Nejde o datum na obalu. Vědkyně popsala, jaké jídlo nejspíš vyhazujete zbytečně brzy

Hnědý banán, povadlá mrkev nebo vrásčité jablko často končí v koši dřív, než by musely. Jenže zatímco některé změny vzhledu jsou neškodné, jiné mohou signalizovat zdravotní riziko. „Ne každé staré jídlo je zkažené,“ upozorňuje nutriční specialistka Emma Beckettová. Jak poznat rozdíl mezi potravinou, kterou lze ještě zachránit, a tou, která už patří do odpadu?

V době, kdy ceny potravin rostou a stále více domácností hledá způsoby, jak ušetřit, se plýtvání jídlem stává nejen ekonomickým, ale i společenským problémem. Jak upozorňuje australská odbornice na výživu Emma Beckettová z Australian Catholic University, průměrná domácnost vyhodí přibližně třetinu nakoupených potravin.

Mnoho lidí přitom podle ní vyhazuje jídlo zbytečně. „Ne každé staré jídlo je zkažené. Některé změny jsou pouze známkou stáří, nikoliv toho, že jídlo již není poživatelné,“ vysvětluje Beckettová. Klíčové je umět rozpoznat rozdíl mezi potravinou, která jen ztratila část své původní kvality, a takovou, která už může ohrozit zdraví.

Existují čtyři základní varovné signály, při kterých by člověk neměl riskovat. Jsou jimi viditelná plíseň, slizký povrch, vytékající tekutina a výrazný kyselý nebo nepříjemný zápach. Pokud se objeví některý z těchto příznaků, odbornice doporučuje potravinu bez váhání vyhodit. Riziko otravy jídlem podle ní nestojí za experimenty.

Naopak vrásky, hnědnutí nebo vysychání často znamenají jen to, že potravina stárne. A právě tady se podle Beckettové skrývá velký prostor pro úspory.

Typickým příkladem jsou banány. Jakmile začnou tmavnout, mnoho lidí je automaticky považuje za odpad. Ve skutečnosti jsou ale stále bezpečné a často dokonce sladší než čerstvé. „Hnědé nebo černé banány jsou ideální do banánového chleba, palačinek nebo smoothie,“ uvádí odbornice. Jedinou nevýhodou je, že produkují více etylenu, plynu urychlujícího zrání ostatního ovoce. Proto je lepší skladovat je odděleně.

Jak na plíseň?

Podobně jsou na tom jablka. Vrásčitý povrch vzniká hlavně ztrátou vody. Takové plody se sice už nemusí hodit ke křupání přímo do ruky, stále ale najdou využití při pečení, dušení nebo strouhání do dezertů. Ani citrusové plody nemusí skončit v koši jen proto, že jejich slupka ztvrdla. Kůra se dá využít při pečení nebo výrobě marmelád a dužina poslouží do nápojů, marinád či salátových zálivek.

Zajímavá pravidla platí také pro plíseň. U větších a pevných druhů ovoce lze podle Beckettové napadenou část často odstranit. Důležité je vyříznout ji s dostatečně velkou rezervou několika centimetrů. U měkkého ovoce, například jahod nebo malin, však odbornice doporučuje vyhodit celý kus. Plíseň se v nich totiž šíří mnohem rychleji a hlouběji, než je vidět pouhým okem.

Podobný osud jako ovoce potkává i zeleninu. Povadlá mrkev, seschlá paprika nebo změklá cuketa nemusí být zkažené. Ztratily pouze část vody. „Takovou zeleninu lze bez problémů upéct, rozmixovat nebo přidat do polévek a omáček,“ vysvětluje Beckettová.

Listovou zeleninu lze dokonce často oživit. Stačí ji rozdělit na jednotlivé listy a alespoň na půl hodiny ponořit do ledové vody. Špenát nebo kapusta tak mohou získat zpět část své původní svěžesti.

Pozornost si zaslouží také brambory. Poškozená místa lze obvykle odkrojit, problém ale představuje rozsáhlé zezelenání nebo klíčení. V takovém případě se totiž vytvářejí přírodní toxické látky, které mohou být ve větším množství škodlivé.

Častým zdrojem omylů jsou také houby. Bílý chmýřovitý povlak, který se na nich někdy objeví, nemusí být plísní. „Ve skutečnosti jde často o mycelium, tedy součást kořenového systému houby,“ upozorňuje Beckettová. Skutečná plíseň bývá výrazněji zbarvená a vytváří modré, zelené, šedé nebo žluté kolonie.

Specifickou kategorií je pečivo. U chleba odbornice doporučuje nulovou toleranci vůči plísni. Na rozdíl od pevného ovoce se totiž plíseň v porézní struktuře pečiva šíří mnohem dál, než je na povrchu vidět. Starý, ale neplesnivý chléb však stále může posloužit. Stačí ho opéct, připravit z něj krutony nebo strouhanku.

Velkou pozornost je třeba věnovat také zbytkům vařené rýže a těstovin. Pokud byly správně uchovávány v lednici, lze je během několika dní bezpečně spotřebovat. Musí se však důkladně ohřát alespoň na 60 stupňů Celsia. Naopak jídlo ponechané při pokojové teplotě déle než dvě hodiny by podle Beckettové mělo bez výjimky skončit v odpadu.

Opatrnost je namístě také u mléčných výrobků. Mléko nebo jogurty většinou konzumujeme bez další tepelné úpravy, a proto je bezpečnější respektovat datum spotřeby. U měkkých sýrů znamená výskyt plísně konec celého výrobku. Kořeny plísní totiž mohou prorůstat hluboko dovnitř. Tvrdé sýry, například parmezán, jsou odolnější a napadené místo lze často odstranit s dostatečnou rezervou.

Hlavní poselství odbornice je přitom jednoduché. Méně plýtvat neznamená více riskovat. „Existuje mnoho způsobů, jak zachránit potraviny, které už nejsou v nejlepší kondici, ale stále nejsou zkažené,“ uzavírá Beckettová. Podle ní stačí znát několik základních pravidel bezpečnosti a přemýšlet o využití potravin o něco kreativněji. Výsledkem může být méně odpadu, nižší výdaje a zároveň menší zátěž pro životní prostředí.