdnin dělal na poli… Bylo málo peněz a spousta práce… Nebyl čas na to, aby se rodina přizpůsobila mně. Musel jsem se já přizpůsobit jim," líčí Vladimír.

Začátky byly těžké. Rodiče s bratrem o něčem mluvili, smáli se, on seděl s rukama v klíně a nerozuměl jim. "Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem se s tím smířil."

 

Právě se děje

Další zprávy