Na Nový rok 2026 zahynulo ve švýcarské Crans-Montaně čtyřicet lidí při požáru, který měl nenápadného viníka – prskavky. A jak víme, nešlo o výjimečný případ – například o rok dříve si podobná katastrofa v Mostě vyžádala sedm životů. Historie pekelných tragédií vzniklých v zábavních podnicích však sahá hluboko do minulosti a ukazuje, že se stále opakují ty samé chyby.
Když plameny vraždí
Výčet tragických událostí spojených s požáry začínáme v baru Le Constellation ve švýcarském středisku Crans-Montana, kde hosté vstupovali do nového roku 2026 s úsměvy, sklenkami šampaňského a těšením se na ještě lepší zítřky. A tak když v podniku hrála hudba a prskavky jiskřily, absolutně nikdo netušil, že se radostné minuty blíží ke konci. Již v 01:26 se jiskry dotkly akustické pěny na stropě a oheň se začal šířit takovou rychlostí, že se návštěvníci zčistajasna ocitli v ohnivém pekle. Čtyřicet lidí přišlo o život, dalších sto šestnáct utrpělo zranění.
Jen o necelý rok dříve, v sobotu 11. ledna 2025, se podobně hrůzný scénář odehrál v Mostě v restauraci U Kojota, kde se převržené plynové topidlo změnilo ve zdroj mohutného plamene. Sedm lidí zemřelo a sedm dalších bylo zraněno.
Nejen tyto dvě tragédie, odehrávající se v různých zemích a prostředích, spojuje varovné poselství: i v době moderních bezpečnostních předpisů zůstávají požáry v uzavřených zábavních podnicích smrtelnou hrozbou…
Když plameny vraždí
Výčet tragických událostí spojených s požáry začínáme v baru Le Constellation ve švýcarském středisku Crans-Montana, kde hosté vstupovali do nového roku 2026 s úsměvy, sklenkami šampaňského a těšením se na ještě lepší zítřky. A tak když v podniku hrála hudba a prskavky jiskřily, absolutně nikdo netušil, že se radostné minuty blíží ke konci. Již v 01:26 se jiskry dotkly akustické pěny na stropě a oheň se začal šířit takovou rychlostí, že se návštěvníci zčistajasna ocitli v ohnivém pekle. Čtyřicet lidí přišlo o život, dalších sto šestnáct utrpělo zranění.
Jen o necelý rok dříve, v sobotu 11. ledna 2025, se podobně hrůzný scénář odehrál v Mostě v restauraci U Kojota, kde se převržené plynové topidlo změnilo ve zdroj mohutného plamene. Sedm lidí zemřelo a sedm dalších bylo zraněno.
Nejen tyto dvě tragédie, odehrávající se v různých zemích a prostředích, spojuje varovné poselství: i v době moderních bezpečnostních předpisů zůstávají požáry v uzavřených zábavních podnicích smrtelnou hrozbou…
Novoroční tragédie v alpském resortu
Švýcarský bar Le Constellation od roku 2015 vedli manželé Jacques a Jessica Morettiovi z Korsiky, kteří lákali hosty především na vstup zdarma. Právě to přitahovalo mladé lidi, kteří se na Silvestra 2025 sešli v suterénu klubu v počtu přesahujícím stovku.
Kolem jedné hodiny ranní se pak rozběhl oblíbený rituál – servírka v ochranné přilbě nesla lahve šampaňského s hořícími prskavkami, zatímco ji kolega vyzdvihoval na ramena. Tato nevině vypadající zábava se ale během okamžiku zvrhla: jiskry dosáhly stropu pokrytého hořlavou akustickou pěnou – materiálem, který nainstalovali v rozporu se švýcarskými bezpečnostními normami. A jediná úniková cesta — úzké schodiště — se ve vteřině změnila v past. Až následné vyšetřování odhalilo další selhání: bar neprošel požární kontrolou od roku 2019, přestože zákon vyžadoval každoroční inspekci. Řetězec přehlédnutých povinností, drobných ústupků a zdánlivě neškodných tradic tak vytvořil podmínky pro tragédii, která vůbec nemusela vzniknout.
Na videu: Zpravodajství CBS News o požáru baru Le Constellation v Crans-Montana, Švýcarsko, 1. ledna 2026, při kterém zahynulo 40 lidí a 116 bylo zraněno.
Chicagské divadlo v plamenech a letitý rekord
Před švýcarským ohnivým zmarem stály žhavé plameny život stovek lidí v Chicagu již na začátku 20. století. Divadlo Iroquois, které stálo v samém srdci tohoto pulzujícího města, lákalo publikum na inscenace, ale také na jeden příjemný příslib: bylo prý „naprosto ohnivzdorné“. A tak do něj lidé chodili s pocitem bezpečí až do odpoledne 30. prosince 1903, kdy hlediště zaplnilo zhruba 1700 diváků – a to převážně žen a dětí. Krátce po třetí hodině odpolední se však vše změnilo a z bezpečného místa se zrodilo peklo. Porouchané obloukové světlo se dotklo opony, ta okamžitě vzplála, oheň se začal šířit a divadlo odhalilo své fatální slabiny. A největší paniku způsobily uzamčené východy.
Plameny a kouř rychle zaplnily budovu a lidé se dusili v beznadějném pokusu uniknout. V den požáru zahynulo 575 osob, přičemž dalších přibližně třicet zemřelo v následujících týdnech na následky zranění. Tato katastrofa se stala nejtragičtější divadelní událostí v historii Spojených států - a jako nejsmrtelnější pohroma, která postihla jedinou budovu, ji překonaly až teroristické útoky z 11. září 2001.
Na snímku: Tato dobová fotografie zachycuje následky požáru divadla Iroquois v Chicagu, který se odehrál 30. prosince 1903.
Díkuvzdání plné smrti
Na snímku: Záchranné práce u nočního klubu Cocoanut Grove, Boston, 28. listopadu 1942. Hasiči a policisté zasahují po požáru s 492 obětmi.
Noční klub Cocoanut Grove patřil v Bostonu k místům, kde se filmové celebrity potkávali s válečnými dělníky z pobřežních továren. Následná tragédie se tak nevyhnula nejrůznějším sortám a mohl za ni jeden jediný muž - majitel podniku Barnet Welansky, který si díky úzkým vazbám na mafii i bostonského starostu mohl dovolit přehlížet bezpečnostní předpisy.
O prvním víkendu Díkůvzdání v roce 1942 byl klub přeplněný — více než tisíc lidí se mačkalo v prostoru schváleném pro 460. A kolem 22:15 se zábava změnila v katastrofu. Požár pravděpodobně vznikl v suterénním salonku Melody Lounge, kde pomocný číšník při výměně žárovky zapálil umělé palmové dekorace. Vyšetřovatelé však později dospěli k závěru, že oheň, jenž se rychle šířil po pyroxylinových nástěnných potazích, iniciovala zápalka. Když se klub zaplnil kouřem a ohněm, lidé zjistili, že nemají kudy uniknout: východy byly zamčené a únikové cesty nebyly označené. A tak si panika a tlačenice nakonec vyžádaly 492 životů.
Na snímku: Interiér nočního klubu Cocoanut Grove po požáru, Boston, Massachusetts, 30. listopadu 1942. Dokumentační fotografie U. S. Army Signal Corps.
Kapela viníkem
Na videu: Reportáž CBS News o požáru nočního klubu Kiss v Santa Marii, Brazílie, 27. ledna 2013, který si vyžádal 242 obětí.
Ohnivé peklo se nevyhnulo ani Brazílii. V časných ranních hodinách 27. ledna 2013 pulzoval noční klub Kiss v městě Santa Maria hudbou a energií stovek mladých lidí. Na pódiu totiž hrála kapela Gurizada Fandangueira a nic nenasvědčovalo tomu, že koncert skončí tragédií. Když však hudebníci použili pyrotechnický efekt – tryskovou signálku typu gerb –, jiskry zasáhly strop pokrytý polyuretanovou akustickou pěnou a ta okamžitě vzplála.
Oheň se v uzavřeném prostoru šířil závratnou rychlostí a během chvíle se zaplnil toxickým kouřem. Toxikologické rozbory později ukázaly, že zhruba devadesát procent obětí se udusilo a přímým plamenům podlehla jen menšina.
Pyrotechnika a politický skandál
Že se požáry často dějí v zimních měsících, prokazuje i pekelná hrůza v Buenos Aires, kdy se předposlední prosincový den v roce 2004 zaplnil noční klub República Cromañón stovkami posluchačů populární rockové skupiny Callejeros. Atmosféra byla bouřlivá a klub praskal ve švech. Na rozdíl od minulé tragédie tentokrát oheň nezažehla kapela, ale jeden z návštěvníků, který odpálil pyrotechnický projektil. Ten zasáhl stropní textilii a polyuretanový potah a během okamžiku spustil rychle se šířící požár.
Prostor byl přeplněný a mnohé východy byly zamčené nebo zablokované kvůli kontrole vstupného. A aby toho nebylo málo, ve chvíli, kdy oheň vypukl, vypadl elektrický proud a klub se ponořil do tmy. Panika se znásobila a lidé se v chaosu snažili najít cestu ven – a jedovatý kouř z hořícího polyuretanu zabil většinu obětí dříve, než se k nim dostaly plameny. Celkem zahynulo 194 osob a dalších 1492 utrpělo zranění. Smrtí nebohých fanoušků to ale neskončilo. Požár se nestal jen jednou z nejhorších klubových katastrof v dějinách Argentiny, ale vyvolal také rozsáhlý politický skandál, který vedl k rezignaci vysokých představitelů města Buenos Aires.
Devadesát vteřin do katastrofy
Minulou katastrofou jsme však s výčtem hrůz z koncertů neskončili. Večer 20. února 2003 krátce po jedenácté hodině totiž zaplnili noční klub The Station ve West Warwicku na Rhode Islandu fanoušci kapely Great White. A ačkoliv koncert začal efektně, pyrotechnika použitá přímo na pódiu zasáhla polyuretanovou akustickou pěnu na stěnách a stropě v jeho okolí. A materiál opět okamžitě vzplál.
Podle pozdější studie National Institute of Standards and Technology zachvátily plameny celý klub přibližně do devadesáti vteřin od prvního vznícení. A přestože budova měla nouzové východy, většina z asi čtyř set hostů se instinktivně vrhla k hlavnímu vchodu. K němu vedoucí úzká chodba se tak okamžitě změnila v neprostupnou zácpu - lidé padali, byli ušlapáni nebo se udusili v hustém kouři. Sto osob nakonec přišlo o život a více než 230 dalších utrpělo zranění.
Na fotografii: Letecký snímek následků požáru nočního klubu The Station, West Warwick, Rhode Island, 20. února 2003.
Nepovolený klub ve skladu
V neděli 16. března 2025 se makedonské město Kočani probudilo do dne, který se navždy zapsal do jeho historie. Mohlo za to ohnivé peklo v nočním klubu Pulse, kde se konal koncert hip-hopové skupiny DNK – a kam se nahrnulo přibližně 650 lidí, přestože kapacita klubu byla kolem 250 osob. Hlavní problém? Podnik fungoval bez licence v přestavěném bývalém skladu koberců.
Během vystoupení hlavní aktéři použili pyrotechnický efekt typu gerbil a jiskry následně zapálily polyuretanovou akustickou pěnu na stropě, přičemž oheň se okamžitě rozšířil. Svědci později vypověděli, že klub měl jediný funkční východ u hlavního vchodu a další únikové cesty uzamkla bezpečnostní služba. Není divu, že v přeplněném prostoru propukla panika. Hustý kouř rychle zaplnil sál a nešťastnou událost nakonec nepřežilo třiašedesát lidí a skoro dvě stě dalších skončilo s poraněními.
Tragédie přitáhla mezinárodní pozornost k bezpečnostním standardům nočních klubů na Balkáně a ještě v průběhu roku 2025 začaly v Severní Makedonii trestní procesy proti desítkám osob obviněných z nedbalostního zabití a porušování stavebních a bezpečnostních předpisů.
Žhářka a špatné podmínky
V noci z 1. na 2. listopadu 1984 se v severočeském Měděnci odehrálo zlo, které dlouho zůstávalo skryté za zdmi socialistických institucí. V tamním Ústavu sociální péče, určeném pro mentálně postižené ženy, propukl požár v prvním patře dřevěné nástavby budovy. Nejděsivější část příběhu? Oheň úmyslně založila jedna z chovanek, když zapálila skříň plnou novin.
Plameny se dřevěnou konstrukcí šířily rychle a bez odporu a většina žen neměla šanci uniknout ze svých ložnic. Šestadvacet chovanek tak nakonec zemřelo na následky udušení nebo těžkých popálenin. A záchrana přišla pozdě. Telefony v budově byly totiž zamčeny, a když hasiči konečně dorazili, narazili na další překážky: hasicí přístroje východoněmecké výroby nefungovaly a místní hasiči měli nedostatek cisternových vozů i dýchacích přístrojů. Oheň měl tak čas bez problému dokonat své dílo.
Tragédie v Měděnci neodhalila jen selhání jednotlivců, ale i hlubší problém: ukázala systémové nedostatky, lhostejnost k bezpečnosti, podcenění požární ochrany a zanedbanou péči o ty nejzranitelnější.
Jet-fire v restauraci
Naše území má však za sebou více tragédií, kde hlavní roli sehrál požár. Sobotní večer 11. ledna 2025 se v restauraci U Kojota zpočátku nijak nelišil od jiných – krátce po 23. hodině byl podnik plný hostů, kteří posedávali i v prostoru předzahrádky. Právě tam došlo k nešťastné náhodě: plynové topidlo se převrhlo a mezi ventilem a regulátorem propan-butanové lahve vznikla netěsnost. Unikající plyn se okamžitě vzňal a vytvořil jet-fire — mohutný trysk plamene připomínající tlakový hořák. Během několika desítek vteřin se oheň rozšířil téměř po celém prostoru restaurace a v nastalém chaosu se ukázalo, jak málo možností k úniku hosté měli. Sedm lidí přišlo o život, dalších sedm utrpělo zranění, z toho pět s těžkými popáleninami.
Na co následně vyšetřovatelé přišli? Předzahrádka byla černou stavbou bez požárního řešení a hasicí přístroje nebyly revidovány od roku 2008. Druhý únikový východ byl pak v době požáru uzamčený, což znemožnilo rychlou evakuaci. Ačkoliv policie České republiky událost označila za nešťastnou náhodu, v srpnu 2025 byli dva provozovatelé restaurace obviněni z obecného ohrožení z nedbalosti.
Opakující se vzorce
Je tak jasné, že historie požárů v zábavních podnicích má děsivě opakující se vzorce – zamčené nouzové východy, hořlavé materiály na stěnách a stropech, překročená kapacita či selhávající inspekce se objevují v každé velké tragédii. A ačkoliv se technologie mění, lidské chyby zůstávají.
A tragédie v Crans-Montana a Mostě v letech 2025 a 2026 připomínají, že ani vyspělé evropské země nejsou imunní.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Karibik podporuje prezidenta Pavla, hlásil pirát z fašanku. To organizátoři nečekali
Pro obyvatele regionů u hranic se Slovenskem se uplynulý víkend nesl ve znamení fašanku, tedy masopustního veselí. Organizátoři akce Milionu chvilek na podporu prezidenta v Uherském Brodě, která připadla na stejný termín, proto s příliš velkou účastí nepočítali. Aktuálně.cz se ale na místě přesvědčilo, že i tak dorazilo prezidenta podpořit přes sto lidí. Včetně Jacka Sparrowa.
ŽIVĚKonec čekání: post ministra životního prostředí má nového kandidáta z řad Motoristů
Novým kandidátem na post ministra životního prostředí za Motoristy je poslanec Igor Červený. Na tiskové konferenci po jednání vlády to v pondělí oznámil premiér Andrej Babiš (ANO), který už Červeného navrhl prezidentovi Petrovi Pavlovi.
Nevěrník z olympiády opět k smíchu. Biatlonista se stal nečekanou tváří valentýnské kampaně
Olympijská medaile, televizní zpověď a marketingový vtípek, který rozdělil fanoušky. Poté, co si na Sturlovi Holmu Laegreidovi uživatelé sociálních sítí takzvaně smlsli, se norský biatlonista stal nečekanou tváří kampaně jednoho supermarketu. Letos tak nezažívá jen sportovní vrcholy, ale i velmi veřejnou lekci – v rámci lásky, pokory i načasování.
Musím být lepší, hlásil Pastrňák. Na ledě se vylekal, v Bostonu je tlak denní chleba
Čeští hokejisté v milánském dějišti olympiády trénovali před prvním utkáním play off proti Dánsku a z útočných trojic na ledě bylo patrné, že David Pastrňák v úterý nastoupí s Romanem Červenkou a Lukášem Sedlákem. Ti by měli v klíčových bojích pomoct probudit českou hvězdu.
Proč některé jahody chutnají skvěle – a jiné ne? Odpověď začíná u sazenice
Jahody patří k plodinám, které si většina lidí spojuje s létem, chutí a radostí z vlastní úrody. Málokdo se ale ptá, odkud celý příběh vlastně začíná – u sazenice, půdy a způsobu, jakým byla vypěstována. Právě tam se často rozhoduje o výsledné kvalitě, výnosu i chuti plodů.