Stačila náhoda, jeden telefonát a několik týdnů, během nichž se původně nenápadný objev proměnil v životní rozhodnutí. Dům, který měl blíž k demolici než k rekonstrukci, dostal druhou šanci a novou roli – stát se prostorem, kde se přirozeně potkává minulost s přítomností a kde se luxus neměří efektem, ale kvalitou času.
Když Eliáš Slunečko vzpomíná na moment, kdy poprvé uviděl Dům Na Lisu, nepopisuje architekturu ani technický stav. Mluví o náhodě, intuici a zvláštním pocitu, že některé věci si člověka prostě najdou samy.
„Objevili jsme ho při procházce a jen tak ze srandy jsem zavolal majiteli, jestli ho nechce prodat. Za dva týdny už jsem podepisoval smlouvu a za tři týdny jsem přivezl první pytle s cementem,“ říká. Dnes na stejném místě, kde tehdy stála ruina bez oken a dveří, provozuje se svou ženou Klárou svatební místo, které se záměrně vymezuje vůči klasickému pojetí luxusu.
Setkání s domem bylo téměř symbolické
Jejich cesta k domu nebyla výsledkem dlouhého plánování ani investiční strategie. Spíš se skládala z různorodých životních zkušeností, které do sebe postupně zapadly. Eliáš prošel managementem, marketingem i sociální a humanitární prací, dnes se stará především o chod domu a komunikaci s hosty, zároveň provozuje nedalekou hospůdku.
„To všechno mi dalo základ pro vlastní podnikání,“ vysvětluje s tím, že o architekturu, design i umění se zajímá spíš intuitivně než odborně. Právě tahle kombinace pragmatismu a citu se později propsala i do samotné rekonstrukce.
První setkání s domem bylo téměř symbolické. Odehrálo se v den narozenin jeho ženy, během obyčejné procházky. Místo, které našli, působilo opuštěně a syrově, ale zároveň mělo silnou atmosféru. „Byla to ruina tak akorát. Ještě ji nikdo nestihl zprznit, nebyly tam nánosy polystyrenu ani necitlivé zásahy. Byla to vlastně nepopsaná stránka,“ popisuje.
Právě tahle „čistota“ byla jedním z důvodů, proč se rozhodli dům zachránit. Racionálně by přitom dávalo větší smysl stavbu zbourat a začít znovu. „Kdybychom se rozhodovali čistě rozumem, ušetřili bychom miliony. Ale tady jednoznačně převážila intuice.“
Rekonstrukce bez projektu
Zkušenosti s opravami si Eliáš nesl už z dětství, kdy vyrůstal na evangelické faře, kde péče o dům byla každodenní samozřejmostí. Všechno ostatní ale byla „škola za pochodu“, často velmi intenzivní.
„Některé věci jsme udělali špatně a museli je dělat znovu. Bylo to místy hodně drsné, ale dalo mi to strašně moc,“ přiznává. Vedle praktických dovedností přinesl proces i osobní proměnu. „Člověk se trochu víc usadí a zklidní. A taky ho začnou bolet záda,“ dodává s nadsázkou.
Klíčovou roli v celém projektu sehrál architekt Jan Veisser, Eliášův dlouholetý známý. Jejich spolupráce se od začátku odvíjela spíš na základě důvěry než přesných plánů a tabulek.
„Nedělali jsme rozpočty ani vizualizace. Honza přijel na dlouhý kontrolní den a spoustu věcí jsme řešili po telefonu. Bylo to hodně intuitivní a nás to oba bavilo,“ popisuje. Výsledná podoba domu tak nevznikala jako rigidní projekt, ale jako živý proces, který reagoval na místo, historii i aktuální potřeby.
Lisovna vína už od 17. století
Právě historie se stala jedním z hlavních vodítek. Dům sloužil už od 17. století jako lisovna vína a přirozené centrum setkávání. Později tu fungovala hospoda i přívoz, který přivážel hosty z okolních obcí.
„Lidé tu hráli karty při petrolejkách, nahoře se tančilo u gramofonu. Oblékali se do prvorepublikových šatů a dělali si ze sebe trochu srandu,“ vypráví Eliáš jeden z příběhů, které ho ovlivnily. Druhý patří posledním majitelům, manželům Hrdličkovým, známým svou pohostinností a rozhledem. „I když jsem je nikdy nepotkal, z vyprávění je cítit, jak silný otisk tu zanechali.“
Na tuhle tradici chtěli Slunečkovi navázat. Jejich vizí bylo vytvořit místo, které bude přívětivé a otevřené, ale zároveň nabídne nový pohled na luxus. „Nechtěli jsme, aby byl o estetice nebo okázalosti, ale o kvalitně stráveném čase s blízkými,“ vysvětluje. Tomu odpovídají i konkrétní rozhodnutí během rekonstrukce. Snažili se zachovat maximum původních prvků, především v exteriéru, aby zůstal zachovaný první dojem – lehce tajemná stavba uprostřed krajiny, která překvapí.
Rekonstrukce nepůsobí okázale
Zásahy proto volili citlivě. Do hlavního sálu například přidali velká francouzská okna, která propojují interiér s okolím a přivádějí dovnitř světlo. Přestože je na první pohled zřejmé, že nejde o původní prvek, funguje podle majitele přirozeně. „Nevnímám to jako ústupek. Spíš jako logický krok, který dům posunul dál,“ říká. Stejně přemýšleli i o rovnováze mezi autenticitou a komfortem. „Dřevěný strop je autentický a zároveň příjemný.
Naopak některé věci, které by byly historicky přesné, by dnes působily jako kýč. Nechtěli jsme cepy na stěnách ani kola od trakaře. Snažili jsme se o něco, co bych nazval autentickým komfortem.“
Velkou pozornost věnovali detailům, které na první pohled nepůsobí okázale, ale zásadně ovlivňují celkovou atmosféru. Okna a dveře ladili podle původních odstínů, které objevili na dochovaných zbytcích, výrazným prvkem jsou také kachlová kamna v hlavní místnosti nebo designové vypínače. Výsledkem je prostředí, které nepůsobí stylizovaně ani přeplněně, ale přirozeně.
Nenápadná rovnováha
Dnes dům slouží především jako svatební místo, mimo sezonu pak pro menší pobyty nebo setkání. I v tomhle ohledu se majitelé snaží jít proti zavedeným zvyklostem.
„Jsme maximálně transparentní. Na webu máme všechny ceny a podmínky. Nechceme žádné skryté poplatky ani nutit hosty do věcí, které nechtějí,“ vysvětluje. Vymezují se tak proti praxi, kdy zdánlivě levný pronájem skrývá řadu dodatečných nákladů. Hosté si u nich mohou zvolit vlastní catering, i když si sami jeden provozují. Právě jídlo se v posledních letech stalo jedním z klíčových témat svateb. I proto založili vlastní catering, který postupně získává stále větší prostor.
„Snažíme se dělat špičkové jídlo za dostupné ceny. A hlavně takové, které nás baví,“ říká Eliáš s tím, že v budoucnu plánují vařit nejen u sebe, ale i na dalších místech. Silným momentem, který symbolicky uzavřel rekonstrukci, byla jejich vlastní svatba.
„Byla to první akce v domě, takový kolaudační večírek. Spousta lidí, dětí, psů, hudby, jídla… trvalo to až do rána. Byl to nejlepší den mého života,“ vzpomíná. Právě v takových chvílích se podle něj ukazuje, jestli má celé snažení smysl. „Ten pocit, že to stálo za to, vlastně trvá pořád.“ Dům Na Lisu dnes stojí jako přirozená součást krajiny, se kterou je spojený už více než čtyři století. Péče o okolí je proto pro majitele stejně důležitá jako samotná stavba.
„Beru to jako zodpovědnost. Od sbírání odpadků až po práci v lese. Všechno by mělo fungovat v rovnováze,“ uzavírá Eliáš. A právě v téhle nenápadné rovnováze – mezi minulostí a současností, mezi syrovostí a komfortem – se skrývá důvod, proč místo působí tak přirozeně.
Video: Proměna v útulný obývací pokoj pod širým nebem. Rekonstrukce vyšla na pár tisíc korun
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Ukrajinská armáda zničila ruský bombardér. Byl na letišti 800 kilometrů od hranic
Ukrajinská armáda zničila ruský bombardér Tupolev Tu-95, řekl v pátek ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Letoun byl na letišti Engels v Saratovské oblasti ve vzdálenosti asi 800 kilometrů od ukrajinsko-ruské hranice. Rusko se k tomu nevyjádřilo. Ukrajinská armáda zasáhla také objekty ruského ropného průmyslu a cíle na Ruskem okupovaných územích, dodal ukrajinský prezident.
Masakr v Černém moři. Ukrajina loví Putinovu stínovou flotilu
Ochromit ruský vývoz ropy a připravit Kreml o jednu z hlavních finančních tepen války. Takový je cíl ukrajinské operace, během níž se od začátku července podle Kyjeva stalo terčem útoků nejméně 159 plavidel takzvané ruské stínové flotily. Jen během čtvrtka měly ukrajinské drony zasáhnout dalších 12 lodí, které Kremlu umožňují obcházet mezinárodní sankce.
Zemřela irská oscarová herečka Brenda Frickerová. Bylo jí 81 let
V Dublinu ve čtvrtek večer po vleklých zdravotních problémech zemřela irská oscarová herečka Brenda Frickerová. Bylo jí 81 let. V pátek o tom informovala agentura AP. Frickerovou čeští diváci znají například jako holubí ženu ze snímku Sám doma 2: Ztracen v New Yorku (1992).
Pavlásek s Riklem mají první společný deblový titul, Krejčíková je už v semifinále
Adam Pavlásek s Patrikem Riklem vyhráli čtyřhru na turnaji v Umagu a vybojovali první společný titul na okruhu ATP.
To je tedy rozdíl. Schillerová mluvila k prezidentovi vstřícněji než Havlíček
Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová často dává najevo, že je političkou, která se snaží komunikovat i s oponenty, což je patrné například v Poslanecké sněmovně. Deník Aktuálně.cz proto zajímalo, co tedy v tomto ohledu říká na svého šéfa a premiéra Andreje Babiše, který opakovaně odmítá setkání s prezidentem Petrem Pavlem.