


Na Nový rok 2026 zahynulo ve švýcarské Crans-Montaně čtyřicet lidí při požáru, který měl nenápadného viníka – prskavky. A jak víme, nešlo o výjimečný případ – například o rok dříve si podobná katastrofa v Mostě vyžádala sedm životů. Historie pekelných tragédií vzniklých v zábavních podnicích však sahá hluboko do minulosti a ukazuje, že se stále opakují ty samé chyby.

Výčet tragických událostí spojených s požáry začínáme v baru Le Constellation ve švýcarském středisku Crans-Montana, kde hosté vstupovali do nového roku 2026 s úsměvy, sklenkami šampaňského a těšením se na ještě lepší zítřky. A tak když v podniku hrála hudba a prskavky jiskřily, absolutně nikdo netušil, že se radostné minuty blíží ke konci. Již v 01:26 se jiskry dotkly akustické pěny na stropě a oheň se začal šířit takovou rychlostí, že se návštěvníci zčistajasna ocitli v ohnivém pekle. Čtyřicet lidí přišlo o život, dalších sto šestnáct utrpělo zranění.
Jen o necelý rok dříve, v sobotu 11. ledna 2025, se podobně hrůzný scénář odehrál v Mostě v restauraci U Kojota, kde se převržené plynové topidlo změnilo ve zdroj mohutného plamene. Sedm lidí zemřelo a sedm dalších bylo zraněno.
Nejen tyto dvě tragédie, odehrávající se v různých zemích a prostředích, spojuje varovné poselství: i v době moderních bezpečnostních předpisů zůstávají požáry v uzavřených zábavních podnicích smrtelnou hrozbou…

Výčet tragických událostí spojených s požáry začínáme v baru Le Constellation ve švýcarském středisku Crans-Montana, kde hosté vstupovali do nového roku 2026 s úsměvy, sklenkami šampaňského a těšením se na ještě lepší zítřky. A tak když v podniku hrála hudba a prskavky jiskřily, absolutně nikdo netušil, že se radostné minuty blíží ke konci. Již v 01:26 se jiskry dotkly akustické pěny na stropě a oheň se začal šířit takovou rychlostí, že se návštěvníci zčistajasna ocitli v ohnivém pekle. Čtyřicet lidí přišlo o život, dalších sto šestnáct utrpělo zranění.
Jen o necelý rok dříve, v sobotu 11. ledna 2025, se podobně hrůzný scénář odehrál v Mostě v restauraci U Kojota, kde se převržené plynové topidlo změnilo ve zdroj mohutného plamene. Sedm lidí zemřelo a sedm dalších bylo zraněno.
Nejen tyto dvě tragédie, odehrávající se v různých zemích a prostředích, spojuje varovné poselství: i v době moderních bezpečnostních předpisů zůstávají požáry v uzavřených zábavních podnicích smrtelnou hrozbou…
Švýcarský bar Le Constellation od roku 2015 vedli manželé Jacques a Jessica Morettiovi z Korsiky, kteří lákali hosty především na vstup zdarma. Právě to přitahovalo mladé lidi, kteří se na Silvestra 2025 sešli v suterénu klubu v počtu přesahujícím stovku.
Kolem jedné hodiny ranní se pak rozběhl oblíbený rituál – servírka v ochranné přilbě nesla lahve šampaňského s hořícími prskavkami, zatímco ji kolega vyzdvihoval na ramena. Tato nevině vypadající zábava se ale během okamžiku zvrhla: jiskry dosáhly stropu pokrytého hořlavou akustickou pěnou – materiálem, který nainstalovali v rozporu se švýcarskými bezpečnostními normami. A jediná úniková cesta — úzké schodiště — se ve vteřině změnila v past. Až následné vyšetřování odhalilo další selhání: bar neprošel požární kontrolou od roku 2019, přestože zákon vyžadoval každoroční inspekci. Řetězec přehlédnutých povinností, drobných ústupků a zdánlivě neškodných tradic tak vytvořil podmínky pro tragédii, která vůbec nemusela vzniknout.
Na videu: Zpravodajství CBS News o požáru baru Le Constellation v Crans-Montana, Švýcarsko, 1. ledna 2026, při kterém zahynulo 40 lidí a 116 bylo zraněno.
Před švýcarským ohnivým zmarem stály žhavé plameny život stovek lidí v Chicagu již na začátku 20. století. Divadlo Iroquois, které stálo v samém srdci tohoto pulzujícího města, lákalo publikum na inscenace, ale také na jeden příjemný příslib: bylo prý „naprosto ohnivzdorné“. A tak do něj lidé chodili s pocitem bezpečí až do odpoledne 30. prosince 1903, kdy hlediště zaplnilo zhruba 1700 diváků – a to převážně žen a dětí. Krátce po třetí hodině odpolední se však vše změnilo a z bezpečného místa se zrodilo peklo. Porouchané obloukové světlo se dotklo opony, ta okamžitě vzplála, oheň se začal šířit a divadlo odhalilo své fatální slabiny. A největší paniku způsobily uzamčené východy.
Plameny a kouř rychle zaplnily budovu a lidé se dusili v beznadějném pokusu uniknout. V den požáru zahynulo 575 osob, přičemž dalších přibližně třicet zemřelo v následujících týdnech na následky zranění. Tato katastrofa se stala nejtragičtější divadelní událostí v historii Spojených států - a jako nejsmrtelnější pohroma, která postihla jedinou budovu, ji překonaly až teroristické útoky z 11. září 2001.
Na snímku: Tato dobová fotografie zachycuje následky požáru divadla Iroquois v Chicagu, který se odehrál 30. prosince 1903.
Na snímku: Záchranné práce u nočního klubu Cocoanut Grove, Boston, 28. listopadu 1942. Hasiči a policisté zasahují po požáru s 492 obětmi.
Noční klub Cocoanut Grove patřil v Bostonu k místům, kde se filmové celebrity potkávali s válečnými dělníky z pobřežních továren. Následná tragédie se tak nevyhnula nejrůznějším sortám a mohl za ni jeden jediný muž - majitel podniku Barnet Welansky, který si díky úzkým vazbám na mafii i bostonského starostu mohl dovolit přehlížet bezpečnostní předpisy.
O prvním víkendu Díkůvzdání v roce 1942 byl klub přeplněný — více než tisíc lidí se mačkalo v prostoru schváleném pro 460. A kolem 22:15 se zábava změnila v katastrofu. Požár pravděpodobně vznikl v suterénním salonku Melody Lounge, kde pomocný číšník při výměně žárovky zapálil umělé palmové dekorace. Vyšetřovatelé však později dospěli k závěru, že oheň, jenž se rychle šířil po pyroxylinových nástěnných potazích, iniciovala zápalka. Když se klub zaplnil kouřem a ohněm, lidé zjistili, že nemají kudy uniknout: východy byly zamčené a únikové cesty nebyly označené. A tak si panika a tlačenice nakonec vyžádaly 492 životů.
Na snímku: Interiér nočního klubu Cocoanut Grove po požáru, Boston, Massachusetts, 30. listopadu 1942. Dokumentační fotografie U. S. Army Signal Corps.
Na videu: Reportáž CBS News o požáru nočního klubu Kiss v Santa Marii, Brazílie, 27. ledna 2013, který si vyžádal 242 obětí.

Ohnivé peklo se nevyhnulo ani Brazílii. V časných ranních hodinách 27. ledna 2013 pulzoval noční klub Kiss v městě Santa Maria hudbou a energií stovek mladých lidí. Na pódiu totiž hrála kapela Gurizada Fandangueira a nic nenasvědčovalo tomu, že koncert skončí tragédií. Když však hudebníci použili pyrotechnický efekt – tryskovou signálku typu gerb –, jiskry zasáhly strop pokrytý polyuretanovou akustickou pěnou a ta okamžitě vzplála.
Oheň se v uzavřeném prostoru šířil závratnou rychlostí a během chvíle se zaplnil toxickým kouřem. Toxikologické rozbory později ukázaly, že zhruba devadesát procent obětí se udusilo a přímým plamenům podlehla jen menšina.
Že se požáry často dějí v zimních měsících, prokazuje i pekelná hrůza v Buenos Aires, kdy se předposlední prosincový den v roce 2004 zaplnil noční klub República Cromañón stovkami posluchačů populární rockové skupiny Callejeros. Atmosféra byla bouřlivá a klub praskal ve švech. Na rozdíl od minulé tragédie tentokrát oheň nezažehla kapela, ale jeden z návštěvníků, který odpálil pyrotechnický projektil. Ten zasáhl stropní textilii a polyuretanový potah a během okamžiku spustil rychle se šířící požár.
Prostor byl přeplněný a mnohé východy byly zamčené nebo zablokované kvůli kontrole vstupného. A aby toho nebylo málo, ve chvíli, kdy oheň vypukl, vypadl elektrický proud a klub se ponořil do tmy. Panika se znásobila a lidé se v chaosu snažili najít cestu ven – a jedovatý kouř z hořícího polyuretanu zabil většinu obětí dříve, než se k nim dostaly plameny. Celkem zahynulo 194 osob a dalších 1492 utrpělo zranění. Smrtí nebohých fanoušků to ale neskončilo. Požár se nestal jen jednou z nejhorších klubových katastrof v dějinách Argentiny, ale vyvolal také rozsáhlý politický skandál, který vedl k rezignaci vysokých představitelů města Buenos Aires.
Minulou katastrofou jsme však s výčtem hrůz z koncertů neskončili. Večer 20. února 2003 krátce po jedenácté hodině totiž zaplnili noční klub The Station ve West Warwicku na Rhode Islandu fanoušci kapely Great White. A ačkoliv koncert začal efektně, pyrotechnika použitá přímo na pódiu zasáhla polyuretanovou akustickou pěnu na stěnách a stropě v jeho okolí. A materiál opět okamžitě vzplál.
Podle pozdější studie National Institute of Standards and Technology zachvátily plameny celý klub přibližně do devadesáti vteřin od prvního vznícení. A přestože budova měla nouzové východy, většina z asi čtyř set hostů se instinktivně vrhla k hlavnímu vchodu. K němu vedoucí úzká chodba se tak okamžitě změnila v neprostupnou zácpu - lidé padali, byli ušlapáni nebo se udusili v hustém kouři. Sto osob nakonec přišlo o život a více než 230 dalších utrpělo zranění.
Na fotografii: Letecký snímek následků požáru nočního klubu The Station, West Warwick, Rhode Island, 20. února 2003.
V neděli 16. března 2025 se makedonské město Kočani probudilo do dne, který se navždy zapsal do jeho historie. Mohlo za to ohnivé peklo v nočním klubu Pulse, kde se konal koncert hip-hopové skupiny DNK – a kam se nahrnulo přibližně 650 lidí, přestože kapacita klubu byla kolem 250 osob. Hlavní problém? Podnik fungoval bez licence v přestavěném bývalém skladu koberců.

Během vystoupení hlavní aktéři použili pyrotechnický efekt typu gerbil a jiskry následně zapálily polyuretanovou akustickou pěnu na stropě, přičemž oheň se okamžitě rozšířil. Svědci později vypověděli, že klub měl jediný funkční východ u hlavního vchodu a další únikové cesty uzamkla bezpečnostní služba. Není divu, že v přeplněném prostoru propukla panika. Hustý kouř rychle zaplnil sál a nešťastnou událost nakonec nepřežilo třiašedesát lidí a skoro dvě stě dalších skončilo s poraněními.
Tragédie přitáhla mezinárodní pozornost k bezpečnostním standardům nočních klubů na Balkáně a ještě v průběhu roku 2025 začaly v Severní Makedonii trestní procesy proti desítkám osob obviněných z nedbalostního zabití a porušování stavebních a bezpečnostních předpisů.
V noci z 1. na 2. listopadu 1984 se v severočeském Měděnci odehrálo zlo, které dlouho zůstávalo skryté za zdmi socialistických institucí. V tamním Ústavu sociální péče, určeném pro mentálně postižené ženy, propukl požár v prvním patře dřevěné nástavby budovy. Nejděsivější část příběhu? Oheň úmyslně založila jedna z chovanek, když zapálila skříň plnou novin.

Plameny se dřevěnou konstrukcí šířily rychle a bez odporu a většina žen neměla šanci uniknout ze svých ložnic. Šestadvacet chovanek tak nakonec zemřelo na následky udušení nebo těžkých popálenin. A záchrana přišla pozdě. Telefony v budově byly totiž zamčeny, a když hasiči konečně dorazili, narazili na další překážky: hasicí přístroje východoněmecké výroby nefungovaly a místní hasiči měli nedostatek cisternových vozů i dýchacích přístrojů. Oheň měl tak čas bez problému dokonat své dílo.

Tragédie v Měděnci neodhalila jen selhání jednotlivců, ale i hlubší problém: ukázala systémové nedostatky, lhostejnost k bezpečnosti, podcenění požární ochrany a zanedbanou péči o ty nejzranitelnější.


Naše území má však za sebou více tragédií, kde hlavní roli sehrál požár. Sobotní večer 11. ledna 2025 se v restauraci U Kojota zpočátku nijak nelišil od jiných – krátce po 23. hodině byl podnik plný hostů, kteří posedávali i v prostoru předzahrádky. Právě tam došlo k nešťastné náhodě: plynové topidlo se převrhlo a mezi ventilem a regulátorem propan-butanové lahve vznikla netěsnost. Unikající plyn se okamžitě vzňal a vytvořil jet-fire — mohutný trysk plamene připomínající tlakový hořák. Během několika desítek vteřin se oheň rozšířil téměř po celém prostoru restaurace a v nastalém chaosu se ukázalo, jak málo možností k úniku hosté měli. Sedm lidí přišlo o život, dalších sedm utrpělo zranění, z toho pět s těžkými popáleninami.
Na co následně vyšetřovatelé přišli? Předzahrádka byla černou stavbou bez požárního řešení a hasicí přístroje nebyly revidovány od roku 2008. Druhý únikový východ byl pak v době požáru uzamčený, což znemožnilo rychlou evakuaci. Ačkoliv policie České republiky událost označila za nešťastnou náhodu, v srpnu 2025 byli dva provozovatelé restaurace obviněni z obecného ohrožení z nedbalosti.

Je tak jasné, že historie požárů v zábavních podnicích má děsivě opakující se vzorce – zamčené nouzové východy, hořlavé materiály na stěnách a stropech, překročená kapacita či selhávající inspekce se objevují v každé velké tragédii. A ačkoliv se technologie mění, lidské chyby zůstávají.
A tragédie v Crans-Montana a Mostě v letech 2025 a 2026 připomínají, že ani vyspělé evropské země nejsou imunní.






Ukrajinské armádě se minulý týden podařilo získat zpět na 200 kilometrů čtverečních území. Uvedla to v pondělí agentura AFP s odkazem na svůj výpočet. Podle ní jde o nejrychlejší postup ukrajinské armády od léta roku 2023.



Novým kandidátem na post ministra životního prostředí za Motoristy je poslanec Igor Červený. Na tiskové konferenci po jednání vlády to v pondělí oznámil premiér Andrej Babiš (ANO), který už Červeného navrhl prezidentovi Petrovi Pavlovi.



Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) nebude sdílet informace a důkazy s vyšetřovateli státu Minnesota v případu zastřelení zdravotníka Alexe Prettiho federálními imigračními agenty v Minneapolisu. FBI minulý týden oznámil minnesotskému úřadu kriminálního vyšetřování (BCA), že s ním na vyšetřování nebude spolupracovat.



Lars Eller nikdy neměl status superhvězdy, v NHL přitom odehrál úctyhodných 1159 zápasů (a v play off má dalších 112). Jako jediný Dán vyhrál Stanley Cup, svým gólem ho dokonce vystřelil. Na olympiádě je v 36 letech poprvé a dnes povede dánské hokejisty v předkole play off proti Česku. Odpovídal v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz a Hokej.cz.



Sledujte události a zajímavosti z dnešního dne na olympiádě v Miláně a Cortině d'Ampezzo.