


Na začátku byla stoletá lípa, rybník a starý dům, který už rodině nevyhovoval. Dnes stojí na jeho místě světlý dům s velkými okny do zahrady, terasou a interiérem, kde se potkávají dostupné kusy z nábytkových řetězců se starším designem. Některé věci přitom majitelé pořídili ještě v době, kdy nový dům existoval jen v jejich hlavách.
„Pozemek se zahradou zakončenou přímým vstupem do Velkého Hatínského rybníka a se stoletou lípou na břehu byla láska na první pohled,“ říká Barbora Lešenarová. Právě lípa podle ní dává místu atmosféru, kvůli které se sem rodina vrací.
Hatín na Jindřichohradecku si vybrali jako místo pro víkendy, prázdniny, kola, koupání a setkávání s rodinou a přáteli. Zároveň chtěli dům, který nebude po zbytek roku prázdný, a proto ho v době své nepřítomnosti pronajímají. Původní dům ale musel ustoupit novému.



Staré stavení mělo dispozici, která už rodině nevyhovovala. Místo dalšího kompromisu se Lešenarovi rozhodli využít původní základy a postavit dům znovu. Od začátku věděli, co je pro ně nejdůležitější. „Bylo nám jasné, že chceme velká okna do zahrady s výhledem na rybník,“ říká Lešenarová.
Návrh si rodina vytvořila sama. Nechtěli dům podle katalogu ani stavbu, kterou by někdo navrhl bez znalosti toho, jak v ní budou skutečně žít. Důležitá pro ně proto byla spolupráce s místním stavitelem, který jejich představu pomohl převést do reality. Výsledkem je jednoduchá novostavba, která se nesnaží předstírat, že je starou jihočeskou chalupou. Spíš využívá toho, co je na pozemku nejcennější: vodu, stromy a výhled. A pak je tu interiér. Ten je mnohem osobnější než samotná stavba.
Lešenarovi si dům zařizovali sami. Nechtěli utratit velké peníze za vybavení, takže základ tvoří dostupné kusy, především z IKEA. K nim ale Barbora Lešenarová přidává věci, které mají jiný původ a často i vlastní historii. Starší designové kousky sbírá a baví ji kombinovat je s novým nábytkem.
„Dům vznikal doslova kolem ikonického stolu Platner od značky Knoll, který jsem objevila na bazaru a schovávala v garáži ještě v době, kdy jsme neměli ani projekt,“ říká. Stůl tak čekal na svůj dům dřív než samotný dům na něj.
Podobně vznikala i barevnost interiéru. Staré obklady dostala Barbora při vyklízení půdy od ženy, která se jich chtěla zbavit. Místo aby skončily zapomenuté někde ve skladu, staly se součástí nového interiéru. Právě takové věci podle ní dávají domu charakter. Nové věci se potkávají se starými, levnější vybavení s výraznými solitéry a předměty, které by člověk v běžném katalogu vedle sebe nenašel.
Dům se nerodil snadno. Rodina žije u Prahy, děti chodily do školy a oba rodiče měli svou práci. Stavbu v Hatíně tak museli koordinovat na dálku a mezi tím neustále přejíždět. „Jednoznačně nejnáročnější byla logistika a organizace času,“ říká Lešenarová. „Bylo to obrovské množství najetých kilometrů a žrout veškerého volného času.“
Když se jejího manžela někdo zeptá, co bylo na celé stavbě nejtěžší, odpovídá se smíchem: „Nerozvést se!“ Za vtipem se ale skrývají měsíce dojíždění, koordinování stavby, práce, školy a manuální práce na pozemku. Na konci už podle Barbory oba mleli z posledních sil. Jenže dům nebyl jediná věc, která potřebovala jejich pozornost.
Pozemek byl při jejich příchodu zarostlý a zdivočelý. Místo aby si objednali kompletní proměnu zahrady, pustili se do ní sami. Manžel vyrobil z ocelové pásoviny obrubníky, Barbora dva roky postupně vysazovala rostliny a keře. Sami pokládali také venkovní dlažbu z cihel.
Zahrada není oddělená od domu přesně vymezenou hranicí. Pokračuje směrem k vodě a vrací pohled zpátky k tomu, kvůli čemu si rodina pozemek původně vybrala. Ke stoletému stromu a k rybníku.
Dnes už dům neslouží jen rodině. Když Lešenarovi nejsou v Hatíně, mohou v něm bydlet další hosté. Původní představa ale zůstala stejná: mít místo, kde se dá na chvíli vypnout, být spolu a zároveň mít dost prostoru na to, aby si každý mohl dělat svoje.
Nejdůležitější část domu proto není žádná konkrétní místnost. Je to vztah mezi domem a zahradou. Ráno stačí otevřít dveře a člověk je venku. Přes den se dá vyrazit na kolo nebo zůstat u vody. Večer se život přesune zpátky pod střechu, k velkému stolu, který Barbora koupila ještě v době, kdy pro něj neměla ani místnost.
Celá cesta k tomu ale byla podle ní mnohem náročnější, než si na začátku dokázali představit. „Když se ale ohlédneme zpět, neměnili bychom vůbec nic. Dům předčil naši představu. Dal nám i našim hostům neuvěřitelný azyl od městského shonu, místo pro setkávání rodiny, odkud se skvěle vyráží na kola,“ uzavírá Barbora Lešenarová.
Zdroj: autorský článek




Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Na co se podívat, co poslouchat a do čeho se začíst? Každý čtvrtek o všem, co stojí za pozornost v české i světové kultuře.



Na sociálních sítích vyvolalo pobouření video z Karlových Varů, které zachycuje pracovníka svozové společnosti při manipulaci s těly uhynulých zvířat. Muž je na záznamu hází z balkonu přímo na korbu svozového vozu. Příspěvek se rychle rozšířil na Facebooku a vyvolal řadu kritických reakcí. Jeho autorka ho později odstranila. Případem se zabývá policie i veterinární správa.



Vůdce keňské apokalyptické křesťanské sekty Paul Mackenzie byl v pátek odsouzen ke 200 letům vězení za vraždu 190 dětí a jednoho dospělého. Jeho oběti podle soudu zemřely hladem na jeho pokyn a jejich těla byla pohřbena v lese. Případ souvisí s jednou z nejhorších tragédií spojených s působením sekt v moderních dějinách země, napsaly agentury Reuters a AFP.



Ukrajinci zveřejnili video ruského útoku, který si vyžádal více než 50 životů. Záznam podávají jako důkaz o nevybíravé taktice – Rusové svrhli několikatunové klouzavé bomby na výdejnu humanitární pomoci, počkali, až se na místo sjedou záchranáři a lidé opustí kryt, a následně poslali další náklad bomb.



Policisté se v pátek stejně jako ve čtvrtek zabývali anonymními výhrůžkami o uložení bomby v některých letadlech, která mířila do Prahy nebo se chystala z ruzyňského letiště odletět. Přijatá bezpečnostní opatření měla minimální dopad na běžný chod letiště, oznámila dopoledne policie na síti X.



Zatímco jsme na noční obloze pozorovali jediný Měsíc, Země už měla dalšího společníka. Připojil se k ní na jaře, ale astronomové si jeho přítomnosti všimli až v srpnu. A ani tehdy nedokázali hned určit, co se vlastně v blízkosti naší planety pohybuje. Dnes už je jasno. Zemská gravitace zachytila drobný asteroid, který se dočasně stal naším druhým měsícem.