„Nebojte se, bezpečně se mineme.“ Sovětský Titanic pak během minut zmizel pod hladinou

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Na palubě hrála hudba, lidé tančili a užívali si poslední dny léta. Jenže během několika minut se idylická plavba změnila v jednu z největších námořních katastrof sovětské historie. Loď Admirál Nachimov, která už jednou skončila na dně moře a byla znovu vyzvednuta, se 31. srpna 1986 – přesně před čtyřiceti lety – potopila podruhé. Tentokrát definitivně.

Byl teplý srpnový večer a v přístavu Novorossijsk panovala zdánlivá pohoda. Na palubě parníku Admirál Nachimov si více než 1200 lidí užívalo dovolenou – hrála hudba, lidé tančili a světla lodi se odrážela na hladině Černého moře. Nikdo netušil, že za necelou hodinu budou stovky z nich bojovat o život v temné vodě pokryté mazutem. „Bylo to strašné. Lidé křičeli,“ vzpomínala později jedna z přeživších.

Jen několik desítek minut po vyplutí směrem k Soči se v blízkosti parníku objevila nákladní loď Pjotr Vasjov naložená obilím. Posádka Admirála Nachimova si jí všimla a prostřednictvím vysílačky se pokusila domluvit bezpečné minutí. Z druhé lodi přitom přišla uklidňující odpověď.

„Nebojte se, bezpečně se mineme. O všechno se postaráme,“ zaznělo podle dobových svědectví z nákladní lodi. Jenže lodě se bezpečně neminuly.

Na palubě hrála hudba, lidé tančili a užívali si poslední dny léta.

Jenže během několika minut se idylická plavba změnila v jednu z největších námořních katastrof sovětské historie.

Loď Admirál Nachimov, která už jednou skončila na dně moře a byla znovu vyzvednuta, se 31. srpna 1986 – přesně před čtyřiceti lety – potopila podruhé.

Zobrazit
4 fotografie

Pjotr Vasjov se ve tmě dál blížil. Posádka Admirála Nachimova si uvědomila, že ke střetu může dojít každou chvílí. „Viděl jsem nákladní loď, jak míří přímo do našeho boku. Motory byly spuštěny na zpětný chod, ale bylo už příliš pozdě,“ popsal později jeden z lodivodů Admirála Nachimova.

Obrovská příď roztrhla bok lodi

Následoval náraz, který rozhodl o osudu stovek lidí. Příď nákladní lodi narazila do pravoboku Admirála Nachimova a doslova jej rozpárala. Obrovským otvorem začala do nitra stárnoucího plavidla proudit voda.

Zhasla světla. Hlavní stevard Viktor Prosvirněv vzpomínal na okamžiky bezprostředně po srážce. „Byl jsem ve své kajutě, když přišel náraz. Okamžitě vypadla elektřina. Nouzový dieselový generátor se spustil, ale za dvě nebo tři minuty bylo všechno znovu černé,“ popsal.

Prosvirněv se ještě vrátil pro své dokumenty. „Když jsem se vrátil na palubu, loď už šla ke dnu,“ dodal.

Na spuštění člunů nebyl čas

Katastrofa měla neuvěřitelně rychlý spád. Admirál Nachimov se potopil během několika minut – podle pozdějších rekonstrukcí přibližně za sedm až osm minut. Na spuštění záchranných člunů prakticky nebyl čas.

Stovky lidí proto začaly skákat přímo do moře. Kolem nich panovala tma, křik a zmatek. Jedna z přeživších žen později popsala, jak se jí během okamžiku změnil život v boj o přežití.

„S manželem jsme právě šli spát, když najednou přišla rána. Našel záchranné vesty a ve tmě jsme vyšli na palubu. Bylo to strašné. Lidé křičeli. Prostě jsme sklouzli do vody,“ popsala.

V moři pak spatřila surrealistický výjev. „Viděli jsme poblíž sebe barmana. Pořád měl na sobě motýlka. Ve vodě jsme byli asi dvě hodiny, než jsme uviděli remorkér, který nás vytáhl,“ dodala.

Moře bylo plné mazutu a zoufalých lidí

Místo katastrofy se nacházelo relativně blízko pobřeží, a pomoc proto mohla dorazit poměrně rychle. Do záchranné operace se zapojily desítky lodí, remorkéry i vrtulníky. Záchranáři ale narazili na děsivý obraz.

Hladinu pokrývala vrstva paliva a barvy. „Lidé byli tak vyčerpaní, že často nedokázali ani sevřít ruku svého zachránce. Někteří námořníci proto skákali do vody a riskovali vlastní životy,“ popsal jeden ze zachránců.

Další vzpomínal především na děti. „Snažili jsme se nejdřív vytáhnout ženy a děti. Pamatuji si tři malé dívky, vyděšené a celé od mazutu. Vypadaly, jako by vůbec nechápaly, co se stalo.“

Loď už jednou zemřela. A vrátila se z hlubin

Osud Admirála Nachimova byl přitom dramatický už dávno před katastrofou v Černém moři. Loď byla postavena v Německu ve 20. letech minulého století pod jménem Berlin. Původně sloužila jako osobní zaoceánský parník a plavila se mimo jiné na trase do New Yorku. Za druhé světové války byla přestavěna na nemocniční loď. V roce 1945 ale narazila na minu a skončila na dně.

Zdálo se, že její příběh je u konce. Sověti však vrak po válce vyzvedli, loď opravili a vrátili do provozu. Dostala nové jméno Admirál Nachimov a po desetiletí vozila rekreanty po Černém moři.

„Lodě nejsou na vině. Na vině jsou lidé“

Dobové vyšetřování ukázalo, že katastrofu nezpůsobilo špatné počasí. Obě lodě měly radar a k neštěstí došlo za relativně dobrých podmínek. Sovětský náměstek ministra námořní flotily Leonid Nedjak tehdy lakonicky prohlásil: „Lodě za to zřejmě nemohou. Na vině jsou lidé.“

Přesný počet obětí se v prvních dnech po katastrofě lišil a sovětské úřady postupně své údaje upravovaly. Konečná bilance byla děsivá: při potopení Admirála Nachimova zahynuly stovky lidí, podle pozdějších údajů 423 osob. Zachránit se podařilo přibližně dvěma třetinám lidí na palubě.

Kapitáni skončili před soudem

Vyšetřování se nakonec zaměřilo především na chyby lidí na obou lodích. Kapitán Admirála Nachimova Vadim Markov podle pozdějších zjištění předal velení mladšímu důstojníkovi a odešel do své kajuty právě v době, kdy se lodě blížily k nebezpečnému střetu. Kapitán Vasjova Viktor Tkačenko tak slepě věřil radaru, až to skončilo střetem.

Soud označil oba kapitány za hlavní viníky katastrofy a v roce 1987 je odsoudil k patnácti letům vězení. Tam si odpykali zhruba třetinu trestu.

Na rychlém potopení se navíc mohla podílet i konstrukce stárnoucí lodi. Po poválečné přestavbě už nemusela mít všechny vlastnosti, které by v podobné situaci dokázaly zpomalit zaplavování jednotlivých částí plavidla.

Jméno Admirál Nachimov s potopením parníku nezmizelo. O několik desetiletí později ho dostal také jaderný raketový křižník ruského námořnictva, který po dlouhé modernizaci a letech odkladů prochází závěrečnými zkouškami před plánovaným návratem do služby v roce 2026.