Návod na dlouhý život? Biohacking slibuje mládí, věda je mnohem opatrnější

Stárnutí se z biologického problému postupně stalo kulturním fenoménem. Zatímco ještě před několika desetiletími se medicína soustředila hlavně na léčbu nemocí, dnes se stále více lidí snaží oddálit samotný proces biologického stárnutí.

Významnou roli v tom hraje rozmach biohackingu, longevity klinik i sociálních sítí, kde influenceři sdílejí ranní rutiny, půsty nebo doplňky stravy slibující delší život. Můžeme nevyhnutelné skutečně ovlivnit, nebo se jedná pouze dobře fungující byznys?

Související

Není hořčík jako hořčík. Který vás nakopne a po kterém konečně usnete?

Proč lidé chtějí zastavit stárnutí

Dnes část vědců začíná stárnutí vnímat jinak: ne jako nevyhnutelný proces, který se prostě „děje“, ale jako biologický mechanismus, který stojí v pozadí většiny civilizačních onemocnění.

Právě na to upozorňuje i přehledová studie publikovaná v odborném časopise Nature Aging. Její autoři píší, že „stárnutí je zdaleka největším rizikovým faktorem pro většinu chronických onemocnění“ a argumentují tím, že pokud se podaří zpomalit samotné biologické procesy stárnutí, mohlo by to oddálit vznik celé řady nemocí najednou - místo jejich izolovaného léčení.

Vědci přitom mluví o takzvaných „hallmarks of ageing“, tedy hlavních znacích biologického stárnutí. Patří mezi ně například poškozování buněk, chronické záněty, hromadění nefunkčních buněk nebo postupné zhoršování schopnosti organismu opravovat vlastní tkáně. Právě na tyto mechanismy dnes cílí část moderního longevity výzkumu, biohackingu i experimentálních terapií.

Délka života versus délka zdraví

Vyšší věk dožití ale automaticky neznamená, že člověk prožije podzim života v kondici a soběstačný. I proto lékaři stále častěji používají pojem „healthspan“ – tedy počet let, které člověk stráví bez vážných nemocí a omezení. Cílem moderního výzkumu už není jen dožít se stovky, ale prožít většinu života v plné fyzické i mentální síle.

Související

Celé roky řešili, jak pít méně alkoholu. Nakonec zabralo něco překvapivě jednoduchého

Právě odtud pramení současná fascinace půsty, modrými zónami nebo doplňky stravy. Problém je, že věda zatím přesně neví, jak velkou část těchto procesů dokážeme sami ovlivnit, a kde už končí věda a začíná agresivní marketing.

Zázrak jménem autofagie

Jedním z nejčastěji skloňovaných pojmů v biohackingu je autofagie. Termín pochází z řečtiny a doslova znamená „pojídání sebe sama“. Jde o přirozený proces, při kterém organismus rozkládá poškozené nebo nepotřebné části buněk a recykluje je.

O autofagii se začalo masivně mluvit po roce 2016, kdy japonský biolog Jošinori Ósumi získal Nobelovu cenu za rozklíčování tohoto mechanismu. Podle studií publikovaných na platformě ScienceDirect je autofagie zásadní pro buněčnou obnovu a může hrát roli při ochraně před neurodegenerativními chorobami.

Právě s autofagií bývá nejčastěji spojován přerušovaný půst (intermittent fasting). V praxi to má fungovat tak, že vyhladovělé buňky začnou kvůli nedostatku energie „pojídat“ své poškozené části. Nejrozšířenější variantou je režim 16:8, kdy člověk jí pouze během osmihodinového okna. Pro lidi je atraktivní i proto, že ve vymezeném čase si v podstatě nemusí nic odpírat.

Sociální sítě z půstu vytvořily univerzální recept na mládí. Odborný časopis Scientific American však tlumí nadšení: upozorňuje, že pozitivní výsledky vědci pozorují hlavně u laboratorních zvířat, zatímco dlouhodobá data u lidí stále chybí. Půsty navíc mohou být rizikové pro diabetiky, lidi pod chronickým stresem nebo ty, kteří v minulosti bojovali s poruchami příjmu potravy.

Související

Obezita není stejně nebezpečná v každém věku. Vědci odhalili nejrizikovější období

Modré zóny a kult dlouhověkosti

Dalším symbolem moderního longevity trendu jsou takzvané modré zóny. Tak jsou nazývány oblasti světa, kde se údajně lidé dožívají mimořádně vysokého věku. Patří mezi ně například Okinawa v Japonsku, Sardinie v Itálii nebo Ikaria v Řecku. Tato místa byla podrobená výzkumům ve snaze zjistit, co je spojuje. Koncept popularizoval publicista Dan Buettner a rychle se stal inspirací pro knihy, dokumenty i wellness průmysl.

Podle databáze EBSCO jsou modré zóny spojované především s rostlinnou stravou, silnými komunitními vazbami, každodenním pohybem a nižší mírou stresu. Jenže ani tady není věda jednotná. Server STAT News letos upozornil na sílící kritiku některých dat o modrých zónách. Kritici tvrdí, že část statistik může být nepřesná kvůli chybám v rodných listech tamějších obyvatel, nebo v jejich nedostatečné evidenci. Výsledky tak mohou být víc než zkreslené. Ani samotní vědci ale nezpochybňují, že životní styl obyvatel těchto oblastí může mít pozitivní vliv na zdraví. Skeptičtější jsou spíš k představě, že existuje jeden univerzální recept na dlouhověkost.

Co říká věda

Současný výzkum ukazuje, že některé principy spojované s dlouhověkostí skutečně dávají biologický smysl - například pravidelný pohyb, omezení ultrazpracovaných potravin nebo kvalitní spánek. Což ale není žádná „raketová věda” ani novinka v oblasti fyzického a mentálního zdraví. Mnohem složitější je ale dokazování přímého vlivu konkrétních biohackerských metod na délku života. Vědci z Nature Aging upozorňují, že velká část výzkumů dlouhověkosti zatím probíhá na zvířatech a laboratorních modelech.

Podobně opatrné jsou i studie o autofagii nebo přerušovaném půstu. Přestože některé výsledky vypadají slibně, dlouhodobé dopady na lidské zdraví zatím nejsou jednoznačné. Právě v tom se ostatně shodují i studie o modrých zónách - nejde o jednu zázračnou metodu, ale spíš o kombinaci dlouhodobých návyků. Možná i proto dnes část vědců upozorňuje, že největším rizikem longevity kultury není samotný půst nebo biohacking, ale představa, že stárnutí lze „hacknout“ stejně jednoduše jako aplikaci v telefonu.

Zdroj: ScienceDirect, EBSCO, The Guardian, STAT News, Scientific American, Nature Aging