„Nefoť to, není to v plánu,“ slyšel astronaut z Apolla 8. Přesto stiskl spoušť a změnil pohled lidstva

Na Štědrý večer roku 1968 se posádka Apolla 8 vznášela v nekonečné temnotě jako první lidé v dějinách, kteří obletěli Měsíc. Frank Borman, Jim Lovell a William Anders fotografovali drsný povrch a vytipovávali místa pro budoucí přistání.

Související

Snímky, na které svět čekal. NASA odhalila pravou tvář "cizí" komety 3I/Atlas

Nejmladší člen posádky, William Anders, měl na starosti dokumentaci. Když se loď podruhé přehoupla přes odvrácenou stranu Měsíce, na obzoru se náhle objevila zářící modrá koule. Ohromený Anders podle palubních záznamů NASA vydechl: „Můj Bože, podívejte se na ten výhled! Tam je Země. Páni, to je nádhera!“

Nefoť to!

Anders rychle sáhl po černobílém fotoaparátu, zatímco jeho kolega Frank Borman žertoval: „Hele, nefoť to, není to v plánu.“ Apollo 8 totiž mělo dokumentovat především Měsíc, ne Zemi. Anders přesto stihl pořídit několik černobílých snímků, zatímco posádka horečně hledala barevný film. Země mezitím zmizela z dohledu.

„No, myslím, že jsme to propásli,“ posteskl si Anders.

Jenže planeta se objevila znovu - tentokrát v jiném okně kabiny. Anders se natáhl a při rychlé debatě s Jimem Lovellem o expozici a kompozici zmáčkl několikrát spoušť švédského fotoaparátu Hasselblad. V tu chvíli vznikl snímek, který obletěl svět: malá modrobílá planeta vznášející se nad pustým povrchem Měsíce v nekonečné černi vesmíru. A z Williama Anderse se stal jeden z nejslavnějších fotografů všech dob.

Snímek v Oválné pracovně

Snímek se stal globální ikonou. Objevil se na amerických poštovních známkách, plakátech i na obálce časopisu Time v roce 1969. Cestu si našel dokonce do Bílého domu - visel v Oválné pracovně, napravo od pracovního stolu prezidenta Richarda Nixona.

„Země je malá, křehká a není středem vesmíru,“ komentoval astronaut Anders obraz, jaký svět dosud neznal.

Ani po více než padesáti letech snímek neztratil nic ze své síly. Východ Země patří mezi nejslavnější fotografie všech dob, dostal se například do výběru 100 fotografií, které podle magazínu Life změnily svět, a dobrodružný fotograf Galen Rowell jej označil za „nejvlivnější environmentální fotografii, jaká kdy vznikla“.

Mnozí historici přitom upozorňují na paradox celého příběhu. Apollo 8 mířilo k Měsíci, aby zkoumalo a fotografovalo jeho povrch, nikoli Zemi. „Ze všech cílů, které si NASA před startem stanovila, nikoho ani nenapadlo fotografovat Zemi z měsíční orbity,“ poznamenal historik a novinář Robert Zimmerman ve své knize. Právě tento neplánovaný snímek ale nakonec změnil pohled lidstva na vlastní planetu.

Hazard na hraně možného

Ikonická fotografie vznikla v prosinci 1968 během mise Apollo 8, pouhých sedm měsíců předtím, než člověk poprvé vstoupil na Měsíc. Šlo o historicky první pilotovanou misi, která se dostala na oběžnou dráhu Měsíce. Lidé tehdy vůbec poprvé spatřili jeho odvrácenou stranu na vlastní oči. Do té doby ji znali jen ze snímků bezpilotních sond.

Související

Mise Apollo 11 očima astronautů. Tyhle snímky na Měsíci vyfotil Neil Armstrong

Apollo 8 byl ale hazard na hraně možného. První kosmická loď s lidskou posádkou měla opustit oběžnou dráhu Země, doletět k Měsíci, desetkrát ho obletět, vytipovat místa pro budoucí přistání a hlavně – bezpečně se vrátit domů. To vše na palubě vůbec první rakety Saturn V., technického kolosu vysokého jako 36patrový dům, o téměř 20 metrů vyššího než socha Svobody a největší rakety 20. století. A čas? NASA měla na plánování, výcvik i start čtyři měsíce.

Američané navíc závodili s neúprosným deadlinem. Prezident John F. Kennedy už v roce 1961 slíbil, že USA dostanou člověka na Měsíc do konce desetiletí - a porazí Sověty. V roce 1968 to ale vypadalo, že Spojené státy tahají za kratší konec provazu.

Právě Apollo 8 však všechno změnilo. Riskantní mise Američany poprvé posunula do čela vesmírného závodu a otevřela cestu k triumfu Apolla 11 v červenci 1969.

Kdo ji vlastně vyfotil?

Ikonická fotografie, která ukazuje Zemi vycházející nad měsíčním horizontem, byla pořízena během čtvrtého průletu mise Apollo 8 kolem Měsíce, kdy kosmická loď změnila svou oběžnou dráhu.

Související

Zemřel astronaut James Lovell, kapitán letu Apollo 13, jemuž hrozila katastrofa

Dlouhou dobu však nebylo jasné, kdo konkrétně snímek pořídil. Oba astronauti, Frank Borman i Bill Anders, si po mnoho let nárokovali autorství. Podrobná analýza filmových rolí nakonec odhalila, že Borman pořídil černobílý snímek, zatímco slavná barevná fotografie, která později zdobila americké poštovní známky a obálky knih, byla dílem Billa Anderse.

„Nevím, kdo to řekl, možná jsme to řekli všichni: ‚Bože můj, podívejte se na to!‘ A pak se objevila Země. Neměli jsme žádné briefy, žádné instrukce, co dělat,“ vzpomínal Anders v rozhovoru pro dokument BBC v roce 2012.

„Žertem jsem řekl: ‚No, to není v letovém plánu,‘ a ostatní dva na mě křičeli, ať jim podám fotoaparáty. Měl jsem jen jeden barevný fotoaparát s dlouhým objektivem. Tak jsem Bormanovi podal černobílý. Nevzpomínám si, co dostal Lovell. Všichni křičeli, ať jim dám fotoaparáty, a my jsme začali fotit.“

Odlišná perspektiva

Zajímavé je, jak odlišně oba astronauti vnímali scénu, kterou měli před sebou, a jak se jejich různé pohledy promítly do jejich fotografií. Frank Borman připodobnit „východ Země“ k východu Měsíce, jaký by mohl být vidět z naší planety. V jeho očích byl horizont vodorovný, s Měsícem ležícím na zemi a Zemí stoupající nad ním.

Související

NASA nosí luxusní Pradu, pro evropské astronauty šije skafandry skromnější Decathlon

Naproti tomu William Anders, který fotografoval z jiného úhlu, své snímky komponoval z perspektivy oběžné dráhy kolem měsíčního rovníku. Pro něj byl horizont vymezen rovinou, po které se pohyboval – snímek tedy sestavil tak, aby okraj Měsíce byl vertikální a Země se objevovala mírně vlevo.

Většina barevných fotografií pořízených Andersem je dnes publikována „otočená“ – tedy z perspektivy, jakou použil Borman pro svou černobílou fotografii.

Dokázala více než stovky stránek dokumentů

Když se William Anders a jeho kolegové 27. prosince 1968 bezpečně vrátili domů a přistáli na vodní hladině, svět spatřil Zemi z této epické výšky – téměř 322 000 kilometrů od domova. Tento pohled okamžitě způsobil revoluci, která změnila naše vnímání planety.

„Fotografie ukázala Zemi z vesmíru, ale také ji zasazovala do kontextu, který jsme dosud neznali,“ přiblížil programový ředitel Královské fotografické společnosti ve Velké Británii Michael Pritchard. Pomohla podle něj vyjádřit mnohem více než stránky a stránky zpráv environmentálních organizací.

„Fotografie ukázala, že Země není něco, z čeho můžeme neustále čerpat, ale že ji musíme chránit,“ řekl.

Snímek se stal katalyzátorem pro vznik moderního environmentálního hnutí. Zhruba rok po jeho pořízení vznikly organizace jako Přátelé Země a Greenpeace, které začaly hrát klíčovou roli v boji za ekologickou rovnováhu.

V roce 1970 se ve Spojených státech konal první Den Země, na který se sjelo více než 20 milionů Američanů, tedy asi 10 procent tehdejší populace. Tento masivní protest a vzdělávací kampaň upozorňovaly na rostoucí degradaci životního prostředí a mobilizovaly veřejnost k ochraně přírody.

V USA vláda reagovala vytvořením Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), která měla za úkol chránit kvalitu ovzduší, vody a dalších přírodních zdrojů. Snímek „Earthrise“ tak nejenže změnil náš pohled na Zemi, ale i na způsob, jakým se k ní jako lidstvo chováme.

Zdroje: Medium.com, Business Insider, BBC, The University of Melbourne, NASA

Mohlo by vás zajímat