Nejstrašnější vlakové neštěstí první republiky. Na tragédii v Zaječí se skoro zapomnělo

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Dnes na nádraží v Zaječí vystupují hlavně místní nebo turisté mířící do vyhlášených vinných sklepů, právě tady ale před 98 lety zemřelo 24 lidí kvůli obyčejné chybě z nepozornosti. Nehoda je dodnes mementem tehdejšího překotného rozvoje dopravy, který narážel na své kapacity i lidský faktor.

„Po hodinách nejvyššího děsu a zmatku byl dnes za svítání na nádraží v Zaječí již tupý, strnulý klid, jaký bývá člověku po velkém utrpení. (…) Zatím co největší úsilí se soustřeďovalo celou noc na probádávání strašně rozervaných vnitřností rychlíkových vozů, kde asi leží dosud pod sutinami a příšernými žlutými vějíři špičatých trosek další mrtví, odstraňovali jiní trosky z kolejí,“ začíná hlavní článek na titulní stránce Lidových novin z 11. září 1928.

Den předtím, v pondělí 10. září 1928, tři minuty před druhou odpolední se rychlík číslo 16 z Prahy do Budapešti blížil ke stanici Zaječí na trati Brno–Břeclav.

Jeden vlak musí vždycky počkat

Trať tehdy byla ještě jednokolejná a jako hlavní se používala první kolej nádraží v Zaječí, protože po ní byla trasa rovná a nebylo potřeba zbytečně zpomalovat.

Osudného dne ale výhybka poslala rychlík na kolej číslo dvě, která sice byla prázdná, ale vlak do nečekané zatáčky vjel rychlostí kolem šedesáti kilometrů v hodině.

Souprava vykolejila a narazila do stojícího nákladního vlaku na čtvrté koleji, který vzorně čekal, než rychlík projede. Strojvedoucí neudělal nic špatně, návěstidlo ukazovalo volno, takže neměl důvod brzdit.

Klíč, který nepasoval

Proč byla výhybka přehozená? V Zaječí zrovna montovali nové elektrické zabezpečovací zařízení, které hlídá, aby se výhybky a návěstidla nemohly postavit proti sobě – tedy aby se zabránilo přesně tomu, co nehodu způsobilo. Jako z absurdního dramatu zní informace, že do provozu ho měli spustit právě 10. září.

Během této týdenní přestavby provoz hlídaly tzv. Götzovy zámky, tedy obyčejné mechanické zámky, které výhybku uzamknou ve správné poloze. Kvůli přestavbě dráha dokonce postavila na výhybky dva muže namísto jednoho.

V den nehody došlo k obyčejnému lidskému selhání. Výměnář Matěj Bartošic podle služebního protokolu ohlásil: „Pravou výhybku jsem postavil do rovné, je zamčena, klíč v úschově.“

Druhý muž, hradlář Albrecht Fibich, měl podle zavedených postupů zkontrolovat, že Bartošic přinesl správný klíč: pro každé nastavení výhybky se používal jiný.

Jenže Bartošic se spletl, použil špatný klíč a Fibich to po něm nezkontroloval, jak měl. Místo odhalení chyby nahlásil výpravčímu, že rychlík může projet.

Bartošic nebyl žádný nováček ani povaleč. U dráhy sloužil šestnáct let, většinu z toho v Zaječí a podle tehdejší poslanecké interpelace byl úplný abstinent a „představení mu dávají nejlepší vysvědčení“. Selhat ale může každý.

Jen s rýči a vidlemi

Náraz byl brutální. Vůz za lokomotivou rychlíku se podle Lidových novin proměnil v hromadu trosek, další vozy náraz roztříštil nebo vymrštil napříč tratí. Z trosek se začal ozývat křik a nářek raněných.

K troskám se nejdřív vrhl staniční personál s lidmi, kteří přiběhli z okolních polí, po půl hodině dorazila lokomotiva z Břeclavi se šesti muži vyzbrojenými – slovy Lidových novin – „jen rýči a vidlemi“. Pořádný pomocný vlak přijel až za víc než hodinu. Ještě přímo ve zbytcích vagonů operoval železniční lékař dr. Světlík.

Ze stanic v Břeclavi i v Brně vyrazily záchranné vlaky, přispěchal hrušovanský záchranný sbor, obě brněnské záchranné stanice i Červený kříž z Brna. Nejtěžší případy mířily do brněnské nemocnice na Žlutém Kopci.

Do rána bylo mrtvých patnáct

Počet zemřelých postupně narůstal, konečná bilance skončila na 24, raněných byly desítky. Lidové noviny v duchu tehdejší doby barvitě popisovaly, jak zničená těla mrtvých byla, že je ani identifikovat nešlo. A také rovnou píšou, že železničáři se doznali k chybě a byli zatčeni a převezeni do Židlochovic.

Katastrofa pomohla urychlit zdvojkolejnění trati mezi Brnem a Břeclaví, aby se protijedoucí vlaky nemusely míjet na jedné koleji jako osudového zářijového odpoledne.

Dnes tudy vede jeden z nejdůležitějších železničních koridorů v zemi a chystá se tu vysokorychlostní trať, málokdo z cestujících přitom tuší, kolem jak smutného místa se řítí.

Připomíná ho hlavně díl televizního cyklu Osudové okamžiky Zaječí 1928, jinak se na jednu z nejtragičtějších nehod první republiky skoro zapomnělo.

Zdroj: ndk.cz, denik.cz, ceskatelevize.cz

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj