Reklama
Reklama

Našli jsme jednu z nejkrásnějších škol v Česku. Ještě nedávno tu byl nevyužitý areál

Na místě bývalého brownfieldu v širším centru Berouna vyrostla škola, která se nesnaží vypadat, jak si ji většina dospělých pamatuje. Místo nekonečných chodeb a zavřených dveří nabízí prostor, kde se děti mohou potkávat, učit i odpočívat.

Reklama

Kdyby se měla hledat škola, do které by se dospělému chtělo znovu nastoupit, Beroun by měl vážného kandidáta. Nový kampus základní a mateřské školy VIA vznikl na místě, kde dříve stál brownfield. Dnes je zde rozlehlá budova obklopená zelení, jejíž jednotlivá křídla vytvářejí kolem centrálního dvora tvar písmene U.

Na první pohled zaujme bílá fasáda z vlnitého plechu. Její strohost ale vyvažuje množství zeleně – nejen kolem budovy a v jejím středu, ale také ve vyšších podlažích, kde z betonových parapetů vyrůstají traviny. Díky velkým proskleným plochám přitom zahrada prostupuje dovnitř.

Chodby, na kterých se žije

Autoři projektu Jiří Opočenský, Štěpán Valouch a Ondřej Králík navrhli budovu pro současný způsob vzdělávání, který se už nemá odehrávat pouze mezi čtyřmi stěnami jedné učebny. „Nová budova školy je pevným základem pro současnou edukaci, kde se individualita, kreativita a ohleduplnost k životnímu prostředí stávají klíčovými hodnotami,“ popisují autoři realizace.

Právě tomu odpovídá i vnitřní uspořádání. Po vstupu se návštěvník dostane do hlavní haly s výrazným centrálním schodištěm, odkud se budova rozbíhá do jednotlivých částí. Učebny nejsou jedinými místy, kde se počítá s učením. Velkou roli zde dostaly také společné prostory. Chodby jsou široké, doplněné různými typy sezení a výklenky, které mohou děti využívat ke skupinové práci, samostudiu, hře nebo prostě jen k odpočinku.

Reklama
Reklama

Proč být zavření uvnitř

První stupeň je rozmístěný podél severního a jižního traktu, kde vedle klasických učeben vznikly také společné prostory pro alternativní výuku. Druhý stupeň má své zázemí ve vyšším podlaží jižního křídla, jehož chodbu architekti rozšířili právě o místa určená pro práci mimo tradiční třídu.

Učebny i laboratoře jsou navrženy jako flexibilní místnosti, které se mohou přizpůsobovat různým předmětům. Ve vyšším podlaží se pod zastřešenou tribunou nachází venkovní učebna. Součástí kampusu je také střešní plocha, centrální dvůr a další venkovní prostory, které dávají dětem možnost trávit část dne mimo uzavřený interiér. Severní část budovy pak soustřeďuje další společenské zázemí školy – multifunkční sál a jídelnu, vedle provozních a technických prostor.

Ze starého brownfieldu místo pro novou generaci

Celý kampus má přibližně 9350 metrů čtverečních. Přesto díky práci s terénem nepůsobí jako monumentální školní komplex, který by své okolí převálcoval. Budova má tři podlaží, modelace terénu ale z některých pohledů vytváří dojem nižší, dvoupodlažní stavby. Architekti se zároveň snažili, aby škola nepůsobila jako uzavřená instituce oddělená od okolního světa.

Stromy a traviny mají prostupovat celým areálem a velké prosklené plochy umožňují, aby se jejich přítomnost promítala i do každodenního života uvnitř budovy. Stejnou snahu o propojení jednotlivých částí je možné číst také v interiéru. Dominují mu přírodní materiály, především dřevo, doplněné terrazzovou dlažbou. Důležitější než reprezentativní vzhled je ale způsob, jakým mají prostory fungovat.

Reklama
Reklama

Děti tu nemusí celý den přecházet jen mezi lavicí, chodbou a jídelnou. Po celé škole najdou místa, kde mohou pracovat, odpočívat nebo si jednoduše na chvíli sednout s ostatními. Architekti tak vedle samotné výuky mysleli i na to, co tvoří velkou část každého školního dne – čas mezi hodinami.

Realizace je nominovaná na Českou cenu za architekturu.

Zdroj: Interiér roku


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama