Reklama
Reklama

Nechtěli, aby dům na vesnici křičel. U Ostravy vyrostl moderní grunt, který sousedy neprovokuje

Když se Marcel a jeho žena rozhodli postavit dům, měli jasno v jedné věci: nechtěli opustit Ostravsko. Hledali místo, které spojí výhody města s blízkostí přírody, a dům, který nebude na vesnici působit jako vetřelec. Výsledkem je současné bydlení inspirované tradičním gruntem, navržené pro rodinu, jejíž děti už pomalu odcházejí do vlastního života.

Reklama

Na začátku nebyly vizualizace ani stavební plány. Jen pozemek a představa, že domov musí zůstat tam, kde se rodina cítí opravdu doma. „Jsme ostravští patrioti, a proto bylo vyloučené, že bychom hledali pozemek jinde než v blízkosti Ostravy,“ říká majitel domu Marcel Kotásek.

Právě spojení městského komfortu a blízkosti přírody bylo pro rodinu rozhodující. Chtěli mít na dosah kavárny, restaurace, obchody i kulturní život, ale zároveň možnost během několika minut vyrazit do lesa nebo k potoku. Ideální místo našli v jedné z obcí nedaleko Ostravy. Pozemek je zaujal nejen svou polohou, ale i tvarem. Právě ten se později stal jedním z hlavních faktorů, které ovlivnily podobu budoucího domu.

Nechtěli dům, který by na vesnici křičel

Původně zvažovali i moderní stavbu s plochou střechou. Čím více však poznávali charakter místa, tím více si uvědomovali, že by podobný koncept do okolí příliš nezapadl. Ulice je tvořena převážně domy z 50. let se sedlovými střechami a podlouhlými proporcemi. Mnohé z nich prošly citlivou rekonstrukcí a zachovaly si svůj původní charakter.

„Rozhodli jsme se na tento charakter navázat a zachovat ho – i když v současném pojetí,“ vysvětluje majitel. Vznikl tak dům, který svým tvarem připomíná tradiční venkovský grunt, ale současně pracuje s minimalistickými detaily, velkými prosklenými plochami a moderními technologiemi. Podle Adama Weisse ze společnosti Wobau bývá právě hledání rovnováhy mezi tradicí a současností jedním z nejtěžších úkolů.

Reklama
Reklama

„Vesnická architektura má svá pravidla. Současný design naopak vyžaduje čistotu, velkorysé prosklení a minimalizaci detailů. Snažili jsme se vytvořit dům, který do vesnice přirozeně zapadne, ale zároveň bude jasně současný.“

Soukromí na prvním místě

Vedle vzhledu hrála zásadní roli také dispozice. Dům totiž nevznikal pro rodinu s malými dětmi, ale pro rodiče, jejichž potomci už dospívají a postupně se osamostatňují. „Chtěli jsme, aby děti měly dostatek prostoru při návratech domů a jednou třeba i se svými rodinami,“ říká majitel.

Právě proto vznikly v horním patře dva velkorysé pokoje, každý s vlastní koupelnou. Součástí poschodí je také otevřený relaxační kout, který původně nebyl hlavním cílem návrhu. „Nechtěli jsme prostor zbytečně dělit. Relaxační zóna vznikla přirozeně a nakonec se ukázala jako velmi příjemný bonus.“ Soukromí bylo pro rodinu důležité od samého začátku. Výrazně se to promítlo i do řešení schodiště.

„Manžel chtěl, aby bylo dominantou domu. Já jsem ale nechtěla, aby bylo součástí hlavního obytného prostoru. Výsledkem je řešení, které respektuje soukromí všech členů rodiny,“ popisuje s úsměvem majitelka. „Dospělé děti tak nemusí čelit otázkám hned ve chvíli, kdy přijdou domů.“

Reklama
Reklama

Když představy předčí realitu

Nejvýraznějším prvkem interiéru se stala vysoká prosklená stěna se samonosným schodištěm. Prostor, který měl původně sloužit hlavně jako komunikační koridor, se proměnil v jednu z nejpůsobivějších částí domu. Velké prosklení přivádí světlo do obou podlaží a propojuje interiér se zahradou. Aby přitom nedocházelo k přehřívání, navrhli projektanti kombinaci vzduchotechniky a klimatizace.

Podobně promyšlená je i sedlová střecha. Přestože navazuje na tradiční architekturu okolních domů, její minimalistické řešení bez přesahů a se skrytými žlaby působí velmi současně. Majitelé se při výběru krytiny spolehli na doporučení realizační firmy a zvolili hliníkové řešení s dlouhou životností a vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům. Nad garáží navíc vznikla zelená střecha, která pomáhá zadržovat dešťovou vodu a zlepšuje mikroklima. Z horního patra je na ni přímý výhled, takže se stala součástí každodenního života rodiny.

Nejtěžší bylo vybrat jedinou cestu

Po několika letech plánování a realizace dnes manželé vědí, co bylo během celé stavby nejtěžší. „Na začátku stojí prázdný prostor a nepřeberné množství možností. Nejtěžší bylo vybrat jednu cestu a vzdát se všech ostatních variant.“ Největší radost jim naopak přinesly okamžiky, kdy se jejich představy začaly měnit ve skutečnost.

„Některá řešení dokonce předčila naše očekávání.“ Dnes jejich dům stojí na místě, které si vybrali právě proto, že jim připomínalo domov. Respektuje charakter vesnice, ale zároveň odpovídá potřebám současné rodiny. A možná právě v tom spočívá jeho největší kvalita – nesnaží se za každou cenu vyčnívat, ale přirozeně navazuje na prostředí i příběh lidí, kteří v něm žijí.

Reklama
Reklama

Video: Bez Ukrajinců nepostavíme ani psí boudu, říká šéf Liberálního institutu o krizi bydlení

Zdroj: autorský článek

Reklama
Reklama
Reklama