Policejní pes musí někdy obětovat život. Aby přežil člověk

Zuzana Mocková Zuzana Mocková
Aktualizováno 8. 12. 2014 20:23
Rozhovor s policejním kynologem o využívání psů ke služebním zákrokům, jejich bezpečnosti a psím důchodu.
Ilustrační foto
Ilustrační foto | Foto: Thinkstock

Praha – "Soudný člověk ví, že k ochraně života a zdraví člověka je lepší obětovat život a zdraví zvířete," říká plk. Jaroslav Slabý, vedoucí odboru hipologie a kynologie Policie České republiky.

V jakých případech psovodi využívají služebních psů a co všechno jsou čtyřnozí parťáci policistů schopni vyčmuchat? Přečtěte si rozhovor o práci policistů a jejich psů.

Aktuálně.cz: Co je náplní práce psovoda, pokud není nasazen u nějakého případu?

Jaroslav Slabý: Představy, že policista se služebním psem sedí se založenýma rukama a čeká, až ho zavolají k případu, jsou mylné. Dnes je většina činností zaměřena na prevenci a je jedno, jestli jde o vyhledání komodit, nebo všestranný výcvik.

Mnozí policisté používají k výkonu služby dva, v některých případech i tři psy, každého v jiné specializaci, a jsou tak schopni vyhledávat výbušniny, drogy nebo akceleranty. To znamená, že jsou v permanentním nasazení. Část služby musí být také věnována výcviku psů. Cílem je, aby jejich využití bylo co nejširší. Rozhodně to není tak, že by policisté čekali, až je někdo zavolá.

A.cz: Jsou psi ve službě nějakým způsobem chráněni, například neprůstřelnou nebo reflexní vestou?

Neprůstřelné vesty pro psy existují, policie v České republice je ale nepoužívá. V první řadě jde o finanční zátěž. I kdyby ale na tuto výstroj byly finance, vybavit všechny psy neprůstřelnými vestami by nebyla dobrá investice. Jen v malém množství případů se psi využívají ve střetech se střelnou zbraní, navíc pokud k takové situaci dojde neočekávaně, psa bychom do vesty ani nestačili obléknout.

A.cz: Jak se na využití služebních psů dívají ochránci zvířat?

Rozumný ochránce zvířat ví, co je to chráněný zájem, a uvědomuje si, že k tomu, aby ochránil život a zdraví člověka, je lepší obětovat život a zdraví zvířete. To chápe každý soudný člověk. Názory, že by se zvířata neměla používat v bezpečnostních službách, protože se nemohou dobrovolně rozhodnout, jestli do zákroku půjdou, nebo ne, jsou extrémní a naštěstí jen ojedinělé.

Je nutné také přihlédnout k tomu, jak psovodi se svými psy koexistují. Jsou to parťáci a rozhodně žádný psovod jen tak neobětuje psa. Spíše si stokrát rozmyslí, jak zakročit, aby ke zranění zvířete nedošlo. Navíc ve většině případů nesou riziko zákroku společně, a tak jako chybou psovoda může být ohrožen život psa, stejně může pes svojí chybou ohrozit psovoda. Pokud například pes při vyhledání výbušnin přivede svým chováním k výbuchu nástražný výbušný systém, zcela jistě neohrozí jen sám sebe.

Služební psi kolegy-psovoda měli doma vlastní pokoj s gaučem a televizí.

A.cz: Jaká je úmrtnost zvířat při výkonu služby?

Při výkonu služby umírají policisté i zvířata. Já sám jsem přišel o psa pro jeho zranění ve výkonu služby před asi 11 lety. Byl to rottweiler Albi Vombat. Přišel o život při pronásledování pachatele měsíc před odchodem do psího důchodu v téměř deseti letech. Naštěstí tyto případy nejsou časté. Od té doby si pamatuji jen jeden případ úmrtí psa a letos byl v západních Čechách pobodaný pes při výkonu služby. Průměrně psi u policie slouží do devíti let. Máme ale i natolik vitální zvířata, která končí ve 12 nebo i 14 letech.

A.cz: Jsou to sice parťáci ve službě, co ale po ní? Není to pro psa matoucí?

Většina psovodů si svého psa bere domů, ale je možnost i hromadného ustájení u útvaru. Jak se k psovi chovat po službě, závisí na jeho povaze. Některého psa můžete rozmazlovat, protože víte, že to nebude mít vliv na jeho výkon ve službě, jiný ale bude špatně snášet rozdílný psovodův přístup.

Je to jako u dětí. Většina z nich nemá problém si uvědomit, že na hřišti může křičet a chovat se nějakým způsobem. Když je ale ve škole, tak se zklidní. Jiné děti se ovšem ve školní lavici chovají stejně jako na hřišti a s přizpůsobením mají problém. Psovod musí odhadnout, na jaké úrovni se psem komunikovat.

Služební pes může skvěle fungovat s psovodem, který ho bude mít na zahradě v kotci, stejně jako v jiném případě, kdy služební psi kolegy-psovoda měli doma vlastní pokoj s gaučem a televizí.

A.cz: Situace při zásahu může být velmi nebezpečná. Předpokládám tedy, že pes poslouchá pouze povely svého pána.

Mělo by to tak být. Špatné je, pokud vlivem chybně vedeného výcviku poslechne kohokoli. Potom se může stát, že venku někdo zakřičí lehni a pes znejistí, pokud to ovšem nedojde do takového extrému, že by poslechl a lehl si. Z historie jsou známy i případy, kdy pachatel, který byl sám psovodem, ovlivnil zasahujícího psa takovým způsobem, že pes nebyl schopen dokončit služební zákrok. Zejména ve všestranném výcviku by měli být psi pevně vázáni na psovoda a lhostejní vůči okolí.

A.cz: Říkáte, že máte psa vždy pod kontrolou. Podle čeho ale volíte míru použité síly?

Rámec je vymezen zákonem o Policii ČR, který nám dává oprávnění, jakým způsobem můžeme použít sílu proti pachateli. Použití psa musíme stupňovat podle toho, jak pachatel stupňuje ohrožení chráněného zájmu. Pokud pachatel hodlá někomu dát facku, těžko na něj mohu poslat bez náhubku 50kilové zvíře, které ho může jedním kousnutím i zabít.

Musí to být přiměřené. Takže použiji psa v náhubku, který do pachatele bude jen narážet a snažit se ho vytlačit. V jiné situaci ovšem bude subtilní kolegyně s 30kilovou fenou stojící proti 130kilovému vazounovi. V případě, že její výzvu neuposlechne, bude muset použít psa bez náhubku, aby služební zákrok dokončila.

A.cz: Klidný pes se přeci během útoku stává takříkajíc agresivním. Jak zabráníte napadení nezúčastněné osoby?

To je chybná představa práce služebního psa. Když by byl pes v amoku, nemohl by správně vyhodnotit situaci a pro policii by byl nepoužitelný. Na druhou stranu musí být dostatečně připravený a jeho zákroky patřičně tvrdé, aby odolal tlaku útočníka, ale v žádném případě nesmí být mimo kontrolu psovoda. I psovod si musí počínat tak, aby pes nezúčastněnou osobu napadnout nemohl. Samozřejmě nemohu poslat psa, aby zadržel pachatele, který běží do davu lidí. Pak je tam velká pravděpodobnost, že kousne někoho jiného.

A.cz: Ve službě používáte řadu psích plemen. Jak se uplatní malí psi?

Psovod musí uzpůsobit výběr psa i tomu, jaký typ práce dělá, a vybrat si zvíře z hlediska rasy i pohlaví. Malá zvířata využíváme spíše na vyhledávání komodit, jako jsou výbušniny a drogy. Zase je to otázka taktiky i druhu služby. Když bude muset pes prohledat v místnosti i stěny, a to poměrně vysoko, obvykle se postaví na zadní nohy. V případě malého psa ho budu muset nosit v náručí.

Jsou ale bezpečnostní sbory, kde používají na vyhledávání velmi malá plemena psů vycvičená ke specifickému způsobu značení. V takovém případě se policista může pohybovat v davu lidí např. a vytipované osoby ani netuší, že už byly označeny a smyčka se stahuje.

A.cz: Nechal jste si z dob, kdy jste byl aktivním policejním kynologem, svého cvičeného psa?

Doma mám dnes dva psy, ale žádný z nich už v aktivní službě nebyl. V přímém výkonu služby se psem nejsem už sedm let. Poslední pes, kterého jsem používal, byla fena kříženec stafordšírského bulteriéra a pitbulteriéra vycvičená na vyhledání drog.

A.cz: Zachránil vám některý ze služebních psů život?

To se dá velmi těžko hodnotit. Měl jsem zadržené pachatele, kteří byli ozbrojeni, a pokud by ho pes včas neoznačil, tak by se situace vyvíjela úplně jiným způsobem. Pes dokáže uklidnit rvačky tak, že do toho policista ani nemusí vstupovat.

Vzpomínám si, jak jsem před lety kousek od Mariánských Lázní stál s jedním kolegou proti čtyřicetičlennému davu jiného etnika ozbrojeného vidlemi, noži i sekerami. Situaci jsme dokázali uklidnit díky tomu, že jsem měl padesátikilového rotvajlera. Pokud bychom tam byli sami, nejsem si jist, jestli bychom bez použití střelných zbraní vyvázli bez vážných zranění.

A.cz: Dnes už se dají vyhledat peníze díky jejich specifickému pachu. Jaké komodity kromě drog a výbušnin vyhledáváte?

To je otázka poptávky. Jsou státy, kde se bankovky pašují na paletách a potřeba takto cvičených psů je daleko vyšší. U nás taková situace ale není.
Psům vtiskáváme například nové druhy výbušniny, kterou začnou využívat teroristé, nebo nově zakázané omamné látky. Ve světě se ale začínají psi používat i ve zdravotnictví k identifikaci nádorů. Vše, co má svůj pach, se dá vtisknout zvířatům do paměti. Je to levnější a rychlejší.

A.cz: Je srovnatelná úroveň výcviku u nás a v zahraničí?

Výcvik je nesmírně složitou záležitostí a metodika se neustále se vyvíjí. Samozřejmě se snažíme získávat poznatky ze zahraničí, ale novinky nepochází pouze odtud. Každý psovod zná situaci, kdy přijde na cvičák a tam zahlédne desetileté dítě se psem, které užije naprosto jednoduchý fígl, s nímž se i profesionál dlouho trápil. Poznatky pro výcvik se dají čerpat ze všech oblastí kynologie. Rozdíl je jen v jejich následném využití. Cíle sportovní a služební kynologie jsou diametrálně odlišné a stejně odlišně musí nutně být zaměřen i způsob výcviku.

 

Právě se děje

Další zprávy