Odkud je ten "tmavý lékař"? Vzdělaní Romové si kvůli problémům vymýšlejí cizí původ

Clara Zanga Clara Zanga
1. 12. 2022 13:48
Už na základní škole byl prý největší šprt, později se mu i díky finanční pomoci nadace pro romské studenty podařilo vystudovat medicínu. "Myslel jsem si, že aby si někdo řekl, že jsem opravdu dobrý, že něco umím, musím toho ukázat víc," říká mladý infektolog Jakub Jarý. Noví kolegové si stále myslí, že pochází spíše z ciziny, než že by český Rom mohl být lékařem.
"Měl jsem, a někdy možná pořád trochu mám pocit, že aby nás brali vážně, musíme být vidět víc," říká Jarý o své urputné snaze při studiu.
"Měl jsem, a někdy možná pořád trochu mám pocit, že aby nás brali vážně, musíme být vidět víc," říká Jarý o své urputné snaze při studiu. | Foto: Aktuálně.cz/Archiv Jakuba Jarého

Na základní školu v rodném Ústí nad Labem chodil s několika romskými spolužáky, jako jediný z nich prý měl ale lepší studijní výsledky. V té době schytal pár nadávek kvůli tomu, že byl šprt, navíc ze smíšené romsko-české rodiny, a také proto, že byl ve třídě nejmenší. Dnes má pocit, že nad ním učitelé celou dobu drželi ochrannou ruku. "Byl jsem dobrý žák, šlo mi to, a k rasismu byla nulová tolerance. Pokud se k učitelům něco takového doneslo, podnikali razantní kroky, aby se to už neopakovalo," oceňuje.

Po základní škole se rozhodl pro gymnázium, mimo jiné pro svou přirozenou nerozhodnost. "V patnácti letech jsem nevěděl, co bych chtěl dělat, proto jsem si řekl, že to bude dobrá volba, protože budu mít ještě čtyři roky na to se rozhodnout. Cítil jsem navíc, že když mi škola půjde, chtěl bych pokračovat na vysoké," vysvětluje.

Zpětně má pocit, že jeho snaha při studiu byla někdy až příliš urputná. Přičítá to vlivu rodiny. Ačkoliv jsou oba rodiče vyučení, na vzdělání synů jim velmi záleželo. "Měl jsem - a někdy možná pořád trochu mám - pocit, že aby nás brali vážně, musíme být víc vidět. Myslel jsem si, že musím udělat víc, aby si někdo řekl, že jsem opravdu dobrý a něco umím. Nevím, jestli to byl vždy opodstatněný pocit, ale připadá mi to tak. Dnes mám už zdravější sebevědomí, jsem si vědom svých kvalit a už nemusím nikomu nic dokazovat, alespoň se snažím, aby mi na tom tolik nezáleželo," říká lékař.

Neměl by studovat jen ten, kdo má peníze

Na gymnáziu tíhl k přírodním vědám, ale na vytouženou medicínu se nepřihlásil. Kvůli finanční situaci rodiny musel vybírat z oborů, které se daly studovat v Ústí, a stal se tak posluchačem biologie. Po roce studia se však dozvěděl o možnosti podpory skrze nadace pro studenty, kteří jsou Romové, nebo v sociální tísni. Začal proto studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni.

Získat takovou podporu je však administrativně složité a řada studentů na ni nedosáhne. "Měl jsme štěstí, že jsem v rodině dostal tip na pana Husáka, který toho času pracoval v Ústí na magistrátu. Je to také vysokoškolsky vzdělaný Rom, který pomáhá mladým lidem zjišťovat všechny studijní možnosti. Na začátku mi pomáhal psát žádosti o podporu, psal mi doporučující dopisy, seznámil mě s lidmi okolo nadací. Probral jsem s ním, co bych rád dělal. Kdyby nebylo jeho, k různým kontaktům bych se ani nedostal," myslí si.

Romové na vysokých školách

  • Neexistují oficiální statistiky, které by udávaly, kolik Romů studuje na vysokých školách, existují pouze odhady. Vést statistiky studentů podle etnika je nezákonné. 
  • V roce 2014 odhadovala pro iDnes.cz Martina Horváthová, která koordinovala bezplatné přípravné kurzy k přijímacím zkouškám organizace Slovo 21, že je v Česku na vysokých školách okolo stovky Romů. 
  • Ředitel Domu národnostních menšin řekl v roce 2017 pro časopis Týden, že romských vysokoškolských studentů je několik stovek. 
  • Oba pozitivně hodnotili roli stipendií. Apelovali však i na to, že Romové potřebují kvalitní vzdělání již od základní školy. 

Jarý musel několikrát také dokládat příjmy své rodiny, aby bylo zřejmé, že peníze skutečně nemají, a vyřídit stohy papírů, aby vyhověl administrativě. 

I kvůli tomu, jak bylo pro něj a pro jeho rodinu složité financovat vysokoškolské studium, odmítá návrh školného na českých univerzitách. Nedávno s ním přišla Národní ekonomická rada vlády coby formou příspěvku do státní pokladny. Upozorňuje, že i podpora nadací je spíše symbolická a bylo nutné, aby si při náročném studiu přivydělával.

"Já bych si studium zcela jistě nemohl dovolit, i když mi pomáhaly nadace, protože to není až tak vysoká finanční pomoc. Šanci bych měl možná, pokud by se poskytovala stipendia za prospěch na střední škole," přemýšlí. "Myslím, že mladí lidé by měli mít možnost volby. Bylo by fajn, kdybychom si dokázali udržet dostupné školství. Dává nám to rovné příležitosti. Neměl by studovat jen ten, kdo na to má peníze," dodává s tím, že by byl spíše pro zpřísnění přijímacích zkoušek než pro zpoplatnění studia.

"Kdyby se Romové za svůj původ nestyděli, o nás vzdělaných by se neříkalo, že jsme jen výjimky," věří Jarý.
"Kdyby se Romové za svůj původ nestyděli, o nás vzdělaných by se neříkalo, že jsme jen výjimky," věří Jarý. | Foto: Aktuálně.cz/Archiv Jakuba Jarého

Kdyby se Romové nestyděli, náš obrázek by byl lepší

Jarý během studia poznal i další stipendisty a všímal si, že se řada romských vysokoškoláků nehlásí ke svému původu. "Je to jedna z velkých chyb, které Romové dělají. Kdyby se za svůj původ nestyděli, byli na něj hrdí, zlepšil by se i náš obraz ve společnosti. Netvrdilo by se, že nás vzdělaných je jen pár, že jsme jen výjimky a jsme jiní. Není to pravda. Ale vím o několika vysokoškolsky vzdělaných lidech, kteří si raději vymýšlí exotický původ rodičů z obav, aby neměli potíže v práci," říká Jarý.

Myslí si přitom, že kdyby se více vysokoškolsky vzdělaných Romů hlásilo ke svému původu, mohli by motivovat další mladé lidi, které by ani nenapadlo, že se mohou stát právníky nebo pedagogy. Přiznává, že ani on sám nebyl vždy hrdým Romem a zejména v dětství a dospívání měl s přijetím své identity problém, zároveň svůj původ ale nikdy neskrýval. "Kantoři nebo kolegové byli často spíše zvědaví a vyptávali se mě, protože se s nikým z romské komunity nikdy nesetkali. Znali Romy jen z televize z té negativní stránky nebo podle toho, co se o nich povídá," vysvětluje.

Nejtěžší byl začátek pandemie

Loni se Jarému podařilo splnit atestaci a nyní působí na infektologii v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. "Tím jsem se tak trochu vrátil ke kořenům, protože předtím jsem studoval biologii a ta mě celou dobu zajímala. Infektologie je tomu nejblíže, protože má velké propojení na laboratorní kompartmenty." Na oddělení se specializuje na specifický střevní zánět, který se léčí, zjednodušeně řečeno, transplantací stolice.

Zatím nejtěžším pracovním obdobím pro něj byla koronavirová pandemie. "Hlavně, než jsme si zvykli a naučili se s tím pracovat v době, kdy nebyly o onemocnění ani o tom, jak se šíří, žádné informace. Náročné to bylo i v tom, že jsme se ze začátku o pacienty starali výhradně u nás na infekčním oddělení," vzpomíná. Musel se vyrovnat i s několika emočně náročnými situacemi. "Byly případy, kdy jsme viděl pacienta, u nějž jsem měl očekávání, že to dobře dopadne, a za nějakou dobu jsem se dozvěděl, že už třeba není, nebo je na tom velice špatně a bojuje o život na JIP. Nemůžu se na ně samozřejmě nějak vázat, ale úplně dobře se na to zvyknout nedá," říká.

Pacienti se prý občas vyptávají sester, odkud ten "tmavý lékař" je. Stejně tak noví kolegové si někdy myslí, že je Jakub Jarý nebo jeho rodiče z ciziny. Nepředpokládají totiž, že by mohli potkat romského lékaře. "Vzdělaných Romů je v populaci ještě stále tak málo, že si to lidé nedokážou spojit a nepředpokládají, že by to bylo vůbec možné. Nemám jim to proto za zlé a uvedu to na pravou míru. Občas mám ale škodolibou radost z toho, že jsou pak v rozpacích," směje se.

Video: Číšník se mi arogantně vysmál, v centru Prahy není Rom žádoucí klient, říká Torák (27.6.2022)

Číšník se se mnou nebavil a když jsem řekl, že odcházím, tak na to reagoval jen slovy No konečně!, tvrdí Rom žijící ve Velké Británii. | Video: Michael Rozsypal
 

Právě se děje

Další zprávy